Kamut - prapůvodní obilí
Uvádí se, že v roce 1949 dostal jeden americký letec v Portugalsku 36 velkých pšeničných zrn od svého přítele, který tvrdil, že je vzal z kamenné schrány nalézající se poblíž egyptského Dasharu. Letcův otec poté v americkém státě Montana tato zrna zasel a začal v padesátých letech kamut pěstovat. (Vzhledem k malému zájmu však úrodu prodal jako krmivo pro dobytek.)
Většina dnešních vědců se nicméně domnívá, že kamut spíše přežil staletí jako napůl zapomenutá obilovina pěstovaná drobnými egyptskými zemědělci. (Obilovina, která téměř zcela vymizela v posledních padesáti letech, kdy egyptská vláda povzbuzovala zemědělce, aby se zaměřili pouze na pěstování obilí, jež slibuje vysoké výnosy.)
Moderní pěstování kamutu (o němž se dá mluvit až od začátku devadesátých let minulého století) se dnes soustřeďuje v oblasti zahrnující části území severoamerických států Montana a Severní Dakota a kanadských provincií Alberta a Saskatchewan. Kamut se pěstuje pouze v podmínkách ekologického zemědělství, a to v těch oblastech světa, kde půda a klimatické podmínky zaručují optimální kvalitu zrna. (Nedaří se mu ve vlhkých podmínkách, např. pokusy s jeho pěstováním v různých oblastech Evropy byly zatím spíše neúspěšné.) Další podmínkou pěstování kamutu je zachování jeho genetické integrity.
Kamut je výbornou alternativou veškerých pekárenských výrobků, při jejichž přípravě se užívá běžná pšenice. Oproti běžné pšenici vynikají zrna kamutu dvojnásobnou velikostí a vyšším obsahem živin. Kamut obsahuje o 20-40 % více bílkovin, má vyšší obsah tuků, aminokyselin, vitamínů a minerálů než běžná pšenice. (Běžná pšenice i kamut mají historicky stejného předchůdce - pšenici dvouzrnku.)
Alergie a intolerance
Podle National Institute of Health (Národní institut zdraví) trpí dnes přibližně každý devátý Američan nějakou potravinovou alergií, alergická reakce na pšenici je přitom jednou z nejběžnějších. (Francouzský lékař Raphaël Nogier z Lyonu uvádí, že 10 % školou povinných dětí strádá potravinovou alergií.)
Ukázalo se, že mnozí lidí alergičtí na běžnou pšenici nejsou alergičtí na kamut. Vědecký výzkum vypracovaný International Food Allergy Association (IFAA) došel k následujícímu: „Pro většinu lidí, kteří jsou přecitlivělí na běžnou pšenici, může být kamut její vynikající náhražkou."
Dr. Eileen Yoder, předseda IFAA, dospěl spolu s týmem nezávislých vědců a lékařů k tomuto závěru poté, co studovali dvě skupiny alergiků, z nichž u jedné docházelo k okamžité reakci imunitního systému, zatímco u druhé ke zpožděné reakci. U první skupiny - což byli lidé s těžkými alergiemi - nedošlo u 70 % účastníků studie k žádné reakci (nebo velmi malé) na kamut. (U druhé skupiny se ukázala u 70 % účastníků zvýšená citlivost na běžnou pšenici - na rozdíl od kamutu.) To jsou velmi slibné výsledky. (Lidé, kteří trpí vážnou potravinovou alergií, by se nicméně měli vždy nejprve poradit se svým lékařem.)
Mnozí lidé si myslí, že termíny potravinová alergie a potravinová intolerance znamenají totéž - tak tomu však není! Neměli bychom zaměňovat alergii na pšenici s intolerancí lepku. První je potravinová alergie, která se týká moderní pšenice, druhé je intolerance lepku, který se nachází v pšenici, žitu, ječmeni, špaldě - a také v kamutu (byť v menším množství). Dosud nebyl vypracován žádný seriózní vědecký výzkum, který by zkoumal reakce na kamut u lidí, kteří trpí glutenovou intolerancí. Nemůžeme tedy v tomto ohledu vyslovovat žádná doporučení. Pro mnoho lidí s alergií na pšenici se však kamut stal „pšenicí k jídlu přející". („wheat you can eat")
Vlastnosti
Zrno kamutu i pekárenské výrobky z kamutu obsahují větší množství kvalitních bílkovin, nenasycených mastných kyselin, minerálů a stopových prvků než pečivo z moderní pšenice. Přirozený obsah selenu (asi 900 mikrogramů/kg) je pozoruhodně vysoký, mnohem vyšší než u běžných obilovin. (Dvě stě gramů kamutového chleba zajistí organismu doporučenou denní dávku tohoto stopového prvku.) Nejenom sportovci nebo lidé žijící velmi aktivním životem, ale i děti či starší lidé mohou mít z konzumace této snadno stravitelné obiloviny prospěch.
Kamutový chléb a pečivo (včetně sladkého) vynikají zlatavou barvou a jemnou, lehce nasládlou chutí s vůní ořechů. I když celozrnné pečivo nepatří k vašim nejoblíbenějším, jistě oceníte lehkou a vzdušnou strukturu celozrnných výrobků z kamutu. Kamutový chléb má měkkou kůrku a vydrží výjimečně dlouho čerstvý.
Kamut není ve skutečnosti pouze název (mimochodem vycházející ze studia egyptských hieroglyfů) tohoto druhu pšenice, ale registrovaná ochranná známka pro všechny výrobky z kamutu. Když si zákazník koupí např. certifikovaný kamutový chléb, může tak mít jistotu, že se jedná o výrobek, který obsahuje 100 % kamutu (a žádné příměsi moderní pšenice).
Zpracováno na základě materiálů z www.kamut.com.