Nábal (hloupý)

Nábal byl velmi bohatý člověk (1S 25,2). Vlastnil tři tisíce ovcí a tisíc koz. Nebyl to ale příjemný člověk. Byl „zatvrzelý a v jednání zlý“ (v. 3). Když Nábal a jeho domácnost slavili každoroční stříhání ovcí, David k němu vyslal deset mužů. V té době David ještě neseděl na trůnu. Shromáždil kolem sebe malé vojsko, protože se potřeboval chránit před Saulovými vojáky. Celou sezonu David a jeho muži chránili Nábalova stáda. Nábal o tom samozřejmě věděl, ale i v tomto případě se projevila jeho povaha. Neuměl vyjádřit vděčnost – zvláště pokud by ho to mělo něco stát. U bohatých lidí se s takovým postojem setkáváme často. Shromažďují stále více a neradi se dělí s druhými – a to ani tehdy, když jim poskytli nějakou službu. Naštěstí Nábalova žena měla jiný postoj. Podařilo se jí rozzlobeného Davida uklidnit. Příběh končí tím, že když se Nábal dozvěděl, co mu David zamýšlel udělat, dostal infarkt a za deset dní zemřel.

Nábal byl nejen egocentrický a chamtivý, ale také hloupý. Abígajil to věděla lépe než kdokoli jiný. Řekla: „Jak se jmenuje, takový i je – jmenuje se Nábal, Hlupák, a hlouposti má dost“ (25,25; B21). Prosperitu a bohatství by měla doprovázet štědrost a moudrost. Nábalovi tyto vlastnosti chyběly, zejména moudrost. Když se nám daří po materiální stránce, nikdy nezapomeňme, že musíme být moudrými správci toho, co máme. Vždy musíme být připraveni pomoci těm, kdo pomoc potřebují, a ochotni podělit se s nimi o část svého bohatství.

Pane, děkuji Ti za materiální požehnání. Pomoz mi být moudrým správcem toho, co jsi mi svěřil.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.