Vidění

Když stál prorok Ezechiel na břehu řeky Kebar, zdálo se mu, že od severu přichází vichřice, „veliké mračno a šlehající oheň; okolo něho byla zář a uprostřed ohně jakýsi třpyt oslnivého vzácného kovu“. Čtyři bytosti pohybovaly množstvím podivných kol, která se zdánlivě vzájemně propojovala. Nahoře nad tím vším „bylo cosi, co vypadalo jako safírový kámen podoby trůnu, a na té podobě trůnu, nahoře na něm, bylo cosi, co vypadalo jako člověk“. „Svým vzhledem se ty bytosti podobaly hořícímu řeřavému uhlí. Vypadaly jako pochodně a oheň procházel mezi bytostmi a zářil, totiž z toho ohně šlehal blesk.“

Kola byla tak složitě do sebe zapletená, že na první pohled to Ezechielovi připomínalo velký zmatek. Jejich pohyb však byl obdivuhodně přesný a naprosto harmonický. Nad vším tím na slavném safírovém trůnu seděl Věčný. Kolem trůnu byla duha, symbol milosti a lásky.

Zdánlivě zmatený pohyb soukolí vedla všemohoucí ruka. Ezechiel viděl, že Boží Duch, který hýbe a usměrňuje tato kola, podobným způsobem spravuje svět. Ten, který nespí, ale ustavičně pracuje, harmonicky řídí své dílo. To, co se omezeným lidem zdá být spletité a nejasné, Boží ruka umí udržovat v dokonalém pořádku.

Věčný Bože, děkujeme, že Tvá všemohoucí ruka spravuje vše, co se děje na tomto světě.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.