Paradox zvaný gluten
Gluten, ovlivňující přirozené vlastnosti tělních tekutin a mukoproteinů, má strukturu cizí tělnímu metabolismu; na všechno se lepí a zapouzdřuje menší molekuly např. cukru, cholesterolu, tuků a soli. Ty jsou pak odváděny do krve neúčinně strávené. Vedlejší produkty glutenu se do krve dostávají velmi rychle, dokonce během hodiny, zvláště poškozenými střevními stěnami.
Zdravý člověk má ve střevech vydatnou výstelku a příznivou bakteriální flóru, takže mnoho glutenových částic se vyloučí ve stolici. Nemoc však tento ochranný proces naruší; střeva člověka se stávají snadno propustná, takže se gluten přepravuje hlavně tenkým střevem. Odtud se pak dostává do jiných orgánů, jako jsou játra, slezina, slinivka a žlučník, a porušuje jejich funkci.
Gluten v současných druzích obilí je hlavním faktorem, který narušuje všechny trávicí procesy, a to v míře výrazně přesahující vliv mnohých jiných látek. Nejvážněji působí zvláště vraných obdobích života - v batolecím věku, dětství a dospívání. Gluten se dostává do krve, jako kdyby to byl opravdový protein, ale přitom je to cizí útočník. Naše tělo samozřejmě potřebuje proteiny, které se nacházejí ve všech obilninách. Ovšem současné glutenové směsi jsou škodlivé, protože jsou nesnadno odplavitelné; jejich molekulární váha a hustota je tak vysoká, že se jim daří imitovat lidské proteinové řetězce, ale jejich molekulární činnost je úplně jiná.
V reakci na prudký alergen, jakým gluten je, tělo produkuje na svoji obranu velký počet bílých krvinek (leukocytů). Leukocyty jsou bělavé, elastické a svou strukturou velmi podobné glutenu; produkují hustou hlenovitou látku, která obalí jídlo tak, že výsledkem je prakticky nestravitelné proteinové pojivo. Když je tenké střevo plné tohoto lepkavého hlenu, „dobré" bakterie v takovém alkalickém prostředí nepřežijí a celé tenké střevo osídlí Candida albicans a jiné patogeny. Tyto běžné kvasinky pak bují a ničí zbývající užitečné bakterie. Tím dochází k špatnému trávení potravy a výsledkem je, že člověk není správně vyživován.
Zvláště obyvatelé západního světa jsou zvyklí jíst tolik chleba, sušenek, těstovin, müsli apod., že glutenová zrna tvoří většinu jejich potravinového příjmu. Jako důsledek této stravy se mohou vyskytnout problémy s klouby, jako je artróza. Prvním krokem by mělo být vyčistit tenké střevo spolu s tračníkem; jinak do již oslabených tkání, ať už jsou kdekoliv, bude krev přenášet vedlejší produkty, alergeny, gluten atd.
Dnešní gluten není stejný, jako byl asi do roku 1900; tehdy totiž začala hybridizace obilovin. Předtím měl glutenový protein úplně jiné vlastnosti. Od konce první světové války majitelé velkých mlýnů a velkých farem pěstují specifické druhy pšenice, které se lépe třídí a mají lepší vlastnosti pro pečení, ale zároveň mají změněné genetické a biologické vlastnosti. To je v dějinách lidstva úplně nový jev, způsobený změnami v zemědělství, hybridizací, rostlinným a živočišným genetickým inženýrstvím, ale také genetickou manipulací lidí používáním antikoncepčních prostředků a hormonální terapie, což se často dostává do konfliktu s funkcí systémů.
U lidí, kteří jedí (bezlepkovou) kukuřici, se rakovina vyskytuje velmi zřídka, zvláště tam, kde zacházení s obilím je stále ještě správné; tj. dobré skladování, žádná hybridizace, patřičný růst a zrání. V Kanadě a USA byl proveden výzkum, v němž se lékaři zaměřili na 236 dětí, které se narodily mrtvé bez viditelné příčiny. Bylo zjištěno, že až jedna třetina jejich tělesné váhy obsahovala toxické metabolity v tomto množství: 53 % glutenu, 27 % vedlejších produktů kravského mléka přenesených přes placentu, 20 % plísňových, bakteriálních a virových usazenin.
Z tohoto počtu mělo 171 dětí v sobě tolik glutenu, že jejich orgány nemohly fungovat. Tyto děti soustavně přijímaly z dělohy toxické zbytky, s kterými se prostě nemohly vypořádat ani je dostatečně zpracovat.
Citlivost na gluten nebo nesnášenlivost glutenu se projevuje jako dyspepsie (porucha trávení), kručení v břiše, špatné zažívání, otoky, neustálý pocit únavy, pálení v očích. Mnoho pacientů, kteří nikdy nesmějí jíst jídla obsahující gluten, nesnáší také mléko. Vědci se proto domnívají, že je mezi nesnášenlivostí mléka a nesnášenlivostí glutenu nějaký vztah, zvláště když zvířata, od kterých mléko pochází, jsou krmena obilovinami. Nesnášenlivost glutenu je možná důsledkem nesnášenlivosti mléka v dětství. Když gluten není správně rozkládán, objevují se degenerativní nemoci.
Řada výzkumných týmů po celém světě jasně prokázala, že když je materiál označen radioizotopy, částice glutenu jsou viditelné v krvi ani ne dvě hodiny po strávení. Je to tedy velmi rychlý proces, ke kterému ovšem dochází jenom v případech, kdy střevní výstelka onemocněla.
Autoři knihy Jde o život (Coates, N., Jollyman, N., vydalo nakladatelství Erika v roce 1994), ze které pocházejí tyto informace, uvádějí souvislosti mezi působením glutenu a rozvojem nemocí jako roztroušená skleróza, revmatická artritida, schizofrenie. Ukázalo se, že vedlejší produkty glutenu a jiné toxiny se mohou dostat do mozkové tkáně a porušit ji; to dokládá i skutečnost, že osoby, které nesmějí jíst gluten, často onemocní schizofrenií (pozn. autora: již dávno se píše o tom, že glutaman sodný, který je derivátem glutenu, může poškozovat mozek - zvláště u dětí). Jejich duševní porucha zmizí, když začnou dodržovat bezlepkovou nízkotoxickou zátěžovou dietu. Zjistilo se, že u schizofreniků gluten pronikl bariérou krev/mozek a tak narušoval neurologické povely, hormonální metabolismus a asimilaci živin.
Gluten sám o sobě karcinogenem není, ale vytváří na tkáni tenký potah a tím brání zachycování kyslíku, modifikaci a opravě poškozené tkáně, která by měla být provedena přirozeným pohybem hlavních opravných činitelů. Při lymfadému (mízním otoku) bezlepková dieta zvýší tok mízních tekutin a u pacientů se brzy projeví zlepšení mízní drenáže. Výborné výsledky přináší změna diety spolu s jinými léčebnými metodami, jako je např. fyzioterapie.
Každý, kdo má degenerativní chorobu nebo vše prostupující chronické onemocnění, má zřejmě poškozená střeva, která umožňují přenos toxického materiálu ze střev do krve. Tento přepravní mechanismus nemůžeme zastavit, dokud nezastavíme příjem potravy, která může produkovat toxický odpad; nemůžeme tedy zastavit alergický proces, dokud nepřestaneme jíst nežádoucí potravu. Můžeme si vybrat z mnoha jiných jídel, což znamená, že nemusíme držet velmi přísnou omezující dietu.
Gluten se nachází v pšenici, žitu, ovsu a ječmenu, ale není v prosu, rýži a většině druhů obilí; ačkoliv některé druhy rýže a kukuřice už gluten obsahují, a to z důvodů hybridizace. Na druhé straně ovesné otruby a ovesné klíčky neobsahují téměř žádný gluten, protože gluten je ve středu ovesného zrna. Záleží skutečně na nás samých, jestli jíme nebo nejíme jídla obsahující gluten; a nemělo by se zapomenout, že lidé, u kterých už probíhá zhoubné bujení, by měli jíst pšenici a jiné obilí obsahující lepek jen příležitostně. Jídelníček pacientů s rakovinou by se měl lišit od normálního způsobu stravování hlavně v tom, že se vyřadí všechny výrobky obsahující gluten (lepek).
Nejtoxičtějším glutenovým obilím je pšenice, ale i mnoho moderních obilných hybridů má pro lidské tělo nevhodné složení. Původní druhy poskytovaly to nejlepší složení ve formě živin. V současné době je tomu jinak. Zdraví lidé mohou jíst pšeničné výrobky v omezeném množství, protože jejich imunitní reakce a zdravá flóra ve střevech udržují houby a gluten pod kontrolou. Když se však v těle nashromáždí mnoho proteinových sloučenin, zvláště glutenu, výsledkem jsou soudobé epidemie vážnějších degenerativních onemocnění.
Tělo lidí, kteří se narodili na přelomu století, bylo živeno potravou v původní přírodní formě, ale od příchodu hybridizace a pasterizace se všechno změnilo. Malé množství chleba samozřejmě nikomu neuškodí, ale neustálé přijímání glutenových látek způsobuje dlouhodobé poškození.
Poznámka autora: Jestliže připustíme pravdivost těchto informací, které jsou pro „chlebový" národ šokující, pak mne napadá myšlenka, že člověk ve snaze být moudřejší než Bůh (Stvořitel původních druhů obilí v tom nejoptimálnějším složení a genetické struktuře) si na sebe ušil bič a způsobil tím důsledky, které již nejde vzít zpět. To, co bylo odnepaměti základem stravy lidstva, se stalo pro mnoho (často nic netušících) lidí ohrožením jejich zdraví.
Po přečtení těchto informací jsme se snažili zařídit se podle možností, které jsme měli. Vzhledem k tomu, že jsem dříve sám překonal nádorové onemocnění, měl jsem ke změně o důvod víc. V čase mé léčby mi pan dr. Kempný (manžel Evy Veškrnové) poradil, abych vynechal lepek ze stravy, a já jsem to udělal - avšak pouze na čtyři měsíce. Mohu říct, že jsem se cítil daleko lépe i přes současné působení nemoci. Když je člověk donucen okolnostmi a strachem, využije všechny možnosti, které se nabízejí. Příprava bezlepkové stravy šla navíc dobře zvládnout díky pravidelným nákupům v prodejně zdravé výživy.
Dříve jsem jako autor kuchařky, televizních kurzů zdravého vaření i kurzů pro veřejnost seitan ve svých receptech horlivě doporučoval. Mnoho lidí jsem jej naučil připravovat, aniž bych si byl vědom možného nebezpečí izolovaného glutenu.
Po uplynutí několika let a přečtení výše uvedených informací si znovu uvědomuji ohrožení, které jsem od prvotního „vyléčení" přestal vnímat. Dnes seitan, který je izolovaný od pšenice (včetně seitanové mouky nebo výrobků z ní) nedoporučujeme ani lidem, kteří zatím nemají projevy jakéhokoli problému spojeného s jeho užíváním.
Nedávno jsme si koupili mlýnek na obilí a na len, koupili jednu z původních obilovin kamut a za přídavku bezlepkových mouk pečeme doma chléb, pečivo a děláme různé obilné kaše. Jako přídavek k pečení někdy využíváme také okary zbylé po výrobě sójového mléka. Používáme také jáhly, rýži, kukuřičnou mouku, někdy špaldu (která je méně alergizující)a občas také ovesné vločky. Pšenici a výrobkům z ní se podle možnosti vyhýbáme, i když ne stoprocentně. Každopádně je podíl glutenu v naší stravě daleko omezenější.
Když nám však volají lidé s prosbou o pomoc a rady v případě nádorových onemocnění a také některých jiných nemocí, rozhodně doporučujeme - i kdyby to nemělo žádnou známou souvislost se vznikem této nemoci - maximálně omezit nebo vyloučit lepek, včetně všech potravin, které lepek obsahují. Mohl by v procesu stabilizace zdravotního stavu působit jako negativní, ne-li ohrožující faktor. Míra jeho dopadu je však závislá na individuální intoleranci organismu. Nečekejte, že by vám potřebné informace a doporučení vztahující se ke změně životního stylu (včetně stravování) dali lékaři, protože sami o tom mají zřejmě málo informací (jestli vůbec nějaké). Navíc s těmito postupy nemají téměř žádnou zkušenost a jsou povinni naplnit předepsaný postup léčby a doporučení. Informace alternativního typu ale rozumný a otevřený lékař zváží, a můžete s ním tedy tyto léčebné postupy konzultovat.
Z knihy Romana a Halyny Uhrinových „Nevařte podle kuchařek". Vydalo nakladatelství Advent-Orion.