A přilne ke své ženě...

V hebrejštině slovo "přilnout" znamená doslovně přilepit se k někomu, splynout s ním, nerozlučně se s ním spojit. Manžel a manželka jsou tedy k sobě přilepeni jako dva listy papíru. Pokoušíte-li se oddělit od sebe dva listy, které byly spolu slepeny, roztrhnete je oba. Chcete-li oddělit manžela a manželku, kteří k sobě přilnuli, smrtelně zasáhnete oba - a mají-li děti, dotknete se i jich.

Rozvod znamená vzít pilu a rozříznout každé dítě uprostřed od hlavy až k patě."

V audiotoriu nastalo hrobové ticho.
"Další důsledek tohoto připojení, přilnutí k sobě, je, že manžel a manželka jsou si navzájem velmi blízcí, bližší než cokoliv a kdokoliv na světě. Bližší než cokoliv jiného. Jejich manželský vztah jim musí být přednější než manželova práce nebo povolání, přednější než péče o dům a vaření, které koná žena, nebo její povolání, pokud pracuje.
Bližší než kdokoliv jiný. Bližší než manželovi nebo manželčini přátelé, významnější než návštěvy a hosté, a dokonce důležitější než děti!

Když se vrátím z cesty domů, vždycky se pozdravím napřed se svou ženou, a pak teprve s dětmi. Snažím se také tímto způsobem ukázat dětem, že otec je nejbližším matky a matka zase nejbližší osobou otce.

Dost často se mladý manžel dopouští prvního cizoložství po narození prvního dítěte. Proč? Mladá matka se totiž dopouští velké chyby: přiblíží se víc dítěti než manželovi. Dítě se stane středem jejího života, a to vede manžela k pocitu, že se ocitl mimo zájem své ženy."

Konečně jsem zahlédl úsměv na znamení souhlasu také na straně, kde seděli muži; naznačovali tak, že se mnou zcela souhlasí.
"Takto hluboce k sobě přilnout," pokračoval jsem, "být spojení, to je jistě možné jen mezi dvěma osobami. Verš Písma, který jsme četli, byl formulován jako odpověd na mnohoženství Davida a Šalamouna. Proto zní: ,Muž se připojí ke své ženě.`

Tento verš také zamítá rozvod, který umožňuje postupnou polygamii, v níž muž nemá sice více žen současně, ale jednu po druhé.

Možná, že bychom dnes užili místo slova "přilnout" nějaké jiné slovo. Jistě bychom užili slova "milovat". Je zajímavé, že Písmo tu tohoto slova neužívá.

Přilnout znamená milovat, ale milovat zvláštním způsobem. Je to láska, která se už rozhodla, která už nic nehledá a po ničem netouží. Láska, která přilnula, je zralá, je to láska, která se rozhodla zůstat věrnou jedné osobě - a sdílet s touto jedinou osobou celý její život.

A to nás vede ke třetí části našeho verše:
Stanou se jedním tělem
Toto vyjádření vystihuje fyzickou, tělesnou stránku manželství." Vzpomněl jsem si, že mě Daniel cestou do hotelu napomínal, abych s ohledem na starší generaci opatrně užíval výrazu "sex" a "sexuální". "Tato fyzická stránka je pro manželství stejně podstatná jako ona právní a osobní. Tělesné spojení mezi manželem a manželkou má v Božím plánu manželství stejné místo jako opuštění rodičů a vzájemné přilnutí.

Vím dobře, že se mnozí ošívají, když se má mluvit o fyzické stránce manželství. Myslí si, že tělesné spojení je něco nečistého, nebo dokonce i nemravného, něco, co nemá s Bohem nic společného. Těm, kdo takto smýšlejí, chci dát stejnou otázku, jakou dal apoštol Pavel křesťanům v Korintě: ,Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého?` (1 Kor 6,19). Jestli jím opravdu je, pak můžeme mluvit také o manželském tělesném spojení. A musíme o něm mluvit, a to i v kostele. Vždyť kde jinde můžeme o něčem takovém mluvit s úctou; vážností a plnou svobodou, ne-li právě v kostele?"

Mezi posluchači i nadále vládlo napjaté ticho. Vycítil jsem, že pro mnohé byly tyto moje myšlenky něčím zcela novým.
"Možná že mi řeknete: ,Mluvit o tělesných věcech odporuje našim africkým tradicím. Tyto otázky jsou pro nás tabu. Mluvte si o nich v Evropě a v Americe, ale nás s nimi neobtěžujte.'

Je to zvláštní. Když mluvím s africkými rodiči a radím jim, aby svým dětem pověděli o těchto tělesných věcech, říkají: ,Američtí a evropští rodiče to možná dovedou vysvětlit, protože je to pro ně normálnější. Pro africké rodiče je to nemožné.` A když mluvím s americkými nebo s evropskými rodiči, říkají mi: ,Pane Trobischi, vy jste žil příliš dlouho v Africe. Afričané jsou blíž přírodě. Možná, že oni to dovedou svým dětem vysvětlit, ale pro nás je to nemožné.`

Zkušenost mě naučila, že všude na světě se rodiče ošívají, mají-li o těchto věcech mluvit. Na celém světě je pro rodiče těžké dát svým dětem správné poučení o tělesné stránce tajemství života. A kde je příčina? Buď považují tuto stránku za něco tak posvátného, že se jí nesmíme ani dotknout - anebo za něco tak nečistého a vzdáleného od Boha, že se každý z nás stydí o tom všem se jen zmínit. Písmo obojí postoj odmítá. Říká: ,Tělo patří Bohu`, a proto můžeme, ba musíme mluvit i o něm. Tělesné spojení manželů je stejně posvátné a blízké Bohu jako jejich vzájemná věrnost a právní základ jejich manželství.

Avšak výraz stát se ,jedno tělo` obsahuje mnohem víc než pouhé tělesné spojení. Znamená to, že dvě osoby sdílejí vše, co mají, nejen své tělo, nejen svůj majetek, ale také své myšlenky a city, své radosti a bolesti, své naděje a obavy, své úspěchy a neúspěchy. ,Stát se jedno tělo` znamená, že se dvě osoby naprosto sjednotí, že budou mít jednu duši a jednoho ducha, a přesto zůstanou dvěma osobami.

V tom spočívá nejhlubší tajemství manželství, a není nijak lehké je pochopit. Možná, že je dokonce vůbec pochopit nedovedeme. Můžeme je pouze zakusit a prožít. Jednou jsem viděl jeho jedinečné znázornění".
Sáhl jsem do aktovky a vytáhl z ní vyřezávané sošky dvou hlav -jedna patřila muži a druhá ženě. Hlavy byly spojeny řetězem, jehož články byly rovněž ze dřeva. Ukázal jsem tuto mistrovskou řezbářskou práci svým posluchačům.
"Tento symbol manželství dávají v Libérii novomanželům v den svatby na památku jejich manželského slibu. Když se na něj podíváte zblízka a pozorně, zpozorujete, že řetěz nemá šev. Celá tato řezbářská práce je z jednoho kusu dřeva a výmluvně vyjadřuje poselství Písma: co Bůh spojil, je nerozlučitelné.

Nikdy jsem neviděl přesvědčivější znázornění tohoto nejhlubšího tajemství. Dva lidé, muž a žena, se stávají zcela jedno, jedno tělo, jedna bytost, jsou jakoby z jednoho kusu dřeva, a přece stále zůstávají dvěma nezávislými osobami. Není to tak, že by dvě poloviny srostly v jeden kus, ale dvě osobnosti v plném smyslu slova vytvářejí zcela nový celek. Stávají se novou, jedinou bytostí.

Uvažovali jsme o třech stranách manželství: opustit, přilnout, stát se jedním tělem. Bible učí, že se tyto tři části nedají od sebe oddělit. Chybí-li jedna, manželství není úplné. Jen ten, kdo opustil, bez ohledu na následky, a jen ten, kdo bezvýhradně přilnul k druhému, se může opravdu stát jedním tělem. Tyto tři prvky: opustit, přilnout, stát se jedním tělem, patří k sobě jako tři úhly trojúhelníku."

Z knihy Waltera Trobishe "Dva středy však jeden kruh". Knihu vydalo nakladatelství Velehrad.