Dala mu jméno

Když vzpomeneme Evu, manželku Adama, potom to obvykle souvisí s pádem do hříchu. Podlehla satanu a odvrátila se od Boha. K tomu ještě „svedla“ Adama, a to proto, že nebyla v určitou chvíli v přítomnosti svého muže. Nezní to příliš pozitivně. Ale není to pouze lidské hodnocení? Zkusme i to málo, co je o ní napsáno, prozkoumat pečlivěji.

Stává se pro muže „pomocí jemu rovnou“, kdy doplňuje muže do jeho plnosti. Přijímá roli ženy, stejně jako Adam přijímá roli muže. Je zbožná a brání Boha před satanovým nařčením. A teprve potom se to stalo: „žena byla oklamána a dopustila se přestoupení“ (1Tm 2,14).

Ale co následovalo? Svým dětem dává jména, která zrcadlila její zbožnost. Ona i po pádu do hříchu byla oddaná Bohu. „… otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: získala jsem muže, a tím Hospodina“ [„Získala jsem muže s pomocí Pána“; ČSP] (Gn 4,1). První věta z jejích úst při narození syna je dokladem její zbožnosti. Získala jsem muže s pomocí Hospodina. To, co řekla, nebyla zbožná fráze, to byla pravá zbožnost a důkaz její víry. A podotýkám, že to bylo již po pádu do hříchu. Ano, to, co uči

nila, byl hřích, ale ona se přesto nepustila Boha.

V pojmenování druhého syna Ábela se projevilo něco z jejího ženského tušení. Ábel znamená vánek, nicotnost, pomíjivost, něco, co ukazuje na jeho krátký život. Potom porodila dalšího syna a dala mu jméno Šét — vložený. Opět to odkazuje na její víru a spoléhání se na Hospodina. Vidíme, že hřích není, díky oběti Ježíše Krista, zničující. Zničující je nečinění pokání. Díky, Pane, za to, že existuje taková cesta.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.