Tak Bůh miloval

Jde o velmi známý a často citovaný text, který někteří nazývají zlatým veršem Bible. A on jím skutečně je. Přináší povzbuzení spočívající v nabídce budoucnosti, v nabídce věčného života. Přináší povzbuzení i důrazem na skutečnost, že nás Bůh miluje — „neboť Bůh tak (moc) miloval…“

Ale jsem přesvědčen, že je vhodné zdůraznit ještě jedno slovíčko. A to slůvko, které přibližuje, koho Bůh miloval. Tím, koho Bůh miloval a miluje stále, je svět. Když to vyjádříme konkrétněji, Bůh miloval každého člověka… Tedy všechny lidi bez rozdílu. Miloval Bůh ty, kteří byli před potopou? Jistě, jinak bychom nečetli, že se trápil. Nečetli bychom, že dává lidem čas 120 let, že posílá kazatele, kterým byl Noe. Miloval ženu hříšnici (jak jsme si zvykli říkat)? Jistě, jinak by jí neřekl, že ani On ji neodsuzuje. On nepřišel, aby svět odsoudil, ale aby svět spasil. Těm, kteří uvěří a přijmou jeho nabídku, zaslibuje věčný život. Těm, kteří ji odmítnou, ji nechce vnucovat. Ale to neznamená, že je nemiluje.

Bůh není ten, který s námi pěstuje výměnný obchod. Když ty budeš dokonalý, hodný, budu tě milovat. Pokud ne, nedá se nic dělat. Tak to někdy říkají rodiče dětem, aniž by to mysleli vážně. Protože rodiče milují svoje děti, i když je zlobí. Bůh je naším Otcem, je Otcem všech lidí, kteří jej za svého Otce přijmou. A miluje je, i když „zlobí“.

Díky, Bože, za to, že Tvoje láska k nám není odvislá od naší dokonalosti. Protože právě to je nesmírně motivující k tomu, abychom se snažili svůj život upravit podle Tvé vůle.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.