Spatříš mě zezadu

Jako lidé chceme znát budoucnost. Rádi bychom dopředu věděli, jak se bude odvíjet náš život. Jak to a tamto dopadne? Budu zdravý? Uskuteční se moje plány? … a mohli bychom pokračovat v otázkách, které nás i celou společnost obecně zajímají. Proto mnozí vyhledávají ty, kteří slibují, že jim dají nahlédnout do budoucnosti.

Boží jednání nelze předvídat, nemáme vhled do jeho plánů, do toho, co zamýšlí. Ale víme, co vědět máme. Že Ježíš přijde znovu na tuto zemi, smrt bude poražena a přijde Boží království. Mnohé konkrétnosti týkající se našeho života však nevíme. Ale…

… až uplyne určitý čas, dojde nám, že Bůh šel s námi. Jako by Bůh říkal: průběh cesty sice neznáte, ale buďte si jisti, že já půjdu s vámi. Budu vám ukazovat cestu. A až se ohlédneme, pochopíme, že nás Bůh vedl. Pochopíme také i to, že to byla ta nejlepší cesta. Že s námi Bůh jde i po křivolakých cestách, nám mnohdy dojde až ve chvíli, kdy se ohlédneme zpátky. Teprve pak se nám vyjeví vše dobré, co pro nás Bůh udělal a čím nás provedl.

Život mnohdy není orientační běh podle mapy a značek, ale je to pokorné následování Hospodina. On má své plány, uskutečňuje je ve svém čase a svým způsobem. Boha lze jen následovat — nikoli předjímat dopředu. „Všechna má dobrota přejde před tebou… Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu…“ (Ex 33,19.23). Vidět Boha „zezadu“ znamená vidět, kudy prošel spolu s námi v našem životě. Kraličtí doplňují: „ukáži tobě šlépěje své dobroty“. Nezapomeňme se občas ohlédnout zpátky, abychom viděli, jak nás Bůh vedl doposud. Není snad pohled do minulosti povzbuzující i pro naši budoucnost?

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.