Adam

Téměř tisíc let žil Adam mezi lidmi jako svědek následků hříchu. Všemožně se snažil zadržet příliv zla. Bylo mu uloženo, aby své potomky učil Hospodinovým zákonům, a Adam pečlivě střežil, co mu Bůh zjevil, a předával to dalším generacím. Svým dětem a dětem jejich dětí až do devátého pokolení líčil nevinný a šťastný život člověka v ráji a nezamlčel ani příběh svého pádu. Vyprávěl jim, jak ho Bůh učil důsledně zachovávat Boží zákon, a vysvětloval jim láskyplné opatření v zájmu spásy lidstva. Nejednou si trpce vyčítal svůj hřích, který potomstvu způsobil takové utrpení.

Adamův život byl život bolesti, pokory a kajícnosti. Když opustil ráj, třásl se hrůzou nad pomyšlením, že musí zemřít. Poprvé se setkal se skutečností smrti u člověka, když Kain, jeho prvorozený syn, zavraždil svého bratra. Naplněn hlubokými výčitkami svědomí nad svým vlastním hříchem a dvojnásob postižen Ábelovou smrtí i Kainovou vraždou, byl Adam sklíčen žalem. Na vlastní oči kolem sebe viděl, jak se šíří zkaženost, která nakonec přivodí záhubu světa potopou; a ačkoli rozsudek smrti, který nad ním vynesl Stvořitel, se mu jevil zpočátku krutý, cítil nyní jako svědek téměř tisíciletých následků hříchu, že je od Boha milosrdné, ukončí-li život plný utrpení a bolesti.

Laskavý Pane, i nás nejednou trápí výčitky svědomí. Děkujeme, že pokud v pokoře přijdeme k Tobě, vždy nám ochotně odpustíš.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.