Amarant - zlato Inků

Vyspělé státy a mezinárodní organizace se zabývají otázkou, jak zabezpečit dostatek potravin pro hladovějící v rozvojových zemích. A to za situace, kdy pro obyvatele hospodářských rozvinutých států je typický nadbytek potravin, ovšem nevhodných svým složením a nutričními hodnotami, což má za následek epidemii civilizačních onemocnění.

Hledají se takové suroviny a způsoby výroby, které by ovlivnily současný nepříznivý výživový trend. Jednou z plodin, které z tohoto pohledu vypadají slibně, je amarant (laskavec), který bývá pro svou vysokou výživnou hodnotu a nenáročnost při pěstování někdy nazýván plodinou třetího tisíciletí.

Amarant patří mezi tzv. nepravé obilniny. Byl pěstován již starými civilizacemi Mayů, Aztéků a Inků, pro které byl nejen posvátnou plodinou, kterou používali tamní léčitelé při svých rituálních obřadech, ale - vzhledem k možnostem celoročního skladování - i základní potravinou.

Amarant je svými vlastnostmi důležitý pro všechny věkové kategorie. Zvláštní význam má pro malé děti (aminokyselina lysin podporuje tvorbu mozkových buněk) a pro sportovce (minerály, vitaminy, nenasycené mastné kyseliny a kvalitní bílkoviny podporující růst svalové hmoty). U starší generace podporuje regeneraci buněk a významně ovlivňuje látkovou výměnu. Amarant neobsahuje lepek - bílkovinu, která způsobuje poškození střeva při onemocnění známém jako celiakie (kterým v současné době trpí stále více lidí), a je tedy i z tohoto pohledu mimořádně významnou plodinou.

Amarantu se optimálně daří v tropickém pásmu (± 30 stupňů zeměpisné šířky) kontinentů Ameriky a Asie. Chutná a výživná nejsou jen semena (zrna), ale i listová část rostliny, která je nenáročná na kvalitu půdy a odolná na sucho. Amarant se nejsnáze pěstuje v teplotním rozmezí 20-45 °C, rostlina se ale dokáže adaptovat i na podmínky subtropického či mírného pásma. Zrno se dá podle klimatických podmínek sklízet až třikrát ročně.

Amarantové zrno má velmi malé rozměry, v průměru pouze 1 až 1,5 mm, a malou váhu (1 000 semen/g).

Složení esenciálních aminokyselin je v amarantu vyváženější a obsah bílkovin ve srovnání s jinými obilovinami vyšší. Množstvím aminokyselin lysinu a tryptofanu se amarant blíží živočišným bílkovinám. Amarantový škrob je (podobně jako jeho bílkovina) vhodný pro osoby s poruchami trávení. Semena amarantu jsou i na vlákninu bohatší než ostatní obilniny (pšenice, ječmen, žito, rýže či kukuřice). Odtud plyne užitek amarantu při léčbě a předcházení zácpě, rakovině tlustého střeva a konečníku či střevních divertiklů.

Semena amarantu obsahují až 85 % ze všech nutričně definovaných minerálních makroelementů (sodík, draslík, vápník, fosfor, hořčík, síra) a 50 % mikroelementů (zinek, měď, mangan, železo). Ze stopových prvků byl prokázán křemík a nikl. Ve srovnání s pšenicí, ovsem, rýží, kukuřicí a sójou jsou semena amarantu lepším zdrojem vápníku, železa a sodíku, obsahem hořčíku, fosforu, zinku se jim podobají. Ve srovnání s ostatními obilovinami mají zrna amarantu vyšší celkový obsah minerálů.

Z vitaminů je v zrnech amarantu významný (ve srovnání s ostatními obilninami) vyšší obsah vitaminů B-2 (riboflavin) a B-3 (niacin). Nutričně významný je i obsah vitaminu E (alfa-tokoferol.