Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Bezpodmínečná úcta

Mnozí muži si vykládají kritiku jako pohrdání; a pohrdání je něco, s čím si muži neumí dost dobře poradit.
|
Typ článku: Články

Ženy musí pochopit, že jejich manželé nejsou ani z poloviny tak velcí, silní a odolní vůči zranění, jak by se mohlo zdát. Žena si může sama sebe představovat jako půvabnou kapičku rosy a svého manžela jako velkého, silného medvěda, který by měl být schopen zvládnout jakýkoliv trest.

Jednoho obrovitého chlapíka vyvedl z míry útok jeho milované, a tak jí řekl: „Ty mě nenávidíš.“ Frustrovaně mu odpověděla: „Když na tebe křičím, že tě nenávidím, měla bys vědět, že to tak nemyslím. Vždyť ty měříš přes dva metry a vážíš více než metrák. Dělám to proto, že to můžeš vydržet.“ Pravda je však taková, že spousta mužů to vydržet nemůže. Bez ohledu na to, jak velké mají tělo, jsou emocionálně zranitelní vůči všemu, co vyznívá jako pohrdání. Jako se ženy bojí, že nebudou milovány, muži se bojí neúcty (pohrdání).

Muži potřebují a touží po tom, aby jim jejich manželky projevovaly čest a úctu. Muži při konfliktu potřebují cítit úctu víc než lásku. Muži v hloubi srdce vědí, že je manželka miluje, ale vůbec si nejsou jisti tím, že si jich manželka váží.

Úžasné ale je, co se stane, když žena dává muži najevo úctu a obdiv. Jedno staré anglické přísloví praví: „Každý muž usiluje o obdiv jedné ženy.“ V době namlouvání se právě ona stala touto ženou a on poklekl a požádal ji o ruku. Cítil k ní hlubokou lásku, ale ta vzešla z jeho přesvědčení, že si ho váží a obdivuje. Hluboko v nitru rozezněla strunu, která doslova řídila jeho život.

Když ale začne žena doma na manžela mluvit tak, jak by s ním muž nikdy nemluvil, nemůže uvěřit, že jeho žena dokáže být tak agresivní a neuctivá. Obvykle se takový manžel odvrátí ve snaze ukončit hádku a posunout se jinam. Nechce o tom mluvit. Proč? Protože se cítí být pohlcen a přemožen manželčiným nesrozumitelným chováním, negativními emocemi a útočnými slovy. To vše ho zlobí a popouzí. Proto raději odchází.

Podle rozsáhlého průzkumu Johna Gottmana 85 % mužů se svými manželkami při konfliktu nakonec odmítá spolupracovat. U mužů napětí narůstá rychleji, protože jejich krevní tlak a puls se zvýší mnohem víc a zůstávají zvýšené mnohem déle než u žen.

Během vypjatých výměn názorů může manželčina negativní kritika muže naprosto přemoci, takže pak nemá velkou chuť se jí zabývat. Žena takové výměny názorů vnímá jako možnost posílit jejich vzájemnou lásku a její puls se při nich nezrychluje. Manžel naproti tomu vnímá tuto výměnu názorů jako hádku, při níž velice pravděpodobně přijde o úctu, což rozpumpuje jeho puls. Ve snaze uklidnit se muž zaleze do své ulity – zmlkne nebo sám někam odejde. Manželka může toto jeho chování vnímat jako projev nelásky, ale tak tomu není.

Gottman uvádí: „Takovéto interakce mohou vytvořit začarovaný kruh, zejména v manželství s vysokou mírou konfliktů. Čím víc si ženy stěžují a kritizují, tím více se jejich manželé stahují do sebe a zalézají do ulity; čím víc se muži stahují a zalézají do ulity, tím víc si jejich manželky stěžují a kritizují.“ Gottman dodává, že pokud se manželka začne chovat útočně a opovržlivě, manželství je ve vážném nebezpečí. Jestliže se tento kruh neprolomí, skončí to pravděpodobně rozvodem.

Muž není nejlepší kamarádka

Žena často přistupuje k manželovi stejným způsobem, jako by jednala se svou nejlepší kamarádkou. Když ženy mají mezi sebou konflikt, obě obvykle vyjádří své pocity slovně. Řeknou si, co mají na srdci, protože instinktivně vědí, že to nakonec povede ke smíření. V určitém bodě jedna z nich řekne: „No jo, udělala jsem chybu.“ Druhá pak řekne: „Ne, já taky. Odpustíš mi, prosím?“ Nato ta první řekne: „Samozřejmě ti odpouštím a taky se moc omlouvám.“ Potom se obejmou, uroní několik slz a za chviličku se už zase smějí.

Naneštěstí si ženy myslí, že tento postup bude u jejich manželů fungovat stejně dobře jako u jejich nejlepších kamarádek. Když vyvstane problém a žena něco vnímá jako projev nelásky, instinktivně se vydá k manželovi, aby mu sdělila své pocity. Jejím konečným cílem je, aby se oba jeden druhému omluvili a pak se objali. Takto se snaží udržet své manželství svěží. Její srdce touží vyřešit problém a smířit se. Manžel pro ni znamená víc než kterýkoliv jiný dospělý na světě. To, že upozorňuje na problém, je v podstatě kompliment. Říká si: „Kéž by mi tak uviděl do srdce! Proč se mi tak uzavírá?“

Manželka však obvykle nevidí, že mezi její nejlepší kamarádkou a jejím manželem panuje veliký rozdíl. Vůči svému manželovi bude kritičtější než ke své nejlepší kamarádce. Nevidí v tom problém, protože podle jejího názoru patři k jejímu poslání jako jeho milující družky „pomáhat“ mu změnit se v milujícího muže. Ví, že když se jí podaří předložit mu své kritické připomínky, její manžel se změní. A pokud se změní a začne jí trochu víc projevovat lásku, ví, že ona ho stejně bude milovat víc než on ji.

Manželský vztah je také, na rozdíl od vztahu ke kamarádce, předmětem nepřetržitého hovoru mezi ní a jinými ženami. Ženy si chtějí navzájem sdělovat, jak je jejich manželství úžasné. Manželčiny negativní pocity se proto mohou ještě zhoršit, když její muž bojkotuje její snahu přimět ho ke změně. Nečiní ji šťastnou, a tak nemůže svým přítelkyním vyprávět o radostech svého manželství. Když její negativismus narůstá, hrozí, že se bude chovat ještě bojovněji a opovržlivěji a manžel se jí pak uzavře úplně.

Kruh šílenství

Manžel nedešifruje volání: „Potřebuji tvou lásku,“ a místo toho slyší: „Nevážím si tě.“ Když začne žena být příliš negativní, sama sobě – ani svému manželství – neprospěje.

Naštěstí si některé ženy začínají uvědomovat, že negativní konfrontace nefunguje. Jedna manželka o tom napsala:

„Moje síla a verbální schopnosti mému manželství příliš nepomáhají. Působila jsem na svého manžela jako příliš silná, panovačná, náročná a kritická. Byla jsem jako jeho maminka, jeho učitelka a jeho Duch svatý. Mám v povaze vést, řídit, ovládat, dávat věci do pořádku, jednat správně a nutit k tomu druhé. Manžel se děsí mého jazyka.“

Když muž pocítí, že k němu už manželka nevzhlíží a naopak se na něj dívá spatra, dá se do pohybu „kruh šílenství“. Kruh šílenství se často roztáčí ve chvíli, kdy ženy začnou doma hubovat. Slovo „hubovat“ se často spojuje s tím, když matka vynadá svému dítěti; podle slovníkové definice však hubovat znamená hněvivě něco někomu vytýkat. Když se žena pouští do svého manžela s opakovanými výtkami a „hubováním“, je to zaručený způsob, jak mu nejen lézt na nervy, ale také s ním jednat neuctivě.

Zcela nová informace

To, že muži potřebují úctu, je pro mnoho žen zcela nová informace. Když na seminářích ženám říkám, že Bible manželkám přikazuje, aby svým mužům projevovaly bezpodmínečnou úctu, dívají se na to nevěřícně. Jejich zmatku rozumím. Jsou tak výrazně utvořeny pro lásku a naše kultura klade na lásku tak veliký důraz, že ve skutečnosti neznají muže, které si vzaly. Často reagují slovy: „Tohle je mi úplně cizí.“

A právě to je problém. Když žena nemluví „jazykem úcty“, muž po chvíli ztratí o komunikaci s ní zájem. Kdo by si chtěl povídat s někým, kdo nemluví jeho jazykem? Manžel tedy zmlkne a odejde. Dokonce, i když ženám řekneme, že jejich muži mají pocit: „Moje žena si mě neváží,“ jejich reakce je: „Co to s tím má společného?“ Odpověď samozřejmě zní: všechno.

Je nejvyšší čas, aby ženy začaly objevovat, jak se jejich manželé doopravdy cítí. Když muž dostává od manželky bezpodmínečnou úctu, všechny láskyplné pocity se vrátí a začne své ženě projevovat lásku tak, jak v to vždy doufala.

Z knihy Emersona Eggerichse Láska a úcta. Vydal Návrat domů.

Počet přečtení: 441
Datum: 13. 3. 2023