Chce, abyste se jí otevřel

Jeho manželka se usadí tak, aby viděla na svého manžela a na mě. Sleduje nás oba, protože se snaží zjistit, co se odehrává v jejím manželovi – co si myslí. Jako žena má potřebu vyjadřovat se a reagovat. Chce o věcech mluvit. Chce své problémy předkládat k diskusi, aby se mohly vyřešit.

Její manžel si však většinu věcí nechává pro sebe. Jeho žena cítí, že se v něm něco odehrává, ale on o tom nechce mluvit. „Nic se neděje,“ říká. Její intuice jí však napovídá, že je určitě rozčílený. Je tím zmatená, a tak říká: „Někdy nevím, čemu mám věřit.“ Nikdy však od toho neodejde. Neustále se k problému vrací a snaží se mu přijít na kloub. Touží po jeho lásce, kterou je zvyklá prožívat tak, že bude v nenarušeném spojení s jeho srdcem.

Když rozbijete jedno, zhasnou všechna

Pro plné pochopení toho, co probíhá, když si manželé sedají v mé poradenské kanceláři, je užitečné přiblížit si rozdíl mezi mužem a ženou jednoduchou ilustrací. Představte si tento rozdíl jako dva druhy elektrických obvodů. V jednom jsou tři tisíce světel a tento obvod je vytvořen tak, že když se rozbije jedno světlo, zhasnou i všechna ostatní. V druhém obvodu jsou také tři tisíce světel, ale je vytvořen tak, že i když rozbijete třeba dva tisíce světel, zbylý tisíc bude dál fungovat.

Na rovině intimity je žena jako první obvod. Když v jejím manželství existuje vážný konflikt, má to vliv na celou její bytost. Všechna její „světla“ zhasnou a ona úplně přestává fungovat. Děje se tak proto, že je propojená osobnost. Její mysl, tělo a duše jsou propojeny a celý její systém reaguje na pocity zranění. Stačí, když jí manžel řekne jednu drobnou nelaskavou poznámku, a má na něho vztek, dokud to nenapraví. Jak mi sdělila jedna žena: „Když s ním bojuji v jedné oblasti, vedu s ním válku ve všech oblastech.“

Někdy má žena pocit, že je s manželem ve válce, protože ji nechává osamělou. Podobné dopisy jako tento dostávám od mnoha žen:

„Tolikrát večer přijde domů, dívá se dlouho do noci na televizi, v posteli pak po mně chce sex a já si připadám využívaná a nemilovaná. Myslím, že právě tyhle pocity osamělosti se mi vrátily včera večer, a vůbec se mi nelíbílo, jak jsem se cítila… Připadalo mi, jako by televize byla důležitější než já. Vím, že to tak není, ale přesně takhle se cítím. Když čte řeč mého těla, vždycky se strašně naštve. Celé dny pak se mnou skoro nemluví.“

Nechť si každý manžel dobře všimne, co tato žena píše. Když si myslí, že je někde problém, když si připadá zraněná, osamělá nebo přehlížená, zcela určitě nebude mít chuť na vás sexuálně reagovat. Když má zkroušeného ducha, její tělo není k dispozici.

Manželčin zkroušený duch je dobře vidět. Všechno vám o něm řekne její tvář. Zatímco ženy dávají své pocity najevo, muži spíš zachovávají kamennou tvář. Žena si může stěžovat, že její muž zřejmě dokáže fungovat, jako by mezi nimi žádný problém nebyl, i když je dál očividně rozčílená a cítí se zdrcená. Její muž jde do práce, a když se vrátí, nemůže uvěřit, že ona myslí jen na to, aby si promluvili o napětí, které mezi nimi bylo. Obvykle mu musí připomenout, co se přesně stalo, protože to už zapomněl. Jí jejich roztržka při snídani poznamenala celý den. Tu epizodu si v mysli přehrála snad stokrát. A on řekne: „No dobře, tak na to prostě zapomeneme, jo? Už to dál neřeš.“

Ona si nedokáže představit, jak vůbec může něco takového prohlásit. Proč není rozčílený jako ona? Odpověď je snadná. Vzpomínáte na ty dva elektrické obvody? Její manžel představuje ten, kde můžete rozbít dva tisíce světel a zbylý tisíc bude svítit dál. Muž má mnohem větší schopnost ovládat své reakce. Jeho krevní tlak se může vyšplhat pěkně vysoko, ale umí to maskovat. Může cítit hlubokou bolest, ale zasune to do „škatulky“ ve své mysli a řekne si: Proč bych se měl snažit o tom mluvit, když se cítí takhle?

Žena vnímá svého muže jako tajuplný ostrov

To, o čem jsme právě hovořili, jsou pro všechny ženaté muže hodně důležité informace. Když pochopíte, jak je vaše žena propojená a jak potřebuje vyjadřovat své pocity, velmi vám to pomůže správně reagovat na to, až se vás manželka bude snažit přimět k větší otevřenosti. Když manželé sedí u mě v kanceláři, žena se snaží svého muže „rozluštit“. Nechápe, proč už není tak výřečný a čitelný, jako když spolu chodili.

V prvních měsících své známosti byli oba naprosto otevření a navzájem si svěřovali své sny, touhy, obavy a selhání. Mluvili od srdce k srdci a svou otevřenost doslova cítili. Co se ale s touto mužskou „otevřeností“ stane po svatbě? V době namlouvání se muž snažil objevit ženu svých snů. Bylo to radostné dobrodružství. Když dospěl k závěru, že uskutečněním jeho snu je ona, dostavilo se uspokojení. Už necítí potřebu svěřovat se a být otevřený. Ve skutečnosti upřednostňuje možnost být prostě spolu, bok po boku, a moc toho neříkat. Muž nechápe, že jeho otevřenost v době chození jí velice zřetelně sdělovala lásku a že jeho jasná řeč pro ni znamenala nevýslovnou vzpruhu. Jako ženatý teď nerozumí její potřebě, aby byl otevřený – aby si s ní prostě povídal a dělil se s ní o to, co prožívá.

Ženám jejich manželé často připadají jako tajuplné ostrovy. Pádlují kolem nich, hledají, kde by se mohly vylodit, ale mlha jim v tom brání. Nemají kde zakotvit. Vypadá, jako by ji odmítal vpustit. Jedna žena mi o tom napsala: „Je naprosto nezúčastněný. Je opravdu těžké být mu nablízku. Vůbec nemluví. Nemám tušení, co by se dotklo jeho srdce, a vážně bych to ráda věděla. Je to, jako bych klopýtala v tmavé místnosti a vypínač nebyl na svém místě.

Samozřejmě vždy existují i výjimky. Věnoval jsem se i manželům, kde si žena nechává své problémy pro sebe, zatímco její muž má srdce na dlani, ale takové páry jsou v menšině. Obecně jsou muži a ženy takoví, jak jsem to nastínil výše.

Sára raději řeší problémy průběžně

Většina žen je jako moje manželka. Sára dává přednost tomu, mluvit o manželských problémech průběžně, aby náš vztah někde „nezaostal“. Má pocit, že tak zabrání vzniku větších problémů. V prvních letech po svatbě jsem to moc nechápal. Dokonce jsem si často myslel, že mluvit téměř denně o možných problémech musí znamenat, že ve skutečnosti máme nějaký vážný manželský problém.

Celá léta jsem si Sářiny důvody pro rozhovory o problémech špatně vykládal. Často jsem měl pocit, že jsou jen další formou výtek, že jí dostatečně neprojevuji lásku, a tak jsem se raději stáhl, abych si nepřipadal znevažovaný. Když jsem na její otázky reagoval mlčením, naléhala na mě ještě víc ve snaze zjistit, v čem je problém. O to víc jsem se ale uzavíral do sebe. Nakonec jsem přece jen pochopil, oč jde, ale než se tak stalo, „kruh šílenství“ se roztočil víc, než bylo nutné.

Teď se, abychom zůstali v „kruhu motivace“, pilně snažím dešifrovat Sářina sdělení, když mi začne klást otázky nebo ze mě tahat informace. Pořád ještě mám přirozený mužský sklon myslet si, že slídí, strká nos do toho, do čeho jí nic není, kritizuje a dokonce se mě snaží ovládat. Jsem v pokušení cítit se jako jeden manžel, který mi řekl: „Moje žena pořád strká nos do cizích věcí. Připadá mi, jako by měla obrovská páčidla, která se používají při vyprošťování lidí z havarovaných aut, jimiž se do mě snaží vniknout. Potřebuji prostor. Potřebuji nezávislost.“

Vím, jak se tento člověk cítí, ale já tyto myšlenky odkládám stranou. Vím, že se mě Sára nesnaží ovládat; je to žena s dobrou vůlí. Vím, že se mnou chce prostě navázat spojení a cítit mezi námi otevřenost a blízkost. To je mocná součást jejího ženství důvod, proč jsem se do ní tenkrát zamiloval.

Jako manžel musíte pochopit, že pocity; že jste vyslýchán, a myšlenky, že za vámi manželka slídí a klade vám spoustu zbytečných otázek, vás přepadat budou. Bude se to dít a vy je musíte zastavit dřív, než se rozčílíte. Myslete na to, proč to vaše žena dělá. Chce předejít nastřádaným problémům. Snaží se vám být blízko, protože vás miluje – záleží jí na vás!

Z knihy Emersona Eggerichse Láska a úcta. Vydal Návrat domů.