Děti jsou dar

Může nás těšit jejich inteligence, umělecké nadání nebo obratnost ve sportu, nebo můžeme být smutní, když jsou pomalí v učení, chybí jim snaha nebo mají "podivné" zájmy. V mnoha případech své děti nepoznáváme.
My jsme své děti nestvořili, ani je nevlastníme. To je dobrá zpráva. Nemusíme si dávat vinu za všechny jejich problémy, ale ani bychom si neměli přisvojovat jejich úspěch.

Děti jsou dar od Boha. Byly nám dány, abychom jim poskytli jistotu a místo plné lásky, aby vyrůstali ve vnitřní i vnější svobodě. Jsou jako cizinci, kteří žádají pohostinnost, chtějí se stát dobrými přátelí, a potom zase odejít a pokračovat ve svém putování. Přinášejí velkou radost a velký smutek právě proto, že jsou dary. A dobrý dar, jak říká přísloví, se dává dvakrát. Dar, který dostaneme, musíme zase předat. Když naše dítě odchází na studia, hledat si práci, vdát se, oženit se, připojit se ke komunitě nebo se jednoduše chce stát nezávislým, radost a smutek se navzájem dotknou. Protože právě tehdy hluboce pocítíme, že "naše" dítě není skutečně "naše", ale že je nám dáno, aby se stalo skutečným darem pro ostatní.

Je pro nás velmi těžké dát dětem jejich svobodu - zvlášť v tomto drsném a vykořisťovatelském světě. Příliš si přejeme uchránit je před všemi možnými nebezpečími. Ale nemůžeme. Nepatří nám. Patří Bohu a jedním z největších skutků víry v Boha je nechat naše děti, aby samy rozhodly o svých volbách a našly svou vlastní cestu.

Z knihy Henri Nouwena "Tady a teď". Vydalo nakladatelství Zvon.