Dospívání: Bizarní směsice svobody a tlaku

Psychologie nám pomáhá porozumět obtížné a často i bolestivé cestě, která vede od dětství k nezávislé dospělosti. Sociologické studie dokazují, že podobně jako jejich rodiče, i dnešní náctiletí jsou ovlivněni společností, vzděláním, rodinou i životním prostředím, ve kterém vyrůstají.

Patricia Hersch se ve svém výzkumu již několik desítek let zabývá dospíváním a výsledkem její práce je zlomová publikace s názvem Cizí kmen (A Tribe Apart). Velmi příhodně říká: „Adolescence je cesta a hledání sama sebe ve všech rozměrech lidského bytí. Je plná snů, obav i nadějí, přijímacích zkoušek, hormonů a módy. Před člověkem otevírá nekonečné množství možností a stejně tak i slepých uliček. V adolescenci hledáme, zkoušíme a experimentujeme. Rosteme. Je nepochybné, že mladý člověk se stane za jediný rok někým jiným. Bude se lišit fyzicky, intelektuálně i emocionálně, protože prožije zásadní zkušenosti.“

Opravdu je překvapivé, že je jim občas obtížné rozumět?

Nedávné studie z oblasti neurologie dokládají, že mozek prochází v adolescenci dramatickým růstem. Dříve měli vědci za to, že takové období prudkého růstu se děje pouze v dětství. Ovšem díky magnetické rezonanci víme, že k němu dochází právě během dospívání. Mozek náctiletého je v mnoha ohledech podobný mozku dospělému, ale v některých významných oblastech se liší. Díky tomu můžeme částečně porozumět, proč se adolescenti chovají někdy nesrozumitelným způsobem.

Shannon Brownlee hovořila s několika významnými neurology a ohledně dospívajícího mozku prohlásila: „Různé oblasti mozku se rozvíjejí v různých etapách vývoje jedince. Jednou z nejpozději se rozvíjejících částí mozku je oblast odpovědná za morální rozhodování a kontrolu emocí. Naopak emoční centra, pravděpodobně pod vlivem sexuálních hormonů, již plně fungují. Tato nerovnováha pomáhá porozumět, proč šestnáctiletý člověk nepřemýšlí o tom, zda je dobrý nápad sednout si do auta řízeného opilým spolužákem. Díky tomu chápeme, proč nás třináctileté dítě může v jednu chvíli líbat a objímat a následně utíkat z domova.“

Brownlee dále cituje Jay Giedda, dětského psychiatra z Národního institutu pro duševní zdraví sídlícího v Bethesdě ve státě Maryland: „Adolescence je časem bouřlivých změn v mozku. Teenager zjišťuje, v čem bude jeho mozek dobrý. Volí mezi dobrým nebo špatným, zodpovědností nebo impulzivitou, myšlením nebo hraním počítačových her.“

Zdá se, že příčinou toho, proč mají adolescenti problém s morálním rozhodováním, je nedovyvinutá prefrontální kůra, jež je zodpovědná za sebeovládání. Díky tomu je mnohem pravděpodobnější, že jejich úsudek bude veden emocemi a ne rozumem. Proto například tvrdí, že nepijí alkohol, ale zároveň nemají problém si vzít skleničku, když jsou s přáteli na večírku.

V adolescenci lidé nejčastěji experimentují, a to jak v oblasti identity, tak v oblasti chování. Zda se experiment stane trvalým životním stylem, v zásadě závisí na tom, jak silné je pouto mezi jedincem a rodiči, církví a přáteli, se kterými se stýká. Duffy Robinsová zdůrazňuje důležitost vazby mezi mladým člověkem a autoritou: „Výzkumy vývoje jedince se opakovaně zabývají vlivem vztahů v jednotlivých vývojových obdobích.“

Naneštěstí příliš často rodiče zanedbávají čas, který by měli trávit se svými dětmi a posilovat vzájemný vztah, jak ukazuje David Breskin:

„Za prvé je slušná pravděpodobnost, že rodiče adolescenta jsou rozvedení. Sebevražednost je přímo úměrná rozvodovosti a pravděpodobnost sebevraždy u dítěte z rozvedené rodiny je řádově vyšší. Dnes se rozvádí 50 % manželství. Ať už je vdaná, nebo rozvedená, pracuje máma mimo domov. Považuje za osobní úspěch, jak rychle se vrátila do práce poté, co porodila své dítě. (Že otec nikdy není doma, je samozřejmost.) Rodiče předávají zodpovědnost za výchovu najatým chůvám nebo pečovatelkám. V okolí není žádná širší rodina díky proslavené americké mobilitě. Stěhování adolescent nesnáší. Tlak na novou adaptaci je obrovský.“

Dnešní rodiče v západní kultuře tráví se svými dětmi jen velmi málo času. Během dospívání komunikují se svými dětmi průměrně čtrnáct minut týdně. Do své maturity stráví teenager nejvíce času spaním a hned nato sledováním elektronického rodiče jménem televizní obrazovka. Průměrně zhlédne 20 000 hodin televizního vysílání, 350 000 reklam a 18 000 vražd. Rodiny spolu nemluví. Rodiny spolu sledují. V televizním pořadu se problémy řeší během třiceti minut, což příliš neodpovídá realitě života.

Vědomí, že skutečný život není tak vzrušující jako ten televizní, může být pro někoho zklamáním. Bolest je nepříjemným překvapením a dospívající člověk před ní spíše bude utíkat, než by se jí snažil postavit. Přístup k alkoholu, marihuaně, pilulkám, kokainu je velmi snadný již v raném věku. Podobně snadné je dostat se k pohlavním orgánům opačného pohlaví, a čím dříve mladý člověk začne sexuálně žít, tím složitější pro něj bude později navázat intimní vztah. Zvyšuje se pravděpodobnost, že bude obětí sexuálního zneužívání.

Tlak na soutěživost je obrovský. Pokud dítě patří do střední nebo vyšší střední třídy, je pravděpodobné, že od malička ho rodiče popohánějí k vyššímu tempu. Žije pod všudypřítomným tlakem. Počet dětí jeho věku je oproti minulé generaci dvojnásobný, ale příležitostí je stejně. Fotbalový tým má stále jenom jedenáct míst a podobně je tomu i s uplatněním na trhu práce. Musí být dokonalý. Ve světě adolescentů platí nemilosrdné právo přežití nejsilnějšího. Dnes se tomuto období vývoje říká „konec dětství“. Teenager brzy zjistí, že známky mu přinesou souhlas rodičů a jejich benevolenci. Rodiče obchod vnímají trochu jinak. Jejich úkolem je materiální pohodlí a úkolem dítěte jsou dobré známky. Rodiče dovolují více, protože je snazší říci ano než ne. Pravidla se postupně rozvolňují a není zřejmé, zda vůbec ještě platí. O vše je možné smlouvat. Vše má odstíny šedi a nejvíce záleží na barvě bankovek.

Dospělí se chovají k dítěti jako k malému dospělému, protože si přejí, aby jím bylo. Touží po jeho přátelství a děsí se nesouhlasu. Pokud dávají příliš svobody, dítě touží po pravidlech. Navzdory tomu rodiče nechtějí mluvit o sexu, hodnotách, bolesti, řešení problémů a životu s omezeními. Nic není jisté a nic není šokující. Vše je povolené.

Dospívající člověk žije v bizarní směsici svobody a tlaku v době, kdy ani jedno není na místě. Tlak ho drtí a svoboda označuje jenom možnost, že vše ztratí.

Z knihy Barry Ganea Láska je přivede domů. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.