Finance, kdo je tady pánem?

Jiná je však situace v případě přípravy na manželství – i manželství samotného. Finance jsou na jednom z předních míst mezi možnými zdroji konfliktů. Každý člověk si z původní rodiny přináší svůj žebříček hodnot a zvyky; a ty uplatňuje v dospělosti. Když dva lidé spojí své životy, setkávají se dva různé žebříčky hodnot a dvě životní zkušenosti, které se v zájmu dobrého fungování musí sladit.

Mnozí říkají, že se od peněz umějí oprostit a že peníze nijak neovlivňují jejich rodinný život. Podle mě je to nemožné. Lidé stráví každý den 60 až 80 % svého času (kromě doby, kdy spí) vyděláváním peněz, jejich utrácením a tím, že nad nimi přemýšlejí. Z toho vyplývá, že peníze nutně ovlivňují i partnerský vztah.

Nejčastější pasti

Většina lidí musí sama přijít na to, jaký jen ten nejsprávnější způsob zacházení s penězi. Ve škole se to neučí a také přínos příkladu, který viděli v rodině, bývá sporný. To, které faktory mohou mít zvláště velký vliv na zdar manželství, dobře ukazují poznatky, které získal David H. Olson z odpovědí 50 tisíc dotazovaných manželských párů: 72 % dotazovaných by si přálo, aby byl partner v zacházení s penězi opatrnější, 71 % uvádělo, že nedokáží ušetřit peníze, 63 % přiznávalo, že jim dělá potíže určit žebříček důležitosti, na co peníze použít, 56 % uvedlo, že je tíží výše dluhů a 52 % už se dostalo do problémů souvisejících s užíváním kreditní karty.

Olsonova zjištění se shodují s výsledky testů, podle nichž je vedle žárlivosti otázka peněz hlavní příčinou hádek mezi partnery. V každém třetím páru si partner stěžuje, že jeho protějšek zachází s penězi nezodpovědně, v každém čtvrtém páru si jeden z dvojice myslí, že ten druhý penězi plýtvá, a každý pátý pár se kvůli nedostatku financí pravidelně hádá.

V síti společenských mýtů

Náš vztah k penězům se řídí několika společenskými zvyklostmi, jež nám byly vštípeny tak nenápadně, že jsme si toho ani nevšimli. Často si jejich dopad uvědomíme až ve chvíli, kdy se objeví vážné následky. V následujících odstavcích se podíváme na tři nejčastější mýty.

Když si pořídíme to a ono, budeme šťastní. – Tento mýtus se nás zmocní už v dětství. Hned víme, za co utratit kapesné, protože vždy existuje nějaká reklama, která vede děti k uvažování, že pouze tehdy budou „in“, získají-li propagovaný výrobek. Spoření či promyšlené nakládání s penězi nepovažuje současná společnost za hodnoty, protože s takovým přístupem k penězům se jenom připravíme o něco dobrého! „Zboží nabízíme jen teď, jen pro vás, je ho omezené množství do vyprodání zásob!“ Lidé, kteří si již v dětství zvyknou na takové smýšlení, budou v dospělosti sloužit konzumní společnosti.

I obchodní řetězce vás vědomě ovlivňují, abyste impulzivně vkládali do nákupního vozíku také věci, které jste původně ani koupit nechtěli. Pravidelně přestavují regály tak, aby nutily kupujícího projít celý obchod, než najde zboží, které chtěl. A ten samozřejmě cestou objeví celou řadu výrobků v akci… Dobrou obranou je chodit na nákup se seznamem (protože pak koupíte jen to, co skutečně potřebujete, a ne to, na co dostanete chuť). A ještě jedna drobná rada: nikdy nechoďte nakupovat hladoví! Vyzkoušel jsem to a výsledkem jsem byl překvapen. Při nákupu v hodnotě asi dva tisíce korun jsem utratil téměř o tři stovky více, když jsem šel na nákup hladový (dostal jsem totiž chuť na všechno, co jsem uviděl).

Dluhy jsou přijatelné a nezbytné. – Tak jako přijímáním prvního mýtu sloužíme obchodním řetězcům, tímto druhým podporujeme úvěrové společnosti a jejich poradce. Ještě před několika desetiletími se říkalo: „Nohy natahuj, jen co peřina stačí!“ Dnes nás tyto společnosti nechávají věřit tvrzení, že všechno potřebujeme hned teď, a pokud na něco nemáme, klidně si to můžeme koupit a úplně stačí, že dluh splatíme v následujících letech nebo desetiletích. Kdybych to chtěl poněkud zveličit, řekl bych, že dnešní člověk si za peníze, které nemá, koupí hromadu věcí, které nepotřebuje, aby mu záviděli lidé, které nemá rád. Je to logické? Musíte to vy osobně finančně podporovat? Jistěže ne! Nedovolte, aby reklamy zneužívaly vaši důvěřivost! Úvěrové společnosti nemají za cíl vám pomoci, půjčí vám peníze pouze proto, že se jim to bohatě vyplatí!

I hospodářská krize v předchozích letech ukázala, jak jsme v této oblasti zranitelní. Mnohé rodiny se zadlužily až na hranici únosnosti, a když se najednou zvýšily splátky úvěrů, nedokázaly je uhradit. Hodně lidí ztratilo své domy, jiní si museli najít druhou práci, případně odešli za prací do zahraničí a rodinu nechali doma. Takoví lidé často nepočítají s rizikem, že pod tlakem dluhů a v neustálém pracovním vypětí budou mít méně času na manželství, a tím se partneři postupně odcizí a nakonec i rozvedou.

Stejné problémy může způsobit také nezodpovědné používání kreditní karty. Tím, že u kreditní karty můžeme jít do minusu a člověk může mít kreditních karet i několik, přijdou mnozí k takovým dluhům, že důsledky nezodpovědných rozhodnutí ponesou přinejmenším následujících 20 let.

Trochu víc peněz by vyřešilo všechny naše problémy. – Tento mýtus úzce souvisí s předchozími dvěma a dobře ilustruje změnu, která se odehrála během naší generace. Slovo „více“ se stalo heslem, které je aktuální pro mnoho oblastí života. Řídíme více aut, více pracujeme a více vyděláváme, více nakupujeme, spotřebováváme více neobnovitelných zdrojů energie, nahromadilo se nám více dluhů a produkujeme více odpadu než kterákoli generace v historii. Proč je toto uvažování zavádějící? Protože ve skutečnosti správné zacházení s penězi nesouvisí s výší mých příjmů. Tomu, kdo neumí méně nakupovat a smysluplně využít věci, které už má, více peněz problém nevyřeší. S vyššími příjmy se totiž – pokud se žebříček hodnot a zvyky spojené s utrácením nezmění – neustále zvětšují i potřeby; a jakkoli v rozpočtu roste strana příjmů, nebude to stačit, protože úměrně tomu stoupají i výdaje.

Kdo rozhoduje?

Největší šance na vyrovnané, šťastné manželství je tehdy, když se oba partneři cítí ve vztahu rovnocenní. To by se mělo projevit i v oblasti financí. Nejlepší je, když rozhodnutí týkající se financí děláte společně. Jelikož manželství zahrnuje společný život a společný majetek, nemohou v něm platit stejná pravidla jako při obchodování. Není to tak, že by výše vkladu (velikost výplaty) určovala podíl na rozhodování. Manželství je společenství dvou rovnocenných dospělých lidí, ne podnikání. To samozřejmě nevylučuje, že jeden z partnerů rozumí financím lépe než ten druhý, a proto na rodinný rozpočet dohlíží. Při rozhodování by však měli mít oba stejné právo.

Domácí rozpočet

Některé položky v rozpočtu vám mohou připadat nezvyklé. Podívejme se na ně trochu pozorněji.

Úspory. – Žádná firma nemůže dlouhodobě fungovat bez úspor. Stejné je to i v manželství a rodině (přitom ale pořád platí, že manželství není podnikání). Kdykoli může nastat nepředvídaná situace (nemoc, ztráta zaměstnání atd.), ve které bude rodina nutně potřebovat hotovost. Podle odborníků je dobré, když má rodina naspořenou částku odpovídající čtvrtletním výdajům. Kromě této „železné rezervy“ je dobré vědomě a s předstihem šetřit na konkrétní vyšší investice plánované v budoucnu, a pokud je to možné, velkým přínosem jsou i dlouhodobé úspory (např. ve formě důchodového spoření). Čas od času může být velkým pokušením sáhnout na tyto dlouhodobé úspory, proto je dobré se na ně dívat tak, jako kdyby momentálně ani neexistovaly.

Budování manželství. – Do této kategorie lze zařadit všechny peníze, které utratíte za sebe, za pěstování vašeho vztahu (knihy o manželství, semináře o budování manželství, romantický víkend a jiné). Kromě konkrétních cílů má existence této kategorie i vedlejší psychologický účinek: každý měsíc vám připomene, že vaše manželství potřebuje péči, pozornost a „údržbu“. Když do něčeho investujete peníze, pak si toho i více ceníte.

Dary. – Možná se vám zdá divné, že mezi položky rodinného rozpočtu jsou zařazeny i dary, ale to, co je pro nás nezvyklé, má v jiných zemích hlubokou tradici. Z bohatství by měla vyplývat i jistá odpovědnost. Vždy se najdou lidé, kteří jsou na tom hůře než my a pro které může i malá pomoc hodně znamenat. Nemusíme si klást velké cíle. Někdy pro člověk v bezvýchodné situaci znamená gesto více než samotná hodnota daru. A kromě toho máme ujištění, že dáváním druhým rozhodně nezchudneme. Stará biblická moudrost neztratila nic na své platnosti: „Někdo rozdává a přibývá mu stále, a kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek. Duše štědrá bude nasycena tukem, a kdo občerstvuje, bude též občerstven.“ Vědomá a pravidelná dobročinnost je důležitou morální hodnotou, kterou bychom měli předávat i svým dětem.

Z knihy Gábora Mihalce Než si řeknete ano. Vydala CASD.