Fyzický kontakt

Totéž platí o starších lidech. Navštivte kterýkoli domov důchodců v této zemi a zjistíte, že jeho obyvatelé, kterým se dostává ujišťujících doteků, jsou pozitivněji naladěni a všeobecně se jim daří lépe než těm, kterých se nikdo nedotýká. Něžný, ujišťující dotyk je základním jazykem lásky.

Co platí pro malé děti a starší lidi, platí stejnou měrou pro lidi, kteří žijí mimo manželský svazek. Jedna mladá svobodná žena prohlásila: „Je legrační, že všichni se bez váhání dotýkají miminek a poplácávají nebo objímají cizího psa a já tady sedím a strašně stojím o to, aby se mě někdo dotkl, a nikdo to neudělá." Pak se omlouvala, že dala takový průchod svým potřebám. Uzavřela to slovy: „Myslím, že nám chybí důvěra k tomu, abychom dávali druhým lidem najevo skutečnost, že nás všechny těší, když se nás někdo dotýká, protože se bojíme, že by si to lidé špatně vykládali. A tak se držíme zpátky a žijeme ve fyzické izolaci." Pozoroval jsem, že tisíce osamělých dospělých lidí by se mohlo s pocity této mladé ženy ztotožnit."

Tělo je stvořeno k dotýkání

Ze všech pěti smyslů není hmat na rozdíl od ostatních čtyř smyslů soustředěn do jedné konkrétní části těla. Maličká hmatová čidla máme rozmístěna po celém těle. Když se těch čidel někdo dotkne nebo je stiskne, přenesou nervy impulsy do mozku, mozek tyto impulsy vyhodnotí, a my vnímáme, že se nás dotklo něco teplého či studeného, tvrdého nebo měkkého. Působí nám to bolest nebo potěšení. Můžeme si to také vyložit jako milující nebo nepřátelský dotyk.

Některé části těla jsou citlivější než jiné. Velice citlivé jsou konečky prstů a špička nosu. Stejně je tomu se špičkou jazyka. Zadní část ramen je naproti tomu nejméně citlivou oblastí. Tento rozdíl spočívá ve skutečnosti, že nepatrná hmatová čidla nejsou po těle roztroušena stejnoměrně, ale ve shlucích. Naším cílem však není pochopit neurologickou podstatu dotekového vjemu, ale spíše jeho psychologický význam.

Fyzický kontakt může vztah budovat, nebo bořit. Může druhému sdělovat nenávist, nebo lásku. Pokud je primárním jazykem lásky nějakého člověka fyzický kontakt, budou vaše dotyky hlasitěji než slova sdělovat „nenávidím tě", nebo „miluji tě." Když se někoho přestanete dotýkat, bude se cítit izolovaný a bude pochybovat o vaší lásce. Něžným objetím sdělíte lásku kterémukoliv dítěti, ale na dítě, jehož primárním jazykem lásky je fyzický kontakt, lásku tímto způsobem přímo „zakřičíte". Totéž platí i o osamělých dospělých lidech. Když nasloucháte příteli nebo kamarádce, která se cítí zdeptaná, a stisknete jí během odpovědi rameno, hlasitě tím prohlašujete: „Mám tě ráda. Záleží mi na tobě. Nejsi v tom sama."

Všechno, co jste, spočívá ve vašem těle. Dotknout se vašeho těla znamená dotknout se vás. Když se někdo odtahuje od vašeho těla, citově se od vás oddaluje. Když si v naší společnosti lidé podají ruce, sdělují si tak otevřenost a společenskou blízkost. Když nějaký člověk ve vzácných příležitostech odmítá podat jinému člověku ruku, dává tím najevo, že v jejich vztahu není cosi v pořádku.

Láskyplný dotyk může mít mnoho podob. Hmatové receptory jsou rozmístěny po celém těle, a proto když se jiného jednotlivce laskavě dotknete téměř kdekoliv, může to být projevem lásky. Mějte na mysli, že ne všechny doteky působí stejně. Od člověka, jehož se dotýkáte, se učte, který dotyk vnímá jako příjemný.

Vhodné a nevhodné doteky

V každé společnosti existují vhodné a nevhodné způsoby, jak se dotýkat příslušníků opačného pohlaví. Pozornost, kterou v západ ní kultuře nedávno vzbudilo sexuální obtěžování, upozornilo na nebezpečí toho, když se někdo dotýká člověka opačného pohlaví způsobem, který je ze sexuálního hlediska považován za nevhodný. Takovýto druh dotyků nejenže nesděluje lásku, ale může vést také k zatčení.

Samozřejmě že když někdo druhému fyzicky ubližuje - když mu působí fyzickou újmu - je to rovněž považováno za nevhodné. U dospělých svobodných jednotlivců je celkový počet případů vážného násilí u dvojic, které spolu jen žijí, pětkrát vyšší než u dvojic žijících v manželství. (Co je špatné fyzické zacházení a jak na ně správně reagovat, si rozebereme v oddíle „Fyzické zneužívání.")

Nenápadné a zjevné doteky

Láskyplné doteky mohou být nenápadné a jemné a mohou trvat jen okamžik. Když Jenny nalévá do šálku čaj, někdy položí matce ruku na rameno. Když se chystá k odchodu, někdy jí poklepe po zádech. Naproti tomu jasně viditelné doteky, jako třeba masáž zad nebo nohou, vyžadují naši plnou pozornost. Takové dotyky většinou trvají déle, a to nejenom samotné dotýkání, ale také doba, než pochopíte, jak druhému člověku projevovat lásku. Pokud masáž zad k někomu, na kom vám záleží, hlasitě promlouvá a vy vynaložíte čas, peníze a energii na to, abyste se naučili být dobrým masérem či masérkou, je to dobrá investice.

Nenápadné doteky vyžadují sice méně času, ale více přemýšle¬ní, zvlášť pokud fyzický kontakt není vaším primárním jazykem a pokud jste nevyrůstali v „dotekové" rodině. V dospělosti mů-žete sdělovat lásku rodiči nebo sourozenci prostým, a přece moc¬ným způsobem. Když budete během sledování oblíbeného televiz¬ního pořadu sedět na pohovce blízko maminky nebo táty, můžete jim tak silně sdělovat, že je máte rádi. A když se někoho z členů rodiny dotknete, když procházíte místností, kde sedí, také to trvá jen chviličku.

Citlivé doteky

V krizových chvílích se téměř instinktivně objímáme. Proč? Protože fyzickým kontaktem mocně projevujeme lásku. Ve chvílích krize více než cokoli jiného potřebujeme cítit, že nás má někdo rád. Události vždycky změnit nemůžeme, ale když se cítíme milováni, můžeme přežít.

Lidem, kteří žijí sami, se běžné životní krize nevyhýbají. Smrt rodičů je nevyhnutelná. Tisíce lidí přijde každoročně o život při autohavárii nebo zůstanou zmrzačeni. Ani nemoc si nevybírá. I zklamání patří k životu. To nejdůležitější, co můžete pro přítele nebo přítelkyni ve chvílích krize udělat, je milovat je. Pokud kamarádka pláče a fyzický kontakt je jejím primárním jazykem lásky, není nic důležitějšího, než ji v tu chvíli obejmout. Vaše slova budou mít možná malou váhu, ale fyzický kontakt jí sdělí mnohé. Krize poskytují jedinečné příležitosti k vyjadřování lásky. Vaše přítelkyně si vaše něžné dotyky bude pamatovat ještě dlouho poté, co krize pomine. Když jí ale dotyk odepřete, možná na to nezapomene nikdy.

Kolik úspěšných lidí, kteří žijí sami, by dalo království za opravdové, něžné objetí od svého táty? Poplácání po zádech, polibek na tvář, něžný dotek paže, držení se za ruce a objetí jsou všechno dialekty jednoho jazyka lásky, fyzického kontaktu. Svůj primární jazyk lásky odhalila Julia tehdy, když řekla: „Jedna z věcí, které se mi na našem sboru líbí nejvíc, je, že se lidé objímají. Když odcházím ze shromáždění, mám plnou citovou nádrž. Když vím, že mě lidé ve sboru mají rádi, lépe zvládám náročný týden, který mám před sebou."

Někteří osamělí lidé naproti tomu na fyzický kontakt nereagují pozitivně. Když poplácáte spolupracovníka po zádech a on ztuhne a odtáhne se od vás, sděluje vám tím, že fyzický kontakt není jeho primárním jazykem. Kdybyste však poplácal po zádech jiného člověka ve stejné kanceláři, možná by ho to povzbudilo. Cílem lásky je přispět k dobrému životnímu pocitu druhého člověka, ne uspokojit vlastní přání. Když se tedy naučíme promlouvat primárním jazykem lásky druhého člověka, nejsrozumitelněji mu tak sdělujeme, že ho máme rádi.

Z knihy Gary Chapmana „Pět jazyků lásky". Vydalo nakladatelství Návrat domů.