Integrita, jak jste na tom?

Udržet si integritu v oblasti myšlení znamená nestát se závislým na jiných lidech, jejich mínění a idejích, na ideologiích, nepodléhat tlaku reklamy a svádivých nabídek sexu či financí. Integrita je ve společnosti vysoce ceněna, a přesto tolik chybí – často i nám.

Integrita znamená soulad teorie a praxe

Integrita je často zaměňována za čestnost a bezchybnost, což je zjednodušující. Pokud je rozpor mezi tím, co říkáme, a tím, co konáme, potřebujeme více integrity. Filozof R. W. Emerson napsal: „Tvé činy mluví tak hlasitě, že neslyším tvá slova.“ Být integrální podstatným způsobem ovlivňuje naše zdraví i zdraví celé společnosti.

Vzpomínám na jednoho z mých pacientů v době nedávno minulé. Byl učitelem, a přestože měl k Pánu Bohu vztah, podepsal prohlášení, že je „vyrovnán s náboženskou otázkou“ – to aby neztratil zaměstnání. Soudruzi návštěvnost kostelů (i modliteben) pečlivě sledovali, a tak můj známý jezdil na mši hodně daleko. Rozpor mezi vnějším chováním a vnitřním přesvědčením nesl těžce a projevovalo se to i na jeho nemocnosti – měl vysoký krevní tlak, žaludeční vředy, průduškové astma i trvale bojácný postoj.

Příkladem velké integrity a jejího dopadu na společnost je Mahátma Gándhí.

Integrita znamená právo na svébytnost

Každý člověk má své přednosti i nedostatky, silné i slabé stránky. Integrita znamená poctivé sebepoznání, čestně si přiznat, co mohu a kde jsou hranice mých schopností. Rádi bychom byli dobří, ale opravdově integrální člověk se nečiní lepším, než je, stojí za svými nedostatky i selháním a přebírá za ně odpovědnost. To umožňuje osobní růst i čistotu vztahů. Integrita obsahuje transparentnost a věrohodnost, usiluje o celost ve všech oblastech života, ale neznamená dokonalost. Jde o vyladění svého ideálního a skutečného „já“. Příliš vysoké sebehodnocení a perfekcionizmus vyčerpávají psychickou energii, příliš nízké sebehodnocení ji blokuje – a oba stavy vedou k depresi a zdravotním potížím.

Při dobré integritě nevnucujeme jiným svou vůli, nevnucujeme jim své názory a postoje, ale ani nepřipustíme, abychom svoji hodnotu odvíjeli od toho, jak nás vnímají a posuzují jiní. Smím být sám sebou, takový, jaký jsem. Čím čestněji se v tomto smyslu chovám sám k sobě, čím více mé sebevědomí ladí s mým pravým „já“, tím integrálněji žiji a tím stabilnější je má psychická rovnováha.

Jak se integrita buduje?

Základním prvkem je obraz, jaký si o sobě vytváříme. V každé chvíli náš mozek vysílá i přijímá signály z nervové soustavy, které jej informují o tom, v jaké poloze se právě nacházíme, zda jsme zvolený pohyb udělali správně – konfrontuje naše jednání s realitou. Sebeuvědomění a sebevědomí je jedním z nejdůležitějších úkolů našeho mozku. Zahrnuje nejen tělesné já (jsem na tomto místě, v té a té poloze), myšlení a emoce (dělám zrovna toto a s tímto cílem a těmito pocity), ale i naše autobiografické, sociální já a mnoho jiných vjemů. V psychologické oblasti se výstavba vlastního sebevědomí stává velmi komplexní a snadno může dojít k nepochopení, konfliktům a větším či menším rozdílům mezi sebepojetím a skutečným, opravdovým já. Uvedu příklad: Pomáhat druhým je vaše vysoká etická hodnota. Vaše žena vás požádá o pomoc při nákupu, vy jste jí to slíbil, ale teď jste zrovna přišel z práce a v té konkrétní chvíli nemáte na to dost sil… A ona naléhá – tak se překonáte a jdete. Ale není to pohodové nakupování, co chvíli vybuchnete a nakonec se ještě oboříte na vašeho psa, který se vám připletl do cesty. Nebylo by lepší poctivě zhodnotit své možnosti i hranice, vyjádřit je druhému vhodným způsobem a společně najít jiné řešení?

Pokud přeceníme své schopnosti, nevyladíme své sebevědomí s reálnými možnostmi a snažíme se udržet svůj obraz (dostát svým představám), dostáváme se do energeticky náročné situace. Je možné své reálné pocity ignorovat, potlačit a vnějšně jednat odlišně, ale tam někde uvnitř zůstanou a vyplují na povrch v nesprávný čas a v nevhodnou chvíli, zdánlivě i na nicotný podnět. Přepínat – ale i nevyužívat – své síly je cesta k sebezničení a také ke zničení svých vztahů, neboť nikdo nechce být zneužíván nebo manipulován. Integrita tedy začíná sebepoznáním.

Integrita vytváří vztahy

Poněvadž se dobře a realisticky hodnotím, mohu být autentický, opravdový a jako takový i od ostatních přijímán. Obraz, který o sobě máme, z nás také vyzařuje a druzí na něj reagují.

Co vytváří mou osobnost, kdo jsem a kým chci být? Čím lépe se znám, tím lépe znám i své potřeby a nesnáze a jsem schopen mít porozumění pro problémy a nedostatky jiných. Mohu proto svobodně a volně potkat druhého člověka, mohu být opravdový a chovat se otevřeně a čestně. Nenosím masku, se kterou autentický vztah nelze vytvořit. Integrita ve vztazích znamená, že jsem odpovědný sám za sebe.

Mluvím o sobě a za sebe, ne za jiné, neskrývám se za obecné „my“ nebo „ono se“, „říká se“ či „dělají to všichni“. V odborné řeči se správnému vyjádření říká „Ich forma“ – vím, co chci, za čím stojím, co je pro mne důležité a za co se v životě zasazuji. Sděluji svůj názor, ale jsem ochoten slyšet i názor toho druhého. Nenesu odpovědnost za jeho chování, ale za své chování vůči němu. Zdravé sebevědomí umožňuje přijetí toho druhého – takového, jaký je. A teprve bezpodmínečné přijetí umožňuje změnu a nápravu. Do té nesmí být nikdo nucen, každý má právo na svou osobitost a v otevřené diskuzi má být jeho hlas slyšen (základní lidské právo).

Integrita jako ochrana

Máme sklon přizpůsobovat se prostředí, ve kterém se nacházíme. A tak se jinak chováme v zaměstnání, jinak v rodině či kruhu přátel a jinak v církvi. Takový způsob života však vede k hrubým rozporům ve struktuře naší osobnosti. Teoretická víra vede k neuróze, víra prakticky žitá osobnost posiluje. Integrita směřuje naše myšlení k pravdě, opravdovosti, přesvědčivosti a realitě. A myšlení převádí do konání. Když se z tohoto úhlu podíváme na oblast zdraví, uvědomujeme si, jak často jsme nečestní i sami k sobě. Pokud jsme skutečně upřímní, pak jsme ochotni prověřovat skutečnosti a rozpoznávat vlastní zaujatost či bazírování na banálnostech. Integrita nás nutí řídit se poznáním a přesvědčením, nikoli pocity a náladami. Krátce řečeno – integrita nás chrání před pokrytectvím a propadem do závislostí.

Integrita umožňuje nápravu

Každý někdy nějak selhal a požadavkům integrity nedostál. Možná to bylo selhání tak velké, že přineslo jiným utrpení a nás trápí pocity viny a lítosti. Integrita umožňuje přiznání viny, vyznání i lítost. Známkou opravdové velikosti je, když člověk za svým selháním stojí, je ochoten je přiznat. Když mu na ně jiní lidé poukáží, nemá svou „nevinu“ hájit výmluvami nebo obviňováním jiných osob. Právě doznání a lítost jsou předpokladem odpuštění, které v této situaci potřebujeme. Jako další krok je pak potřebné hledat způsob, jak chybu napravit a jak v budoucnosti podobná selhání eliminovat. Pokud bylo někomu ukřivděno nebo byl někdo poškozen, je nutné krom nápravy také hledat usmíření. Na principu lítosti a pokání udílí své odpuštění také Pán Bůh. Ne na základě potrestání a odčinění chyb, ale na základě daru milosti v Pánu Ježíši Kristu.

Přeji vám i sobě, aby se nám neustále dařilo čestně stát i za svým pochybením, neboť v Pánu Bohu máme naději. To nás uvolňuje a zlepšuje naše vztahy k sobě i k bližním. Integrita výrazně přispívá k dobrému duchovnímu i tělesnému zdraví.

Jana Krynská, Advent