Já, nebo my?

Přiblížím vám to na jednoduchém příkladu: Jednou jsem se s kolegy zúčastnil třídenního školení. Když jsem se vrátil domů, manželka se mě zeptala, s kým jsem tam byl. Řekl jsem jí, že jsem jel s Robertem a Zbyňkem a na pokoji jsem byl ubytovaný s Láďou. Pak přišly otázky: „Robertova dcera se už uzdravila?“ „A co Zbyňkova manželka, našla si už práci?“ „Zvykla si už Láďova rodina na nové bydlení?“ Odpovědi na každou její otázku byly dost jednotvárné: „Nevím.“ Vzápětí se mě žena zeptala: „Tak o čem jste si celé ty tři dny povídali?“

Na takovou otázku jsem jí dokázal odpovědět naprosto přesně: „Dozvěděl jsem se všechno o Robertově novém počítači, přesně ti dokážu popsat všechny funkce Zbyňkova nového mobilního telefonu a můžu ti vyjmenovat, jaké opravy musel Láďa udělat na svém autě za uplynulý rok. Chceš vědět ještě něco?“

Ať už se dva lidé milují sebevíc, vždy budou mít i takové potřeby, které je muži schopen naplnit jedině mužský přítel a ženě její přítelkyně. Zatímco ženy hovoří spíše o pocitech, potřebách, rodinných a jiných mezilidských vztazích, oblíbenými mužskými tématy jsou například společné zájmy, práce a rozličné „technické“ předměty (počítače, mobilní telefony, auta).

Nemusíte se proto cítit špatně, jestliže váš partner nedokáže naplnit všechny vaše společenské potřeby. Rozhodně to neznamená, že se nemáte rádi. Tím důležitým slovem je rovnováha. Je dobře, pokud váš volný čas zahrnuje chvíle, které prožijete spolu, ale i takové, které strávíte odděleně. Je přínosem mít společné zájmy, ale nevadí ani to, když se ve volném čase věnujete rozdílným činnostem. Podstatné je, aby vaše zájmy nestály v cestě vašemu vztahu, aby nebyly příčinou problémů.

Z knihy Gábora Mihalce Než si řeknete ano. Vydala CASD.