Ať nezaspíš nejdůležitější okamžiky
Většinu toho, co prožil Ježíš na „hoře proměnění“, Petr, Jakub a Jan prospali. Svědčí to o tom, že být učedníkem Ježíše Krista nebylo snadné. Měl nabitý program a času na odpočinek nebylo mnoho. Často, když učedníci spali, on byl někde v ústraní, aby mohl rozmlouvat s nebeským Otcem.
Zatímco Ježíš rozmlouvá s Mojžíšem a Eliášem, Petr, Jan a Jakub spí. Neslyší nic z toho, co si ti tři povídají. Probouzejí se až v okamžiku, když vše končí. Mohli vidět a hlavně slyšet něco výjimečného, ale oni o to přišli, protože všichni tři usnuli.
Ne, nemám vůbec v plánu je teď kritizovat. Sám dobře vím, jak je někdy těžké udržet oči. Navíc ti tři věděli, že se jejich Mistr bude na hoře opět dlouho modlit, a tak si mohli říkat, že když si dají „dvacet“, nic jim neuteče. Jenže tentokrát bylo vše jinak a oni zaspali důležitý rozhovor svého Mistra.
Už jste někdy zaspali něco důležitého? Už vám někdy uteklo něco, co vás pak mrzelo? Já často lituji, že jsem v době, kdy byli moji synové malí, dával přednost práci před časem s nimi. Mohl jsem se radovat z toho, jak rostou, jenže já jsem měl pocit nenahraditelnosti, jak to otcové často mívají — a pak jsem najednou zjistil, že mám dospělé syny.
Kdysi jsem se těm třem učedníkům divil, jak mohli v tak výjimečné chvíli usnout. Dnes už se nedivím a ani je nesoudím. Vím, že bych tím odsoudil i sám sebe. Raději prosím Boha, aby mi pomáhal správně využívat čas — spát v době, která je k tomu určená, a bdít, když to potřebuji já nebo někdo v mém okolí.
Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.