Proč se bojíš zeptat?

„Kdo se neptá, zemře jako hlupák,“ říkával náš učitel. Čím jsem starší, tím více mu dávám za pravdu.

Kdyby se lidé v zástupu i učedníci nebáli zeptat, určitě by si ušetřili spoustu zbytečných starostí a problémů, které prožívali, když byl ukřižován. Od pátku do neděle se pak ukrývali ze strachu před farizei a zákoníky. Měli strach, že se zmocní také jich a nechají je ukřižovat.

Z jejich chyby se můžeme poučit. Bible opakovaně vybízí každého, kdo ji otevírá, aby se beze strachu ptal Boha vždy, když nerozumí tomu, co čte.

Můj táta mne už v dětství učil, abych se vždy nejdříve modlil, než začnu naslouchat poselství Bible. Vždyť i Jakub, Ježíšův bratr, radí: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána“ (Jk 1,5).

Nejen při čtení Bible, ale dokonce i v běžném životě si často uvědomuji, jak velký mám „nedostatek moudrosti“, a jsem rád, že o ni mohu prosit Boha. Těší mne, že se Stvořitele také mohu ptát vždy, když něčemu nerozumím. Ne vždy mi odpoví, protože mnohé bych nepochopil. I tak získávám jistotu, že ví o všem, co prožívám, a tak v tom nejsem sám.

Nebojme se ptát. Bůh s tím počítá. Má na nás dostatek času. Kdo se neptá, umře jako hlupák. Ptejme se. Vyplatí se to.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.