Ve dvou je líp

Ježíš své žáky neučí jen slovy, nenabízí jim jen teorii, ale posílá je i do terénu, aby si vše, co slyší a vidí u svého Mistra, mohli vyzkoušet i v praxi. Měli lidi ve městech a vesnicích, do kterých je poslal, připravit na jeho návštěvu.

V tom textu je ale ukryto ještě jedno poučení. Učedníci neměli chodit sami, ale ve dvojicích. Ježíš je posílá „po dvou“. Navazuje tak na starozákonní praxi, kterou zmiňuje Šalomoun ve své knize Kazatel: „Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl“ (Kaz 4,9.10).

Tato Šalomounova slova se nejčastěji citují na svatbách. Jeho rada ale platí i v každodenním životě. Proto Ježíš vysílá své žáky na misi ve dvojicích. Dobře ví, jak je člověk rád, když má nablízku někoho, s kým se může sdílet o své radosti, stejně jako o starosti.

Šalomoun ještě dodává: „Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba“ (Kaz 4,9.10). Ano, ve dvou je lépe. Člověk se cítí bezpečněji, když ví, že není sám.

Práce ve dvou má ještě jednu velkou výhodu. Tou je „zpětná vazba“. Ten druhý mne může pochválit a povzbudit, když se mi něco podaří. A pokud máme dobrý vztah, tak mne může upozornit i na moje chyby. To sice není příjemné, ale jen když si uvědomím své mezery a nedostatky, mohu růst. Nejen v tom, co dělám, ale i v tom, kdo a jaký jsem.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.