Chléb, kadidlo a truhla smlouvy

Posvátný chléb byl předkládán Hospodinu jako stálá oběť. Představoval skutečnost, že člověk svými tělesnými i duchovními potřebami je stále závislý na Bohu a že je může naplnit jen skrze Krista. Bůh živil Izrael na poušti chlebem z nebe a Izraelci byli stále závislí na tom, co z Boží štědrosti dostali. Jak mana, tak posvátný chléb představují Krista, Chléb živý, který je za nás stále v Boží přítomnosti.

Před oponou svatyně svatých stál oltář věčné přímluvy, před svatyní pak oltář stálého usmíření. Prostřednictvím krve a vůně kadidla se Izraelci mohli přiblížit Bohu. Tyto symboly znázorňovaly jediného Prostředníka, skrze něhož se hříšníci mohou přiblížit Hospodinu. Jen skrze něj může kající hříšník dosáhnout milosti a spásy.

Boží zákon, uložený v truhle úmluvy, byl velkým zákoníkem spravedlnosti a práva. Tento zákon vynášel rozsudek smrti nad hříšníkem. Nad zákonem však byla slitovnice, nad níž se zjevovala přítomnost Boží a z níž přicházelo odpuštění. Bohoslužba ve svatostánku a později v chrámu tak každodenně připomínala lidu velké pravdy o Kristově smrti a jeho službě.

Drahý Kriste, děkujeme, že jsi naším Prostředníkem a přimlouváš se za nás.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.