Město Jeruzalém

Ježíš se zahleděl na chrám. Zástupy při pohledu na nevídanou krásu stavby zmlkly. V jeho tváři však zahlédli stín smutku. V očích měl slzy, jeho tělo se chvělo. Ježíš zvedl ruku a ukázal k městu odsouzenému ke zkáze. Přerývaným hlasem zvolal: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji!“ (L 19,42).

Jeruzalém byl jeho dítětem, a stejně jako milující otec pláče nad vzpurným synem, plakal i Ježíš nad svým milovaným městem. Cožpak se tě mohu zříci? Dívat se na tvoji zkázu?

Ježíš věděl, jak strašlivý trest na odsouzené město dopadne. Viděl Jeruzalém obklíčený vojsky, viděl jeho obyvatele, jak umírají hlady, matky, jak jedí mrtvá těla svých potomků, rodiče a děti, jak mezi sebou bojují o poslední kousek jídla. Viděl, jak Židé s tvrdošíjností odmítnou jeho spasení. Hleděl na Golgotu posetou kříži, kde bude i on zanedlouho umírat. Viděl ubohé obyvatele města, zničené paláce a chrám v troskách. Z jeho zdí nezůstane kámen na kameni.

Překrásné a hříšné město, které kamenovalo proroky a zavrhlo Božího Syna, prožívalo poslední chvíle dne Boží milosti.

Laskavý Pane, děkujeme, že Ti nejsme lhostejní a že Ti záleží na každém z nás.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.