Kluci prostě nejsou holky

„Drahoušku, co se děje?“ zeptal jsem se manželky, když jsem v telefonu slyšel její zoufalý hlas. Seděl jsem v kanceláři a nerozuměl jsem tomu, co se mi manželka snažila sdělit. Plakala a byla na pokraji hysterického záchvatu. Srdce se mi prudce rozbušilo. Nabyl jsem dojmu, že některé z mých dětí je buď mrtvé, nebo přinejmenším vážně zraněno.

Nakonec se manželka vymáčkla: „Jde o Kevina!“ – Ach, ne, pomyslel jsem si. „Spadl do bazénu?“ Naplnila se má nejhorší noční můra. Můj osmnáctiměsíční syn se u nás na zahradě utopil. – „Ne,“ řekla Sande. Další vzlyky. „Ale má něco s pindíkem!“ – Nebyl jsem si jist, zda správně slyším. „S pindíkem?“ – „Ano,“ řekla Sande, „je celý červený!“ – „Červený?“ Teď už jsem byl opravdu zmaten. „Co se stalo? Někdo ho tam udeřil?“ – „Ne, nabarvil si ho fixou!“

Neudržel jsem se a vyprskl jsem smíchy. U malého Kevina se vždy projevovaly umělecké sklony, ale toto tvůrčí úsilí zatím předčilo vše ostatní.

„Prosím tě, čemu se směješ?!“ reagovala zděšená Sande. – „Malí kluci takové věci dělají,“ odpověděl jsem. „Níkdy jsem neslyšel nic směšnějšího!“

Sandy ovšem nechápala, jak mi to může připadat směšné.

Kluci stále něco provádějí

Pochopte: Věděl jsem něco, co Sande zatím nevěděla. Kluci vás neustále udržují ve střehu. Sám jsem skvělým příkladem. Když jsem byl malý, maminka hrozně nerada prala mé oblečení. Kdo by jí to mohl vyčítat? Jednou sáhla do kapsy mých kalhot a cosi ji kouslo. Slyšel jsem její srdceryvný křik. „Kevinééé!“ Ihned jsem přiběhl a vytáhl jsem z kapsy cvrčky. Nechápal jsem, proč je kvůli nim takového křiku. Byl jsem přece celý den na rybách a zapomněl jsem vyndat z kapes raka, cvrčka, kobylku a dva mloky.

Kluci prostě nejsou holky. Kluci si zkracují nehty svými zuby. Nepotřebují žádnou drahou manikúru. Zpravidla jim nevadí, že si vezmou druhý den stejné triko jako včera… a předevčírem… přestože jsou na něm skvrny a páchne jako malý skunk.

Kluci plivou a říhají. Vydávají i spoustu jiných zvuků. Líbí se jim bouračky a moc rádi strčí do věže, kterou si jejich sestřička právě postavila z kostek. Připadá jim to normální. Málokdy jsou zticha – a pokud je náhodou neslyšíte, raději se běžte rychle podívat, co tropí, protože určitě něco chystají. Hvízdají si, a když se jim nějaká holčička líbí, nějak ji poškádlí. Mohou do ní dokonce strčit nebo se s ní pokusí porvat. (Většina holčiček takové chování nedokáže ocenit. Vím to z vlastní zkušenosti, protože jsem si to v dětství vyzkoušel.)

Čím to, že se kluci od holčiček tolik liší?

Proč jsou hoši tak odlišní – a to nejen v oblastech, v nichž je to na první pohled zřejmé? Odborníci zveřejnili v časopise Cerebral Cortex studii o fascinujících rozdílech mezi mužským a ženským mozkem v oné části, která zodpovídá za vizuální a prostorovou orientaci a dovednosti potřebné v takových oborech, jako je matematika či architektura. Tato část mozku je u mužů asi o 6 procent větší než u žen. Znamená to, že jsou chlapci chytřejší než dívky? Ne nutně. Mužský mozek bývá větší, ale ženský obsahuje více mozkových buněk. Kromě toho mužský a ženský mozek fungují poněkud odlišně.

Když plní muži a ženy tentýž úkol, aktivují se odlišné části jejich mozku. Ženy navíc používají obě mozkové hemisféry, kdežto u mužů se mozková aktivita omezuje pouze na jednu. Proto se vám někdy zdá, jako byste vy a váš syn žili každý na jiné planetě. Do jisté míry tomu totiž tak skutečně je. Vaše myšlení zaměstnává obě mozkové hemisféry, ale jeho probíhá pouze v jedné, a pokud mu nepomůžete, zůstane v ní trčet a bude se na věci dívat jednostranně. To je další dobrý důvod, proč Bůh stvořil jak muže, tak ženy. Potřebujeme se v tolika oblastech!

Muži se zpravidla soustředí na přítomnost a budoucnost a rádi uvažují o různých alternativách – i o těch, které jsou zcela nerealistické. Rychle se pohybují a často riskují. Ženy se naopak soustředí na přítomnost a minulost, protože mají rozvinuté vztahové schopnosti. Jelikož užívají obě mozkové hemisféry, uvažují realističtěji a věnují se podrobnostem úkolů, které mají před sebou. Proto bývají opatrnější a méně riskují. Když si dáte tyto dva přístupy dohromady, bude vám jasné, proč se se synem často neshodnete nebo se dokonce dostanete do konfliktu.

Čím více toho budete vědět o tom mužském stvořeníčku, které máte doma, tím lépe pro vás.

Chlapci rádi soupeří

Hoši jsou drsní. Rádi soupeří. Říkají třeba: „Můj táta je silnější než tvůj.“ – „To si jen myslíš. Můj táta má pořádné svaly. Zrovna nedávno…“ – „Opravdu? No, to můj táta minulý týden…“ Nebo: „Hele, podívej! Vyhoupnu se výš než ty!“ – „No a co? Já se dokážu pověsit hlavou dolů!“

Všimněte si, jak často kluci říkají „já“ nebo „můj“. Čím to je? Chlapečci od narození usilují o nezávislost a tato touha po nezávislosti se s věkem ještě posiluje.

Chlapci rádi riskují a vadí jim, když je v životě někdo předhoní. Touží být první a touží jet v rychlém pruhu. Soupeřivost je jim vrozená. Když něco chtějí, tak za tím jdou. Proto chlapy, jako jsem já, jen zřídka potkáte v pravém jízdním pruhu. Pohybujeme se v tom levém a snažíme se předjet dalšího pomalého troubu. A co moje žena? Ta se pomalu sune k cíli pravým pruhem.

Klukům nejde jen o to, aby něco měli, ale i o to, aby měli to největší. Když dostane čtvrťák skateboard, musí ho jeho spolužák mít taky. Jenže musí mít větší a rychlejší. Proto jsou šatny, kde se středoškoláci převlékají na tělocvik nebo na plavání, tak nepříjemným místem. I to znám z vlastní zkušenosti. Mé hubené bílé tělíčko s jediným chlupem na prsou se nemohlo měřit s kluky, kteří už byli po všech tělesných stránkách muži. A ti mě nijak nešetřili.

Kluci se brzy začnou nudit

Každý hoch je ve svém srdci dobrodruh. Kluci musí být pořád v pohybu. Schopnost udržet pozornost je u nich zcela jiná než u dívek. Předměty si prohlížejí mnohem kratší dobu, ale prohlížejí si je mnohem aktivněji. Hoši jsou tělesné bytosti – tělesné věci je přitahují. Nebudou se s vámi bavit o podrobnostech, ale rovnou si ty podrobnosti vyzkouší – prozkoumají, jak je hračka vyrobená, jak funguje počítač – nebo ta hezká servírka v restauraci.

Chlapci jsou průbojnější a rychlejší, ale brzy se začínají nudit. Jejich mozek rychle zaměřuje pozornost z jednoho předmětu na druhý, z čehož vyplývá, že získají celkový přehled o určitém úkolu dříve než dívky. Během tohoto procesu ale vnímají méně smyslových podnětů než dívky, takže se může stát, že si některých věcí nevšimnou. Proto hoši někdy špatně pochopí, co někdo říká – neudělají si totiž dostatek času, aby správně vyhodnotili verbální i tělesné signály, jež by jim napověděly, zda daný člověk myslí vážně to, co řekl. Proto se sarkastické poznámky typu „je načase, abys vynesl smetí“ mnohdy míjí svým účinkem. Co kdybyste si ušetřila emocionální energii a zcela jednoznačně požádala syna, aby smetí vynesl „teď hned“?

Chlapci se soustředí na jedinou věc

Když sdělíte svému chlapci nějakou novou informaci, často odpoví oním frekventovaným slovem: „Hm.“ Znamená to, že vás nebere vážně? Nebo že je mimořádně hloupý? Kdepak – znamená to, že právě soustředěně přemýšlí o něčem jiném a není schopen měnit předmět svého myšlení tak rychle jako vy. Řeší právě problém – a v jednom okamžiku nedokáže řešit víc problémů než jeden. Ovšem to, o čem teď přemýšlí, určitě vyřeší.

Muži jsou stvořeni tak, že se dokáží soustředit pouze na jednu věc. Když něco řeší, pak řeší právě tuto jednu věc – nepřemýšlí o všech dalších věcech, které je ten den ještě čekají, jako to dokážete vy. Říci, že muži nejsou schopni řešit víc úkolů najednou, je zcela banální konstatování. Milá maminko, právě proto vás potřebují.

Já jsem král – poslouchejte, jak zařvu!

Každý hoch má hluboko v sobě potřebu kralovat, tedy dobývat a rozhodovat. Na vše chce přijít sám. Chce být osamělým hrdinou, který stojí s mečem v ruce na nejvyšší skále.

Proto se i dospělí muži neradi ptají na cestu. Chtějí ji najít sami. Lov je pro ně výzvou a motivuje je. Mohli by zastavit a zeptat se, ale nechtějí. Jsou připraveni zhostit se svého úkolu a jsou přesvědčeni, že jej zvládnou, i když jde o něco, k čemu nejsou přirozeně obdarováni. Proto jsou přesvědčeni, že vaši pomoc nepotřebují, přestože se už hodinu točí v kruhu a vy jim správně radíte, aby zastavili a zeptali se. Takto totiž muži přemýšlejí. Chápu, že je to pro vás frustrující.

Váš syn chce úkol vyřešit, a to bez vaší pomoci (alespoň pro tuto chvíli; počkejte, až si začne trochu více zoufat). Proto se váš šestiletý syn pokusil (bez vašeho vědomí) rozebrat toustovač: Chtěl zjistit, jak funguje. Váš čtrnáctiletý chodí po obýváku a dupe – to proto, že neví, jak dál v nové počítačové hře. Ne, rozhodně nebude prosit o pomoc. Pokud mu ale poskytnete čas na to, aby trochu vychladl, pravděpodobně se k tomuto problému vrátí a nakonec ho vyřeší. Pokud ne, pak doufejte, že se natolik zklidní, aby požádal o pomoc tátu, který počítačům rozumí, nebo Franka, největšího odborníka na hry mezi jeho kamarády.

Hoši potřebují rozhodovat. Navíc mají vrozený sklon stavět se na vrcholek hnojiště života. Proto se tak usilovně snaží a proto si i hrají s takovým zápalem. Život patří těm, kdo budou první, kdo se snaží, kdo jsou nejrychlejší, kdo se udrží na vrcholu. Tak chlapci uvažují. A každý chlapec je rozhodnut, že bude dobyvatelem, vítězem. Proto vám váš syn vypráví o tom, co se mu podařilo – ve škole, v tělocvičně, v práci – ale patrně vám neřekne o svých neúspěších. To by bylo v rozporu s jeho soutěživou povahou, toužící po vítězství.

Takový postoj může být vhodný pro školu, pro kariéru a pro život vůbec, ale pokud do této rovnice nevnesete vyváženost, může mu škodit ve vztazích.

První dáma v životě vašeho syna - kdo to asi je?

Každý drsný chlapec, ochotný riskovat, potřebuje pořádnou dávku ženství. Ne, nemluvím o „uvědomění si vlastního ženského aspektu“. V posledních několika desetiletích se společnost usilovně snažila nově definovat roli muže a zdůrazňovala „citlivého“ muže, který se rád mazlí a který si rád povídá - tedy v podstatě se chová tak, jak to očekáváte od své přítelkyně. Koho byste však chtěla mít ze svého syna? Přítelkyni? Nebo chcete, aby z něj vyrostl skutečný muž - rozhodný čestný a cílevědomý, ale současně pozorný, citlivý a ohleduplný vůči ženám, které patří do jeho života?

Upřímně řečeno, mám plné zuby „uvědomování si mého ženského já“. Děkuji, nechci, mně se líbí mé mužské já. Rád přepínám televizní programy. Nehodlám se omlouvat za to, že sex a fotbal považuji za nejlepší Boží (v prvním případě) a lidský (v druhém případě) vynález. Ne, nebudu chodit na módní přehlídky. Nebudu jíst rýžový nákyp. Můj testosteron mi nevadí. Rád jím plastovou vidličkou - nebo třeba i bez vidličky. A při obědě se obejdu bez ubrousku.

Každý; kdo mě zná, ale ví, že vroucně miluji všechny své děti i svou ženu. A jsem vděčný za všechny silné ženy, které patří do mého života a jež jsou v některých oblastech schopnější než já.

Jste srozuměna s tím, že váš syn je takový, jaký je? Můžete přitakat jeho mužství? Váš syn velmi potřebuje, abyste ho měla ráda jako kluka a abyste v něm rozvíjela mužské vlastnosti, které byste u něj ráda viděla.

Dnes jde některým maminkám více o to, aby u chlapců zvýšily citlivost na ženskou polovinu světa, než aby je potvrzovaly v jejich mužství. Tento přístup ale nevede k výsledkům, jichž by tyto matky rády dosáhly. Místo toho vyvolávají zmatek – a zmatení synové dělají děsivá a traumatická rozhodnutí.

Mohou kluci dělat „holčičí“ věci? Má-li hoch starší sestru, jako jsem ji měl já, je zcela přirozené, že si občas hraje s panenkami. Je ale velký rozdíl mezi tím, když má chlapec dobrý vztah s děvčaty a když se chová jako dívka.

Žádná maminka si přitom nepřeje, aby měla ze syna bábovku. Touží po statečném a houževnatém muži, schopném zastat se druhých, rozhodném a současně soucitném. Touží po muži, který bude schopen vášnivě milovat a statečně chránit své blízké. Pokud pomůžete svému synovi rozvíjet jasně definované mužské vlastnosti, napomůžete tomu, aby z něj vyrostl zralý dospělý.

Začíná to u vás, milá maminko. Léta radím rodinám a oslovuji doslova miliony lidí prostřednictvím rozhlasu, televize a konferencí. Během těchto let jsem se jen utvrdil v názoru, že nejdůležitějším vztahem v rodině je vztah dítěte k rodiči opačného pohlaví, tedy vztah mezi matkou a synem a vztah mezi dcerou a otcem.

Matky zanechávají v životě svých synů nesmazatelný otisk. Vy máte na syna přímý vliv a vaše jednání bude rozhodujícím faktorem pro to, jaký muž z něj vyroste.

Z knihy Kevina Lemana Na matce záleží. Vydal Návrat domů.