Kohoutkovou, prosím...

Že je to hloupost? Asi ano. Jenomže výrobcům balené vody se to podařilo. Lidé ochotně dávají za vodu v PET lahvi stokrát víc, než stojí ta z vodovodu srovnatelné kvality. Podle průzkumu společnosti Synovate si balenou vodu pravidelně kupují tři čtvrtiny Čechů. Ledy se však začínají prolamovat.

Leda tak na praní?

Nepěknou jizvu na marketingově vykouzleném obrazu zdravých, jistěže balených vod prýštících ze samého nitra země zanechal dva roky starý výzkum Občanského sdružení spotřebitelů TEST (dostupný na www.dtest.cz). Podrobnou chemickou analýzou prošlo osmnáct druhů balených vod (kojeneckých, přírodních minerálních, pramenitých) a vodovodní voda pěti velkých měst (Prahy, Plzně, Liberce, Brna a Ostravy). Za pozornost stojí už samotný výběr vzorků. Balené vody totiž výzkumníci kupovali v kamenných obchodech, kde na rozdíl třeba od benzínových pump předpokládali lepší skladovací podmínky. Vodu z vodovodu naopak odebírali z velkých sítí, které čerpají převážně z povrchových vod a k úpravě běžně používají chlorování. Zároveň si pro odběr vzorků vybrali starší domy, kde očekávali horší kvalitu kvůli zastaralému vodovodnímu řadu.

Výsledek? Z osmnácti balených vod splnily limity dané pro konkrétní kategorii pouze čtyři. Ve zbylých chemici objevili vysoký počet organotrofních bakterií, který signalizuje, že něco nehraje - ať už čistota samotného zdroje, chyba při zpracování nebo nevhodná teplota při skladování. Některé naopak tyto bakterie neobsahovaly vůbec. Tím ovšem zase vzniká podezření, že je ve vodě přítomná cizorodá toxická látka nebo že výrobci použili nedovolenou úpravu kvůli likvidaci mikrobů. V balených vodách také analýzy odkryly například nadlimitní obsah dusitanů nebo sodíku, či naopak velmi nízké množství vápníku a hořčíku. Vyskytly se také nedovolené látky typu benzo(a)pyrenu nebo chloroformu.

Vodovoda ve srovnání s českými normami pro pitnou vodu obstála bez výhrad v Praze a Liberci. V Brně obsahovala vyšší množství vápníku a v Plzni nadlimitní množství železa, za což patrně může koroze potrubí. Nicméně - jak uvádějí autoři - „ze zdravotního hlediska se jedná o zcela nevýznamný nález..., protože limitní hodnota je stanovena z hlediska prevence zhoršení chuti a barvy vody". V Ostravě naměřili málo vápníku a hořčíku, avšak nadlimitní množství chloroformu - nicméně se pořád pohybovalo výrazně pod požadavkem evropské směrnice (ta česká je podstatně přísnější).

Sečteno a podtrženo: „Náš test neukázal, že by balené pramenité, kojenecké a pitné vody byly obecně významnějším zdrojem nutričně žádoucích látek (prvků) oproti hodnoceným vodovodním vodám," shrnuli autoři zprávy.

Pokud však ve vás přece jen hlodá pochybnost o kvalitě vody, která vám doma teče z vodovodu, najeďte si na webové stránky své vodárny. Buď tam přímo najdete poslední rozbor, nebo u menších podniků kontakt, kde vám sdělí podrobnosti o kvalitě vody. (...)

A když už jsme u rozborů a důvěry, na etiketách balených vod (s výjimkou kojeneckých) jejich složení de facto nenajdete. Podle platné legislativy musejí výrobci uvádět pouze množství oxidu uhličitého, „údaj o analytickém složení udávají charakteristické složky" a varování, pokud voda obsahuje nadlimitní množství fluoridů (protože pak není vhodná pro děti do sedmi let). Každopádně na stránkách Svazu minerálních vod (www.pijtezdravouvodu.cz) vás ujistí, že všechno je, jak má být - rozbory, nerozbory, fakta nefakta. Zkrátka, pijte jedině vodu balenou, protože ta z vodovodu se hodí leda tak na praní. Možná v této aktivitě hraje nějakou roli i skutečnost, že spotřeba balených vod od roku 2005, kdy s 912 miliony litrů dosáhla svého vrcholu, mírně klesá, což se přičítá hlavně ekonomickým důvodům. Například v roce 2008 vypili Češi 877 milionů litrů balené vody, v roce 2009 pak 805 milionů.

Hnutí proti balení

Zdá se, že celý náš balený případ je opravdu postavený na zátku. Z obchodu si nepřineseme nic moc kvalitativně odlišného, než nám teče z kohoutku, navíc za to zaplatíme stonásobek. A v případě balené „pitné" vody se dočkáme ve většině případů opravdové a nefalšované vodovody, jenom oblečené do plastu. Což z ekologického hlediska nevypadá vůbec „chic", obzvláště když si k tomu představíme jeho výrobu, (ne)recyklaci či převážení lahví sem a tam kamiony. Zbytečné emise oxidu uhličitého si zkuste spočítat sami; Ekolist však udá, že vodovoda má ve srovnání s balenou na účtu pouhou tisícinu emisí. (...)

Zatímco v jiných evropských zemích dostanou zákazníci automaticky nebo na požádání karafu s vodou, u nás se tento dobrý zvyk teprve zabydluje. (...) Z 350 prověřených restaurací přinesla obsluha vodovodu automaticky v 11 % případů a v dalších 48 % na požádání. Odmítavé reakce většinou argumentují hygienickými normami, což však nemá oporu v žádných směrnicích. Spíše tedy zakrývají neochotu majitele, jenž se bojí o své zisky. (...) „Restaurace přicházejí o své zisky jen zdánlivě. Pokud má návštěvník k dispozici vodu jako základní tekutinu, téměř každý si pak ještě objedná víno, džus nebo kávu," komentuje obavy dietoložka Václava Kunová. (...)

Osmělíme se?

Výrobcům balených vod se povedl skutečně mistrovský kousek: přesvědčili významnou část veřejnosti, že voda z vodovodu je opravdu eklhaft. Předsudky lidí vůči kohoutkové potvrdily slepé testy v rámci tzv. Vodních barů, se kterými dobrovolníci kampaně Česko pije z vodovodu objížděli akce typu Ekofestival, DesignBlok, Gastro festival či pražský Světový den vody. Čtyřicet procent lidí předpokládalo, že vzorek vody, který jim nechutná, musí být z vodovodu. A devatenáct procent degustátorů zase vzorku s dobrou chutí automaticky přiřadilo nálepku pramenité balené. Ano, ano, bylo to přesně naopak. A ještě jedno číslo: 76 % dotázaných vyhodnotilo chuť kohoutkové jako lepší či srovnatelnou ve srovnání s balenou konkurencí.

Ovšem vodovodu zatlačují do kouta nejen předsudky, ale i stydlivost. Pokud ji ve „vaší" oblíbené restauraci ještě nenabízejí, možná to bude i tím, že je o ni zatím nikdo nepožádal. V úvodu zmíněnému průzkumu společnosti Synovate vyšel počet „nesmělých" na 67 %. Někteří respondenti netušili, že je něco takového vůbec možné si dovolit, jiní se báli reakce obsluhy, další zase zdravotní závadnosti. Ovšem plných 83 % dotázaných si přeje, aby restaurace kohoutkovou nabízely. Zeptáte se?

Dagmar Smolíková, přetištěno z časopisu Sedmá generace 2/2011.