Komu se nelení...

Přední noviny a časopisy, včetně Readers Digestu, chrlily články o příslibu chlorofylu pro medicínu a osobní hygienu. R. W. Young a J. S. Beregi zveřejnili v roce 1980 studii, při které podávali šedesáti dvěma pacientům chlorofyl ve formě tablet. I když tablety mají nižší účinek než čerstvá šťáva, pomáhají při odstraňování zápachů těla i výkalů. Chlorofyl měl rovněž pozitivní vliv na chronickou zácpu a snížil přítomnost plynů.

Přírodní deodorant

V roce 1950 Dr. Howard Westcott došel k závěru, že sto miligramů chlorofylu funguje stejně jako deodoranty. Zatímco většina deodorantů jednoduše zakryje zápach, chlorofyl dokáže v laboratorních podmínkách neutralizovat zápach jídla, alkoholu a tabáku. Na pacientech a dobrovolnících vyzkoušel, že neutralizuje zápach z úst, pach potu, menstruace, moči i výkalů.

Dr. Keiichi Morishita a Dr. Kaneo Hotta, japonští vědci zabývající chlorofylem už po léta, ve své knize Lékařské využití chlorofylu mluví o zjištění, že chlorofyl funguje jako dobrý deodorant. V experimentu byl deseti dobrovolníkům podán k jídlu česnek a následně tři až dvanáct gramů chlorofylu. Za dvacet minut už zápach nebyl znatelný u osmi dobrovolníků. Stejná situace nastala, když testované osoby požily alkohol či vykouřily cigaretu. Obtížnější je odstranit tělesný zápach. Tělo vylučuje sekreci a ta začíná nepříjemně páchnout, když dojde k její reakci s bakteriemi na kůži. I tělesný zápach se však dá pomocí chlorofylu během několika týdnů neutralizovat. Vědcům jsou tyto vlastnosti chlorofylu už nějakou dobu známy. Chlorofyl se proto začal přidávat do některých léků, žvýkaček, ústních vod a antiseptik.

Enzymy, aminokyseliny a chlorofyl obsahují antibakteriální látky, které ničí anaerobní bakterie, žijící v málo okysličené krvi a tkáni. Mohou způsobovat některé druhy infekcí, vředy a hnilobu. Nedokážou žít za přítomnosti kyslíku a látek kyslík produkujících, např. chlorofylu. Šťáva z ječmenné trávy (jako vynikající zdroj chlorofylu) anaerobní bakterie zneškodňuje a obnovuje poškozenou oblast. A protože na rozdíl od některých antiseptik tolik nepálí, nejsou známy ani žádné alergické reakce a další vedlejší účinky.

Účinný a důležitý lék

V červenci 1940 publikoval Dr. Benjamin Gurskin, ředitel experimentální patologie na Temple University rozsáhlý článek, ve kterém poprvé označil chlorofyl jako účinný a důležitý lék. Napsal studii s Dr. Redpathem a Davisem (ušní, nosní a krční specialisté), kde uváděli asi 1 200 případů pacientů ošetřených chlorofylem. Problémy se lišily od hlubokých vnitřních zánětů a vředů po onemocnění dásní a kůže. Dr. Gurskin komentoval počínání svých kolegů takto: „Je zajímavé, že nebylo jediného případu, ve kterém by se stav nevyléčil či nezlepšil."

Od té doby i další vědci úspěšně léčili chlorofylem různé poruchy. Při léčení dvaceti pacientů trpících onemocněním tlustého střeva, včetně kolitidy byl chlorofyl jednou denně zaváděn v podobě rektální aplikace jako klystýr. Pacienti jej v sobě drželi až pět hodin. Doktoři H. A. Rafsky a C. I. Krieger hlásili zlepšení ve většině případů a absenci jakýchkoliv vedlejších účinků či podráždění u všech pacientů.

Dr. Carroll Wrightová, profesorka dermatologie na Univerzitě Temple ve Philadelphii, používala chlorofylovou mast k léčbě kožních chorob. Zjistila, že je výborným prostředkem při ošetřování chronických vředů a ekzému. Dr. W. S. Morgan z Philadelphie používal chlorofyl při ošetřování čtyřiceti pacientů s jedenácti typy kožních problémů. První věc, kterou pacienti postřehli, bylo skoro okamžité snížení svědivosti a pálení v narušených oblastech. Několik týdnů po zahájení léčby chlorofylem se až na šest pacientů všichni vyléčili - někteří z chronické nemoci, kterou trpěli po léta.

Pomoc při chudokrevnosti

Chlorofyl se používal k léčbě anémie. I když však chudokrevností netrpíte, zvýšení hladiny červených krvinek zlepšuje krevní oběh a okysličení buněk a pomáhá čistit tělo. Mnoho funkcí, probíhajících v našem těle, kyslík potřebuje (např. mozek spotřebovává asi 25 % dostupného kyslíku), jeho přítomnost ve větší míře zlepšuje imunitní systém - naši přirozenou obranu před nemocemi. Užíváme-li proto např. šťávu z ječmenné trávy, obohatíme naši krev a upevníme zdraví.

Vědci J. H. Hughs. a A. L. Latner z Univerzity v Liverpoolu v roce 1936 publikovali výsledky studie, kdy zvířata s uměle vyvolanou chudokrevností rozdělili do deseti skupin. Pět skupin krmili jídlem obsahujícím různé formy chlorofylu. Dalších pět srovnávacích skupin žádný chlorofyl nepřijímalo. U zvířat požívajících pravý chlorofyl se hladina hemoglobinu zvýšila o 50 % rychleji než je průměr a do normálního stavu se vrátila během dvou týdnů. Skupina zvířat, která dostávala syntetický chlorofyl, neprokazovala v regeneraci červených krvinek žádné zlepšení. Ve své zprávě došli vědci k závěru: „Zvířecí tělo je schopno proměnit chlorofyl v hemoglobin." A čerstvý, neupravený chlorofyl tomu vyhovuje nejlépe.

Stabilně nestabilní

I přes pozornost, jež byla chlorofylu ve čtyřicátých letech věnována, má v moderní medicíně jen malý prostor (díky svým nestabilním vlastnostem). Několik společností sice vyrábí syntetický chlorofyl, ale výsledky jeho používání jsou nekonzistentní. Jak se ukázalo, je velmi složité pracovat se syrovým chlorofylem - a ještě složitější je ho uchovávat. Pár hodin po odšťavnění, za působení světla a vzduchu, ztrácí svou biochemickou aktivitu a zelený odstín.

Vědci brzy přišli na to, jak vyrobit syntetický chlorofyl - chlorofylin získáme, když rozložíme přírodní chlorofyl a navážeme ho na ionty mědi. Ten si zachovává barvu a je dost stabilní, aby se dal skladovat. Jediným zádrhelem je, že nepracuje jako přírodní chlorofyl. Chlorofylin jako vedlejší účinky způsobuje anémii a nevolnost. Proto byl pro lékařské použití v USA zakázán. Na trhu se vyskytuje v podobě přísady do deodorantů a syntetické barvivo.

Zelená revoluce

Jíme tak málo listové zeleniny, ovoce a syrových potravin, že mě až překvapuje, že dokážeme přežít. Většina jídla je chemicky upravována. V roce 1977 se Spojené státy staly první zemí, jejíž obyvatelé konzumovali více než 50 % stravy v podobě zpracovaných potravin. Tyto potraviny jsou velmi nebezpečné, způsobují degenerativní choroby, většinou označované za nevyléčitelné. Jak můžeme být nadále tak arogantní a myslet si, že dokážeme přírodu „vylepšit"?

„Zelená revoluce" znamená nejenom obnovení přírodní zdrojů, stromů a zeleně, ale také pročištění lidské krve - pomocí čerstvé zeleniny a takových dobrých zdrojů chlorofylu, jako je ječmenná tráva či řasa chlorela.

Vědeckou podporu našemu pozorování dodává i analýza krevních vzorků, odebraných více než dvěma stům pacientů Hippokratova institutu před a po dvoutýdenním programu. Rozbor krve byl proveden dr. Thelmou Arthurovou v testovací laboratoři. Výsledky ukázaly, že po dvou týdnech nutriční diety a pití šťávy z ječmene se detoxikovala krev a posílil imunitní systém. Obě tyto změny přispěly ke zvýšení energie a zlepšily schopnost těla bránit se nemocem.

Z knihy dr. Ann Wigmoreové „The Wheatgrass Book". Převzato z materiálů společnosti GreenWays.