Oceňujte jeho vhled do situace

Jednoho dne, když byla nakupovat, ji napadlo, že by možná bylo zajímavé zastavit se u něho v kanceláři a podívat se, kde – a jak – pracuje. Zavolala mu mobilním telefonem a on řekl: „Jistě, mám dost práce, ale přijď.“

Když tam dorazila, měl opravdu hodně práce, a tak musela několik minut čekat, zatímco jednal s různými lidmi. Když tam tak seděla, nemohla si nevšimnout, že mu jeho kolegové projevují značnou úctu. Dokonce i jeho šéf a jeho atraktivní mladá sekretářka. Potom k manželovu stolu přistoupil starší muž, který byl ve firmě určitě déle než on, a přesto pracoval na nižší pozici. Aniž by přesně věděla proč, udělalo se jí trochu nevolno, když slyšela, jak ten starší muž říká jejímu manželovi: „Ano, pane.“ Potom mu sekretářka přinesla nějaké papíry a ona pocítila stud – a trochu strach –, když viděla, jak ta elegantní mladá žena s obdivem vzhlíží k jejímu manželovi.

Nakonec získala možnost manžela navštívit, ale vzala to zkrátka, rozloučila se s ním a řekla mu, že se uvidí večer. Zamířila k autu, nasedla do něj a rozplakala se. Pomyslela na všechny ty chvíle, kdy ho shazovala a dělala si z něho za jeho zády legraci. A pak jí to došlo: její neúcta nepramenila z toho, jak se k ní choval, nebo z toho, že by byl špatný manžel. Uvědomila si, že skutečným problémem je to, že není takový, jakého ho chtěla mít.

Této ženě ohledně jejího manžela chybělo pochopení nejméně dvou věci: (1) měl mnoho schopností a znalostí, které ke své škodě přehlížela, a (2) chtěl se doma těšit stejné úctě jako v práci.

Taková žena není jediná, s řadou z nich jsem mluvil. Myslí si, že ji manžel nemá co naučit a že ani není příliš moudrý. Vždyť přece ona řídí domácnost, vychovává děti a rozhoduje. Když taková žena přijde na naši konferenci o lásce a úctě nebo si přečte některé naše materiály, poměrně často se stává, že jí spadnou z očí šupiny neúcty. Zde je svědectví jedné ženy, které to konečně „došlo“:

„Třiadvacet let jsem v našem manželství toužila po vztahové blízkosti. Vůbec jsem nevěděla, že tuto touhu sabotuje moje neúcta. Měla jsem vážné problémy s arogancí, kdy jsem si myslela, že vím všechno nejlíp, a manželovy nápady mi vůbec nestály za úvahu. … Myslela jsem, že svému „neschopnému“ manželovi „pomáhám“. Když jsem mu přestala vnucovat své názory a poskytla mu prostor, aby mohl mluvit o těch svých, začaly se dít úžasné věci. Začal mi otevírat svoje srdce. Vedeme teď spolu skutečné rozhovory místo dvou monologů. Moje láska a úcta k němu prudce stouply. On naproti tomu začal dozrávat v muže, jakého jsem si vždycky přála mít.“

Oklamána byla žena, nikoli muž

Žena, která si myslí, že musí mít na všechno odpověď a myslet i za svého manžela, by se měla pozorně začíst do Bible. Všichni známe příběh z ráje. Bůh Adamovi řekl, že může jíst z každého stromu v zahradě kromě jediného. „V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti“ (Genesis 2,17). Když byla později stvořena Eva, Adam jí o tomto Božím přikázání řekl. Když ale našel Evu had a pokoušel ji rafinovanou otázkou: „Opravdu Bůh řekl?“ nedokázala se vzepřít. Ovoce toho stromu vypadalo lahodně a zaručeně ji mělo učinit moudrou. Eva, zcela oklamána, ovoce ochutnala. Potom přišel Adam (nebo možná ona šla za ním). Eva dala ovoce i Adamovi a jedl z něho i on (viz Genesis 3,1-6). Byl oklamán i Adam? Písmo neříká, že byl oklamán, nýbrž že byl neposlušný – právě skrze něho upadl celý svět do hříchu (viz Římanům 5,12-19).

Adam měl dostatečný vhled do situace, aby si uvědomil, že toto ovoce jíst nemá, ale i tak to udělal. Byl to první případ, kdy se muž nechal svou manželkou vést jako dobytče? Nebo Adam prostě nechtěl, aby ho Eva předběhla a získala poznání, které on mít nebude? To s jistotou nikdo neví. Apoštol Pavel to shrnuje v 1. listu Timoteovi 2,14, když pojedává o roli žen v církvi: „A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení.“

Eva zjevně dospěla k závěru, že ví mnohem lépe, co je pro ni a jejího manžela nejlepší, a přesvědčila ho, aby následoval jejího příkladu. Adam „uposlechl hlasu své ženy“ a byl proklet (viz Genesis 3,14-19).

Manželství potřebuje její intuici a jeho vhled do situace

Když apoštol Pavel mluví o tom, že hadovou lstivostí byla „oklamána“ Eva (viz 1. Timoteovi 2,14; 2. Korintským 11,3), nechrlí šovinistické urážky žen, jak by mohly tvrdit feministky. Je v tom hluboká pravda a my se nad ní musíme zamyslet. Ano, muži by měli naslouchat svým ženám, které jsou přirozeně intuitivní. Ženy by však neměly podceňovat vhled do situace, který Bůh dal jejich mužům, a odmítat jejich radu. Eva, místo aby naslouchala Adamovu hlasu, vzala situaci do svých rukou a přiměla Adama, aby poslouchal on ji, přestože jeho úsudek byl lepší.

Jak se to týká dnešních manželství? Přebírají ženy vedení a stává se jejich hlas tím rozhodujícím v manželství? Ne nutně, ale toto nebezpečí tu vždy je. Volám zde po návratu k biblické rovnováze. Muži a ženy se navzájem potřebují. Pro ženy, které jsou ochotny zvážit, kde se nacházejí na stupnici prokazování bezpodmínečné úcty svým manželům, mám dvě otázky: (1) Nesmýšlíte o svém přirozeném rozpoznání a intuici příliš vysoko? (2) Není to tak, že byste v určitých oblastech mohla podlehnout klamu, takže pro vás bude dobré využít manželův vhled do situace, protože nevidíte to, co vidí on?

V mnoha manželstvích je pro ženu až příliš snadné odepisovat manželův vhled do situace a jeho návrhy, protože si myslí, že je nepotřebuje nebo že její muž nemá právo je uplatňovat. Podle mého názoru však mají manželé společně zkoumat každou situaci, kde něco není v pořádku, a snažit se dospět sami nebo s pomocí někoho dalšího k správnému řešení.

Přiznejte, že i vy máte chyby, problémy a slabosti (v oblastech, kde je váš manžel silný) a že ne vždy je váš úsudek dokonalý. S úžasem uvidíte, jak to povzbudí jeho duši.

Z knihy Emersona Eggerichse Láska a úcta. Vydal Návrat domů.