Opravdu se protiklady přitahují?

Po několika letech se setkal se starým přítelem, který se ho zeptal, zda už tuto dokonalou ženu našel. Odpověď zněla: „Našel jsem ženu krásnou, chytrou, dochvilnou i milující domácnost, ale nenašel jsem ani jednu, která by měla všechny tyto vlastnosti najednou. Ale nevzdávám se a pokračuji v hledání.“

Uplynulo několik let a tento muž (už ne tak mladý) opět potkal svého starého přítele. „Tak jak dopadlo tvé hledání?“ zajímal se přítel. „Našel jsem ji,“ zněla odpověď. Potom muž s povzdechem dodal: „Problém je v tom, že ona hledá dokonalého muže.“

Otázka osobnosti zaměstnává lidstvo odedávna. Už staří Řekové pozorovali, kolik různých lidí existuje, a snažili se je rozdělit do kategorií. Takto se zrodil Hippokratův model, který je de facto používán dodnes. Hippokrates, „otec západní medicíny“, měl za to, že osobnost člověka je určena poměrem tělesných tekutin, a proto na základě řeckého pojmenování různých tělesných tekutin určil osobnostní typy: cholerik, flegmatik, sangvinik a melancholik. Později pak vznikly i další teorie.

Fritz Riemann zavedl model úzkosti, podle něhož je člověk jako planeta. Působí na něj různé síly a ta, která dominuje, určuje jeho osobnost. Někteří lidé se neustále otáčejí kolem ostatních jako Země kolem Slunce, což charakterizuje depresivní osobnost. Jiné osoby se neustále točí kolem sebe jako Země kolem své osy. Ty Riemann pojmenoval jako schizoidy. Nakonec podle odstředivé a dostředivé síly určil kompulzivní a hysterický typ osobnosti. Nedávno se začal používat pětifaktorový osobnostní model, takzvaný Big Five (Velká pětka, vědecké označení NEO FFI – NEO Five Factor Inventory). A to je jen několik příkladů z nekonečné řady teorií, metod a vědeckých i polovědeckých výzkumů, které se tímto tématem zabývají.

Vybereme si tedy model, které se nám nejvíce líbí, a pak si necháme vyhodnotit, které osobnosti se k sobě hodí nejlépe. Nejprve se ovšem musíme rozhodnout, zda se přitahují protiklady, nebo spíše ti, kdo jsou si podobní. Výsledkem bude vznik dalších a dalších schémat a modelů, které nám údajně dají odpovědi na všechny otázky. Jaké by to ale mělo důsledky?

Při zavedení těchto znalostí do praxe mohou nastat dva velké problémy.

Zaprvé, když si vybíráme partnera, neseřadíme si vedle sebe optimálně vypadající kandidáty, nepožádáme je o vyplnění hromádky testů a po vyhodnocení odpovědí i o další, upřesňující rozhovory, po kterých bychom vše pečlivě zvážili a udělali patřičné rozhodnutí. Ve většině případů se s někým seznámíme, přeskočí jiskra, naše city k druhému vzplanou a začíná vztah. A pak už je nám test nanic. Může nám pomoci nanejvýš s rozhodnutím, zda má smysl ve vztahu pokračovat, nebo zda jej co nejdříve ukončit.

Zadruhé, naše osobnost v sobě zahrnuje vlastnosti, které jsou víceméně stálé. Je to jakási základní výbava a pravděpodobně ji nedokážeme nikdy změnit. Seznámení se s jednotlivými osobnostními typy nám pomůže nanejvýš v tom, že některé věci pochopíme, ale ke změně si tím nepomůžeme. Namísto celkového obrazu osobnosti se proto v manželském poradenství zaměřujeme na takové osobnostní rysy, vlastnosti a schopnosti, které se dají změnit. Poznání a uvědomění si těchto rysů je pro páry mnohem užitečnější.

Z výzkumů Davida H. Olsona víme, že kvalitu vztahu ovlivňují čtyři rysy osobnosti (nezávisle na tom, ke kterému osobnostnímu typu patříme).

Sebevědomí

Sebevědomí můžeme definovat jako míru důvěry ve vlastní schopnosti, s jejichž pomocí dosáhneme, co jsme si předsevzali. Patří sem jistá obratnost a další vlastnosti, které nám umožní uspokojivě odpovědět na různé životní výzvy. Naše sebevědomí ukazuje i na to, jak dalece jsme spokojeni sami se sebou. Pokud mají oba partneři sebevědomí vysoké, pak je šance na úspěšné manželství vyšší. Právě proto je zvyšování sebevědomí důležitým cílem předmanželské přípravy, resp. jakékoli manželské terapie nebo posilování vztahů.

Asertivní jednání

Asertivní lidé umějí svá přání vyjádřit jasně, aniž by se něčeho dožadovali nebo porušovali práva toho druhého. Je pro ně typické, že vyjádření pocitů a přání považují za své osobní právo. Takový člověk je sám se sebou vyrovnaný, proto se v jeho komunikaci často vyskytuje místo slova TY slovo JÁ. Pokud se oba partneři k sobě chovají hezky, narůstá mezi nimi míra důvěry, a protože si dokážou navzájem sdělit svá přání, zvyšují tím pravděpodobnost toho, že dostanou, po čem touží.

Vyhýbání se komunikaci o problémech

Vyhýbání se komunikaci je možné charakterizovat jako neschopnost a nezájem řešit problémy. Nejčastěji se takové jednání vyskytuje u osob s nízkým sebevědomím a u pasivních jedinců. Naopak pro člověka s vysokým sebevědomím je charakteristická nízká míra vyhýbání se problematickým otázkám. A protože stále více výzkumů dokazuje, že „zametání problémů a konfliktů pod koberec“ vážně ohrožuje trvalost vztahu, hlavním cílem v této oblasti je, aby manželé ze vztahu zcela vyloučili vyhýbání se „citlivým“ oblastem.

Partnerská dominance

Partnerská dominance souvisí s tím, jak partneři reagují na kontrolování, převahu a nadvládu ze strany svého protějšku (ne to, jestli tomu tak opravdu je). Je dobré si uvědomit, že tento rys je dvojsečný. Na jedné straně není jisté, že ten, kdo je označen za dominantního, skutečně takovým je (protože sebevědomé jednání se nejistému člověku může někdy jevit jako nepřiměřené). Zároveň však k tomu, aby se někdo stal dominantní, potřebuje takového partnera, nad kterým může dominovat.

Výzkumy dokazují, že výše uvedené čtyři osobnostní rysy jsou navzájem úzce propojeny. Sebevědomí a asertivní jednání vytvářejí zesilující pozitivní okruh. Pokud se tedy někomu zvyšuje sebevědomí, automaticky se mu zvyšuje také schopnost být asertivní, a naopak.

Stejně tak se navzájem posiluje vyhýbání se komunikaci a partnerská dominance. Čím více zametají manželé problémy pod koberec, tím více vnímají toho druhého jako kontrolujícího a dominantního.

Nakonec spolu souvisejí i pozitivní a negativní rysy. Čím vyšší je u někoho sebevědomí a asertivita, tím menší u něj bude vyhýbání se problematickým tématům a partnerská dominance.

Jaká osobnost se ke mně nejvíce hodí? Které osobnostní typy se vzájemně přitahují? Přitahují se více protikladné, nebo naopak podobné vlastnosti? Nevím. Jedno je však jisté. Partneři ve šťastném manželství vykazují vysoké sebevědomí a asertivní jednání, zároveň mají nízkou míru vyhýbání se komunikaci a partnerské dominance.

Dobrou zprávou je, že všechny popsané osobnostní znaky je možné změnit a vědomou prací a úsilím si osvojit ty pozitivní.

Z knihy Gábora Mihalece Než si řeknete ano. Vydala CASD.