Osobnost a zdraví

Chování typu A se vyznačuje naléhavou, silnou a stálou potřebou úspěchu, pokroku a uznání, tendencí věnovat se velkému množství různých aktivit, a to jak v práci, tak mimo práci, a neustálým pocitem tlaku z nesplnění termínu. Člověk typu A pořád „nestíhá“, což jej vede k tomu, že stupňuje tempo, jakým vykonává duševní i fyzickou práci. V pozadí tohoto typu osobnosti je silný, soutěživý duch a zaměření na vítězství, proto jsou vnímáni jako lidé přemýšliví a muži činu.

Když je srovnáme s osobnostmi typu B – ty mají stejné stravovací návyky a podobný životní styl (kouření, pití), ale vykazují klidnější povahu, nižší agresivitu a menší ambice a snáze se spokojí s „průměrností“ – ukáže se, že osobnosti typu A mívají mnohem vyšší cholesterol, větší srážlivost krve, vyšší výskyt ukládání tuku ve tkáni rohovky, vyšší krevní tlak a hrozí jim čtyř- až sedmkrát větší riziko, že onemocní srdečním onemocněním.

Osobnosti typu A můžeme rozpoznat podle výbušného a někdy i divokého způsobu, jakým se projevují, sklonu rychle hovořit a agresivního zabarvení, které se vkrádá do jejich hlasu, když hovoří o něčem, co je pro ně důležité. Lidé typu B obvykle udržují vyrovnaný tón hlasu v příjemnější poloze, která nepodléhá nervóznímu akcentu. Osobnosti typu A se staví k výzvám čelem a jejich motivací je touha zvítězit. Zdá se, že v nich přebývá latentní nepřátelství a snadno je dokáže rozrušit i nekonkrétní rozhovor, který nemá žádný zvláštní smysl. Podráždění a netrpělivost se u nich projevují tiky, nervózními pohyby a nepravidelným dýcháním.

Obecně platí, že lidé typu A si sami určují své tempo a nesnáší, když se musí podřizovat někomu jinému. Neradi se řadí do fronty a nebojí se dát svoji nelibost najevo. Pracují a hrají si, aby vyhráli, a konkurence jejich výkonům prospívá. Jednotlivci typu A obvykle bývají vedoucími, šéfy, prezidenty, administrátory – tedy lidmi, kteří řídí. Chronický stres, který zakoušejí ve svém životě, je obvykle vede k tomu, že se snaží dotáhnout studia i kariéru tak daleko, jak to jen jde, zatímco lidé typu B jsou obvykle spokojeni s tím, co potřebují, aby mohli žít normální život.

Protiklady se přitahují

V sedmdesátých letech začali psychiatrové, psychologové a všichni ti, kteří se zajímali o studium lidského chování, používat výše uvedená data organizovanějším a promyšlenějším způsobem. V odborných kruzích se i nadále používaly termíny typ A a typ B, zatímco laická veřejnost mluvila spíše o introvertech a extrovertech, pesimistech a optimistech, citlivých a necitlivých osobnostech, vůdcích a následovnících, lidech aktivních a pasivních, slabých a silných. V tomto systému bylo celé lidstvo rozděleno do dvou skupin, které sice stály proti sobě, ale současně se doplňovaly – a tím i vyrovnávaly.

V osmdesátých letech prezentoval dr. Ross Campbell, psychiatr s pětadvacetiletou praxí a autor dvou mezinárodních bestsellerů pojednávajících o potřebě nepodmíněné lásky u dětí a dospívajících, před širokou posluchačskou obcí svůj poznatek, že faktorem, který určuje osobnost silněji, hlouběji a intenzivněji než kterýkoliv jiný, je postoj jednotlivce vůči autoritě. A vzhledem k tomu, že existují jenom dva instinktivní způsoby, jak se lidé staví k autoritě – podvolení se anebo odmítnutí – jsou také jenom dva základní osobnostní typy.

Dr. Campbell nazval typ, který se podvoluje, protože chce za jakoukoliv cenu druhé potěšit, jako „25 procent“ a typ, který autoritu odmítá, protože mu nikdo nebude říkat, co má dělat, jako „75 procent“. Proč 25 a 75 procent? Podle dr. Campbella se asi 25 procent všech lidí na zemi rodí se sklonem se autoritě podvolit (hlavně mít klid), zatímco asi 75 procent lidí se rodí s potřebou postavit se autoritě – a mít pravdu, ať se děje cokoliv.

Ve stručnosti platí, že lidé ze skupiny „25 procent“ se vždycky cítí být odpovědni za to, co se nepodařilo. Zakoušejí velké výčitky a obvykle se cítí provinile v jakékoliv situaci, bez ohledu na to, zda je vina opravdu na jejich straně. Tento hluboký a mučivý pocit viny vede takového člověka obvykle k tomu, že se snaží udělat cokoliv, aby se nemýlil a nemusel být vystaven blamáži a výčitkám. Člověk ze skupiny „25 procent“ bývá obvykle perfekcionista, což je důsledkem jeho silného smyslu pro povinnost a odpovědnost.

Lidé ze skupiny „75 procent“ naopak vždycky viní druhé za problémy, se kterými se v životě setkávají.

Starenkyj „Touha ženy“, vydala Společnost Prameny zdraví ve spolupráci s o.s. Maranatha