Potopa

Bůh uvedl potopu, protože země byla zkažená a plná násilí. „I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. I řekl Bůh Noemu: ,Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.'" (Gn 6,5.13)

Z Božího rozhodnutí se „...provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely. Nad zemí se strhl lijavec..." (Gn 6,11.12) Mnozí vykladači ztotožňují tyto nebeské propusti s vodami nad klenbou, tj. vodním obalem, který Bůh učinil při druhém dnu stvoření (Gn 1,6-8). Právě tento vodní obal působil jako skleník - chránil zemi před nebezpečným zářením z kosmu a udržoval na celém zemském povrchu mírné teplé podnebí. Z toho důvodu neexistovaly na zemi výkyvy počasí ani tzv. „koloběh vody", tzn., že Bůh „nezavlažoval zemi deštěm..." (Gn 2,5). Klíčem k tomuto výkladu je duha - znamení Boží smlouvy s veškerým živým tvorem na zemi, že už nikdy k potopě nedojde - kterou v klimatických podmínkách pod „vodním obalem" nebylo možno pozorovat.

Fosilní nálezy jsou trvalým svědectvím o tom, že předpotopní svět vypadal odlišně od dnešního. Po celé zemi se nacházejí zkameněliny rostlin a živočichů žijících jen v teplém podnebí. Mírné klima před potopou převládalo po celém, nebo po naprosté většině zemského povrchu. Fosílie také svědčí o větší rozmanitosti rostlin a živočichů dorůstajících zpravidla mnohem větších rozměrů než dnešní.

Zánikem vodního obalu začalo na zemský povrch pronikat nebezpečné kosmické záření. Následkem toho se začala zkracovat délka života člověka. Vše živé degenerovalo. Začalo také střídání ročních období, tzn. střídání zimy a horka. To přineslo problémy se setím, pěstováním atd. (do té doby byl dostatek potravy po celý rok). Začaly se objevovat bouřky, tornáda, záplavy, přírodní (ekologické) katastrofy, ale také extrémní podnebí jako je zalednění na straně jedné a pouště na straně druhé.

Souhrnně můžeme říci, že potopa přinesla výrazné zhoršení podmínek pro život na zemi.

Strava

I stravovací řád doznal po potopě změny. Člověk dostal od Boha svolení jíst zvířata (Gn 9,3). Byl to další ústupek od původního Božího záměru, podobně jako po pádu, kdy člověk začal jíst zelenou bylinu (Gn 9,3), která byla výhradně určena pro zvířata (Gn 1,30). Vliv na kvalitu a dostatek stravy měly jistě i zhoršené klimatické podmínky na zemi.

Zaslíbení

Ačkoli Bůh dopustil na zemi katastrofu globálního rozměru a vyhubil téměř vše z jejího povrchu, jeho záměrem nebylo zničit život úplně. Po potopě Bůh zaslibuje, že:

• již nebude potopa (Gn 9,15)
• nebude zlořečit zemi (8,21-2), tzn., že další změnu ekosystému nelze očekávat
• život půjde dál (podobně jako po pádu)

Je pozoruhodné, že můžeme stále obdivovat krásy přírody, i když země má za sebou katastrofu takového rozsahu. Jistě to svědčí o dokonalosti Božího stvoření. „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu." (Ř 1,20) I v porušenosti vidíme soulad, který nás má vést k uznání a chválení Stvořitele.

Nová země

Po vyhnání prvních lidí z ráje Bůh postavil cheruby, aby chránili vchod do zahrady Eden (Gn 3,24). Člověk sám se nikdy nemůže vrátit zpět. Jedině Bůh ho opět uvede ke stromu života. O tom jsou dějiny spásy.

„Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích." (Ř 8,19-21)

Bůh ve svém Slovu zaslíbil, že nakonec obnoví to, co bylo porušeno: „Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl." (Iz 65,17)

Prorok Izajáš dále popsal tento obnovený stvořitelský řád: „Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad děrou zmije, bazilišku do doupěte sáhne ručkou odstavené dítě. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře." (Iz 11,6-9)

Na této nové zemi nebude už nic proklatého (Zj 22,3). Zachránění budou opět jíst ze stromu života, který - podobně jako původní strom života uprostřed zahrady - bude stát uprostřed nového Jeruzaléma (Zj 2,7; 22,2). „...on sám, jejich Bůh bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. a smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." (Zj 21,3.4)

Robert Prokopec, Country Life