Rodičem je lehké býti ...

Pochopitelně, že se ve mně všechno sevřelo - už jsem přemýšlela, jak na to budou reagovat moji přátelé v okolí a mé církvi. A touha zakázat mu to byla velká! Myslela jsem si, že by asi poslechl, ale vyvolalo by to v něm rebelii. A tak jsem místo toho se smíchem prohodila: "Když chceš vypadat jako šašek, tak si to klidně udělej!" Naštěstí nikdy k tomu nedošlo a já nemusela ten problém opravdové změny řešit.

Humorný přistup vylehčuje situaci. Pomáhá nám, rodičům, nevidět vše okamžitě tragicky, poskytuje nám časový prostor k tomu, abychom se zamysleli nad svojí reakcí. Nikdy nereagujte pod vlivem emocí. Dvakrát, třikrát se zhluboka nadechněte, uvolněte své napjaté svaly a zamyslete se nad svojí vlastní bývalou touhou nelišit se v ničem od svých vlastních vrstevníků tehdejší doby.

Vzpomínáte si na to období, kdy jste byli těmi teenagery a chtěli jste si všechno vyzkoušet a jak jste toužili být součástí všeho dění? Vzpomínáte si na ten pocit sebedůvěry a síly, který vás naplnil, když jste si něco sami vyzkoušeli?
Teenager potřebuje tu bezprostřednost a spokojenost z osobního odhalení daleko víc, než zkušenost někoho jiného. Pochopitelně, že touha po osobní nezávislosti a kontrole může vést ke konfrontacím a nerozvážným rozhodnutím. Protože máte strach o svého teenagera, chcete ho ochránit před špatnými vlivy, kterým bude vystaven.

Je to velice těžké si říct "tak si to vyzkoušej" a vidět svého syna nebo dceru, jak se "řítí" do chyby i přesto, že sami ze své vlastní zkušenosti víme, že ty nejhorší chyby jsou těmi nejlepšími lekcemi. Co se sám člověk naučí, zůstane v jeho mysli a ovládne jeho názory a chování po celý život.

Změna v životě dítěte nebo v životě rodiče?
To, na co si musí rodič zvyknout, je být zrovna tak dobrým posluchačem, jako je "disciplinátorem". Je nutné, aby v době dospívání dětí prošel také rodič změnou - z rodiče ochránce se musí stát rodič rádce. Vaším cílem je podpořit takové druhy zkušeností, které pomohou vašemu dítěti nabýt narůstající pocit sebedůvěry, schopnosti a jistoty směru a cílů.

Jestli má teenager vyrůst v člověka, jehož život je úspěšný, musí se naučit spoléhat na svá vlastní rozhodnutí a schopnosti.

Proto buďte k dispozici svému teenagerovi, když si chce s vámi povykládat o tom, k čemu došlo a pomozte mu v hledání odpovědi na to, jak tomu příště předejít nebo jak výsledek zefektivnit.

Jak se můžeme postavit stranou a přitom stát v první linii?
Snad vám s tímto problémem pomohou následujících myšlenky:

dělejte něco spolu - zůstaňte zainteresováni na životě svého teenagera, podporujte soběstačnost ve svých dospívajících dětech;
pomozte jim vybrat si takové cíle, které by nebyly pro ně ani příliš lehké, ani příliš těžké,
pomozte jim aktivně se zapojit do výběru svých cílů a ne být pouze pasivními přihlížejícími,
vyvarujte se toho, abyste se chovali jako ti, kteří všechno ví a všechno znají. Nadřazené "dospělácké" chování staví bariéru mezi rodiče a děti.

Neříkejte: "neříkal jsem ti to?", "přijdeš na to, až budeš starší", "kolikrát ti to mám opakovat", "až budeš starší, tak mi poděkuješ" apod. Místo toho pomozte dítěti zamyslet se nad tím, k čemu došlo, nad pocity, které v něm převládají, nad svým názorem a veďte ho k tomu, aby umělo prožitek právně vyhodnotit a pomozte mu poučit se jak z dobrých, tak špatných zkušeností.

Vzpomeňte si, jak jste v té době (možná, že vy ne, ale převážná většina z nás ano), byli na své rodiče tvrdí. Vzpomeňte si na ten nátlak, který jste vyvinuli a jak jste byli ochotni dát čím dál méně ze sebe, zatím co jste očekávali víc a víc od nich. Většina z nás se později diví, jak je možné, že byli tak trpěliví a ochotní pomoct. Chtěli jsme prosadit svou a jak už tomu u většiny z nás bylo, přinutili jsme je svým chováním k tomu, že byli tvrdšími disciplinátory než opravdu chtěli. Nebo se stáhli do ústraní, vyhodili ruce do vzduchu a nechali nás dělat co, co se jsme si umanuli.

Vzpomeňte si na to a uvědomte si, že teď je na nás, abychom snesli všechen ten nátlak a protest, často i nevraživost, které jsou někdy clonou lásce, která těm zkouškám nakonec dává smysl.

Není to lehké být rodičem teenagera, který hledá nezávislost, oddělení od rodiny a přitom stále ještě v ní hledá hodnoty, které mu pomohou pomoci v jeho vyspívání. Je důležité si uvědomit, že před lety jsme to byli my, kteří se rozhodli být rodiči (někdy to přišlo neplánovaně, ale faktem zůstává, že rodiči jsme se stali) a od té doby jsme se museli každým dnem něco nového o rodičovství naučit.

PhDr. Petr Škrla, Magda Škrlová, zpracováno podle zkrácené verze programu "Alkohol, drogy a vaše děti".