Šest znaků dobrého manžela

Nabídnu vám několik tipů:

Milující manžel pohlíží na svoji manželku jako na partnerku. – Manželka není trofej, kterou získáme v prvních měsících vztahu a pak si ji pověsíme na stěnu, aby ji tam všichni dobře viděli. Je to vážený člověk, s nímž má muž pěstovat vztah. Není to osoba, kterou by měl právo ovládat nebo řídit tak, aby uspokojovala jeho vlastní cíle.

Myšlenka, že manželka je partnerka, je stará jako lidstvo samo. Mezi nejstaršími známými hebrejskými dokumenty se nachází vyprávění o stvoření. Mnohé napovídá, že v tomto popisu byli všichni, tedy zvířata, ptáci, plazi a dokonce i muž utvořeni ze země, ale žena vznikla z žebra muže. Způsob jejího zrodu výstižně popisuje její úlohu partnerky. V tomto starověkém vylíčení dostali muž a jeho žena pokyn, aby si podmanili zemi a vládli nad mořskými rybami, nebeskými ptáky a ostatními živými tvory. Muž však nikdy nedostal pokyn, aby si podroboval manželku. Bylo mu řečeno, že se s ní má stát „jedním tělem“.

Povaha vztahů se od dob, kdy byl tento doklad zapsán, nezměnila. V manželství se z muže a ženy stávají partneři. Po tělesné stránce se od sebe odlišujeme, a proto každý z nás plní v reprodukčním procesu jinou roli. Moderní psychologie zase obsáhle rozebírá, jak se od sebe lišíme po psychické stránce. Díky naší jedinečnosti každý přináší ke společnému stolu něco jiného, ale přicházíme k němu jako sobě rovní. Z manžela, který na svoji manželku nepohlíží jako na rovnocennou partnerku, se nikdy nestane funkční manžel. Manželka pochopitelně nepřemýšlí jako on, neumí stejné věci jako on, ovšem vzájemné odlišnosti jsou klady, nikoliv nedostatky.

Milující manžel komunikuje se ženou. – Některé výzkumy ukazují, že průměrná žena vysloví za den 25 tisíc slov, kdežto průměrný muž jich za den řekne jen 12,5 tisíce. Z tohoto pravidla samozřejmě existují výjimky, ale budeme-li předpokládat, že všeobecně platí, je nanejvýš pravděpodobné, že průměrný muž vysloví většinu svých slov na pracovišti. Takže pak přijde domů a ve slovníku mu zbývá jediné slůvko. Když se ho žena zeptá: „Jak ses dneska měl?“, odpoví: „Dobře.“

Dobrý manžel však takovouto stručnost nevyznává. Nechci tím říct, že bychom si měli počítat slova, abychom se ujistili, zda si jich poskytujeme stejný počet. Chci říci, že mnozí manželé se budou muset přemoci a udělat víc, než je pro ně přirozené, aby naplnili manželčinu potřebu komunikace.

Mlující manžel vyhrazuje své manželce přední místo na žebříčku hodnot. – Všichni máme určité priority – možná jsme si nikdy nesepsali jejich seznam, ale některým věcem samozřejmě přisuzujeme větší váhu než jiným. Tyto priority se nejčastěji projevují činy. Odpovězte si na otázku: „Jak trávím čas? Do čeho investuji peníze? Na co vynakládám energii?“ Získáte tak odpověď na otázku, jaké jsou vaše priority.

Pro většinu mužů je na jednom z předních míst zaměstnání. Právě z něj si odvozují velkou část pocitu vlastní hodnoty. Takový postoj se pochopitelně nemusí dostat do rozporu se vztahem k manželce, ovšem základním předpokladem je, že se práce pro manžela nestane posedlostí. Když nás naše zaměstnání ovládá a určuje i naše plány, takže se stává víceméně vyslovenou prioritou, nakonec může manželství úplně zničit. Lidé jsou důležitější než věci. Tak zní hlavní motto funkčních rodin. Manžel, který se s láskou chopí vedení, nedovolí, aby ho práce připravovala o čas, který může trávit se ženou.

Milující manžel miluje ženu bezpodmínečně. – Bezpodmínečná láska znamená, že člověka milujeme a usilujeme o to, co je pro něj nejlepší, bez ohledu na to, jak se chová. Moderní smýšlení naneštěstí mnohem více připomíná smlouvu: budu tě milovat, pokud ty budeš milovat mě. Někteří lidé se i v manželství orientují výhradně na sebe, chtějí uplatnit své vlastní potřeby. Někteří odborníci dokonce zašli až k tvrzení, že veškeré chování vůči ostatním motivuje snaha o uspokojení vlastních potřeb.

Bezpodmínečná láska se naproti tomu orientuje na naplňování potřeb druhého. V manželství se manžel stará o to, co je pro ženu nejlepší. Podporuje ji, i když s ní někdy nesouhlasí. Pomáhá ji dosahovat cílů a tužeb, protože si jí jako člověka cení. Nejedná s ní způsobem „když se se mnou budeš milovat, umyju nádobí“, nýbrž „umyju nádobí, protože vím, že jsi unavená“.

Milující manžel cítí povinnost, aby zjišťoval a naplňoval manželčiny potřeby. – Možná vám připadá, že tento bod je vzhledem k tomu, co jsme si dosud řekli, zbytečný, ale za léta praxe jsem vypozoroval, že spousta manželů prostě potřebám svých manželek nerozumí, tudíž je ani nemůže naplňovat. Někteří manželé se domnívají, že když mají stálé zaměstnání a nosí domů slušný plat, svoji úlohu manžela tím splnili na výbornou. Nemají představu o citových a společenských potřebách své manželky.

Milující manžel svým způsobem života naplňuje své duchovní a mravní hodnoty. – Všichni máme duchovní a morální hodnoty. Morálními hodnotami míním soubor názorů na to, co je správné a nesprávné. Duchovními hodnotami rozumím názory na to, co existuje mimo náš materiální svět. V průběhu prvních pětasedmdesáti let dvacátého století došlo v západním světě k silnému hntí namířenému proti víře v duchovno. Kladl se důraz na vědecký pokrok a na pochopení a ovládnutí materiálního světa. Bůh byl prohlášen za mrtvého a na jeho trůn dosazen lidský rozum. Přesto se i dnes zdá, že všechny lidi do určité míry zajímá nehmotný, duchovní svět.

Ve fuknční rodině se manželovy duchovní a morální názory promítají v jeho životě. Čím upřímněji muž žije podle hodnotných duchovních a mravních názorů, tím více si ho bude jeho manželka vážit. Čím větší bude propast mezi tím, čemu v tomto ohledu podle svého tvrzení věří, a tím, co skutečně dělá, tím méně si ho manželka bude vážit.

Šest rysů, které jsem uvedl, sice netvoří vyčerpávající seznam, přesto poslouží jako dobré vodítko pro manžela, který se chce s láskou ujmout vedení v manželství. Kéž by mi někdo v počátcích mého manželství takový seznam dal.

Z knihy Gary Chapmana Pět znaků láskyplné rodiny. Vydal Návrat domů.