Souzení a čtení myšlenek

Na zámořském parníku plujícím z Ameriky do Evropy cestoval muž jménem Bishop Potter. Když se nalodil, zjistil, že kajutu bude sdílet s dalším pasažérem. Po vzájemném seznámení se pan Potter dostavil k lodnímu sejfu a žádal o možnost uložit do něj své zlaté hodinky a další cennosti. „Normálně bych nic takového nedělal,“ vysvětloval, „ale na mém spolucestujícím je na první pohled zřejmé, že se nejedná o důvěryhodného gentlemana.“ „Pán, který s vámi sdílí kajutu, byl také před chvílí zde,“ opáčil lodní důstojník, „a žádal o uložení svých cenností z úplně stejného důvodu!“

Posuzovat druhé na základě jejich vzhledu není moudré. Je snadné mýlit se v názoru, pokud nemáme všechny potřebné informace. John Wesley, významný církevní reformátor, prohlásil, že nechová úctu k muži, který se projevoval jako lakomec. Jednoho dne byl totiž Wesley svědkem toho, jak dotyčný dává na dobročinné účely jen malý příspěvek. Wesley se neudržel a otevřeně se o jeho chování vyjádřil. Muž si vyžádal soukromý rozhovor. „Již několik týdnů nejím nic jiného než tuřín a vodu,“ vysvětloval muž slavnému kazateli. „Díky tomu jsem schopen splácet své dluhy, jeden po druhém. To Kristus mě vede k tomu, abych čestně vyrovnal své závazky. Snad tito lidé uvidí v mém chování, co dokáže Boží milost v srdci člověka, který býval podobně mrzký bídák jako oni.“ Wesley byl zahanben a okamžitě požádal o odpuštění svého nespravedlivého jednání.

Oba příběhy jsou názorným příkladem, jak je snadné mýlit se v posuzování druhých. Řidič překračující povolenou rychlost může být zdrogovaný cvok, ale také rodič, který veze své dusící se dítě do nemocnice. Dokážeme popsat chování člověka, ale o jeho motivaci nevíme nic. Je přirozené, že na druhé jsme přísnější než na sebe. Ostatní odsuzujeme snadno a rychle, zatímco stejné chování u sebe omlouváme. Druhé soudíme na základě chování, sebe omlouváme na základě pohnutek. Motivace druhých lidí pro nás zůstává tajemstvím. Vidíme jenom vnější projevy, ale mezi nimi a nitrem člověka může být velký rozdíl. Proto vysvětlení našeho chování často začíná větou: „Ale já jsem myslel…“ Doufáme, že své činy ospravedlníme poukazem na své původní záměry.

Je tedy správné soudit ostatní? „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ bývá často citované pořekadlo, jež nás může zavést do opačného extrému. Bible jasně říká, že nesmíme posuzovat pohnutky druhých, ale jejich činy odsoudit můžeme. Je přece v pořádku říci: „Ukradl jste mi auto a to není správné.“ Chybou by bylo říci: „Ukradl jste mi auto a jste špatný člověk.“ Člověka a jeho myšlenky může soudit pouze Bůh.

Cesta k úspěchu

Jak snadno zjistíme, zda se pokoušíme číst myšlenky? Stačí si položit otázku: „Jak jsem se tu věc dozvěděl?“ Pokud jinak než z jasné informace pocházející od druhého člověka, pak je možné, že se pokoušíme odhadovat, co si myslí. Dovolte mi nabídnout vám několik tipů, jak se čtení myšlenek vyhnout.

1. Nevkládejte druhým myšlenky do úst. – A to dokonce ani tehdy, když máme poměrně přesnou představu o tom, co chce ten druhý říci. To platí zvláště tehdy, kdy je situace emocionálně vyhrocená. Pozorně naslouchejte a dovolte druhým vyjádřit, co chtějí. Také je potřebné, abyste i vy svůj názor vyjádřili co nejčestněji a nejjasněji. Je dobré vyhnout se destruktivní a zbytečné kritice a snažit se být citlivý na to, co ten druhý říká. Vyhýbejte se slovům, která vyjadřují odsouzení druhého člověka. Takové myšlenky si zakažte a soustřeďte se na to, co druhý opravdu říká. Může se stát, že se váš protějšek bude snažit číst myšlenky vám. Ale pokud nemáte jasné důkazy, můžete tento nešvar druhému podsouvat vy!

2. Hrajte hry, které nás učí odhadovat, co si druzí lidé myslí. – Existují stolní a konverzační hry, které rozvíjejí schopnost číst myšlenky. Jejich vedlejším pozitivním účinkem je, že nás upozorní, že v této oblasti nejsme moc dobří. Takové hry posilují aktivitu frontálního laloku. Jednoduchou hru si můžete nakonec vyrobit i sami. Stačí si připravit kartičky, na které si během rozhovoru budete v pravidelných intervalech psát, co myslíte, že si druzí lidé myslí, a co si ve stejné chvíli myslíte vy. Po hodině můžete kartičky srovnat a zjistit, jak přesný byl váš odhad. Je pravděpodobné, že zjistíte, že nejste tak dobří, jak jste si mysleli, a to i tehdy, když se bude jednat o vaše nejbližší. Budiž to varováním pro všechny situace, kdy začínáme podléhat pokušení číst myšlenky.

3. Naslouchejte a nepředpokládejte. – Lidé žijící ve stejné domácnosti velmi snadno sklouznou k přesvědčení, že už se znají velmi dobře. Manželé, kteří oslavili stříbrnou nebo zlatou svatbu, mají pocit, že přesně vědí, jak se cítí nebo nač myslí jejich protějšky. Jejich blízkost je natolik intimní, že už ani svoje názory nemusejí vyjadřovat slovy. Avšak současně platí, že absence komunikace může způsobit zranění, zklamání, frustraci, pohrdání, odcizení a samotu. I po desítkách let prožitých v manželství bychom neměli nic brát jako samozřejmost.

Slyšel jsem příběh o manželském páru z města Birmingham ve státě Alabama. Manželé společně prožili 65 let. Jednou ráno připravovala žena svému muži k snídani jeho oblíbený grapefruitový džus. „Nemám rád grapefruitový džus,“ prohlásil náhle muž. „Cože? Samozřejmě, že ho máš rád,“ namítla překvapená manželka. Rozhořela se hádka, která trvala několik minut, přičemž obě strany si stály za svým. Ve skutečnosti měl muž rád grapefruity, ale ne grapefruitový džus. Když byl na stole, nikdy si nestěžoval, nebylo to totiž často. Ale jednoduše mu džus nechutnal a po mnoha letech se konečně odhodlal dát to najevo – k velkému úžasu své ženy.

Jaké ponaučení příběh skrývá? Ani po mnoha letech si nemůžeme být jisti, co si náš blízký myslí. Náš odhad může být víceméně přesný, ale neznamená to, že občas nebudeme překvapeni. Ale to je přece na životě to hezké! Nejlepším lékem na čtení myšlenek je dobrá komunikace zahrnující jak naslouchání, tak vyjadřování emocí.

4. Trénujte své komunikační dovednosti. – Ve své studii dr. Ickes zjistil, že čtení myšlenek je dovednost, které se můžeme naučit. A nepotřebujeme k tomu ani pomoc odborníků. Stačí se jednoduše ptát, co si druhý člověk v danou chvíli myslí, a srovnávat to se svou vlastní domněnkou. Nevyhnutelně zjistíte, že se někdy úplně mýlíte. A to by měla být užitečná lekce, která nám připomíná, že odhad nikdy není jistota.

Z knihy Neila Nedleyho Ztraceně umění myslet. Vydal Advent-Orion.