Věrnost – potřebuje vědět o vaší oddanosti

Na tuto otázku může manžel reagovat dvěma způsoby. Součástí chybného způsobu bývá snaha trochu se pobavit na manželčin účet. Samozřejmě jen žertujete, a tak řeknete: „O co jde? Máš strach, že tě vyměním za novější model? Neblázni, mám v plánu, že s tebou zůstanu…, aspoň nějaký čas.“

Manželka možná ví, že si její muž jenom dělá legraci, ale i tak to pro ni představuje obrovské břemeno, které ji ve vztahu dusí. Když se ptá: „Miluješ mě?“, nežádá o informaci, prosí o ujištění.

Mnohem moudřejší odpověď na její otázku zní: „Samozřejmě tě mám rád a zestárneme i zešedivíme společně. Potom se pravděpodobně zeptá: „Proč?“ nebo: „Co na mně máš rád?“ Chce to z vás vytáhnout proto, že ji ujištění o vaší lásce nesmírně povzbudí. Manželka ujištění prostě potřebuje.

Ona je žena jednoho muže a on…

Vaše manželka ví, že patří jednomu muži a že je vám oddaná, ale možná si občas říká, zda i vy patříte jediné ženě. Je to pro ni naprosto přirozené, obzvláště když vidí, jak jejího muže na ulici nebo v televizi přitahuje nějaká hezká žena. Vnímá to tak, že by jí manžel mohl být nevěrný. Upřímně řečeno je v této oblasti nejistá a potřebuje od manžela ujištění, nikoli aby si z ní kvůli tomu utahoval.

Podívejme se na druhou stranu této mince. Představte si, že vaše žena přijde domů a spustí: „Víš, že Dana Smithe, co bydlí v naší ulici, už potřetí povýšili? Moje kamarádka Linda pracuje u něj v kanceláři a říká, že se u něj každou chvíli někdo zastaví pro radu. Povídá se o něm, že je hlavně u mužů hodně oblíbený. Dokonce běhá maraton a posiluje s činkami. Vydělává spoustu peněz a hodně investuje do své manželky a dětí. Kdy začneš taky cvičit a zbavíš se toho svého pupku? A kdy už tě povýší? Nějaké peníze navíc by se nám určitě hodily.“

Hodně jsem tu nadsadil, ale snad mi rozumíte. Kdyby vám vaše žena řekla něco v tomto smyslu, moc dobře by vám nebylo. Podle toho, jaký den by byl zrovna za vámi, by vás to mohlo i zničit.

Žijeme ve světě modelek v plavkách

Napadlo vás někdy, jak těžké to má manželka v dnešním sexuálně šťastném, pornografií zamořeném světě modelek v plavkách? Svými růžovými slunečními brýlemi se na něj dívá výrazně jinak, než jak ho svými modrými brýlemi vidíte vy. Jób uvažoval správně: „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?“ (Jób 31,1). Jób si uvědomoval, že hříšné lidi čekají těžkosti a neštěstí (viz Jób 31,3). Chápal, jaký dopad mají jeho činy nejen na jeho duchovní život, ale také na jeho vztah s manželkou.

V tomto by se od Jóba měli poučit všichni manželé. Když žena cítí, že její muž chce následovat Boha v každé oblasti svého života, včetně manželství, má větší pocit bezpečí. Když si je jista manželovou láskou a věrností, povzbuzuje ji to a motivuje. Je tak stvořena, a proto je manželská smlouva založena na věrnosti – dokud vás smrt nerozdělí.

Vaše manželka hluboce prožívá to, co vyjádřila milá v Písni písní: „Chovej mne jak pečetidlo u srdce, měj mě jako pečetítko při ruce“ (8,6 ČSP). V podobném duchu snoubenci při svatebním obřadu dávají jeden druhému prsten. Pro ženu má tento prsten bohatou symboliku. Říká jí, že je milována a že už není sama. Na světě je jeden člověk, který jí bude věrný – celý život, ne „dokud vás rozvod nerozdělí“.

Mnozí muži snubní prsten nenosí kvůli své práci či sportu, který pěstují, nebo proto, že během let přibrali několik kilogramů a prstýnek jim je malý. Ale prsten, který se nevejde na prst, lze zvětšit nebo je možné koupit si nový. A i když si prsten při práci nebo sportu musíte občas sundat, vždy si ho pak můžete zase nasadit. Snubní prsten je znamením věrnosti. Žádný manžel by bez něj neměl chodit z domu.

A když si budete dávat pozor na svůj snubní prsten, dbejte také na to, abyste nikdy, ani žertem, nezmínil možnost rozvodu mezi vámi. Slovo rozvod bez ohledu na kontext nedodá vaší ženě pocit bezpečí. Dělejte všechno, co můžete, aby vaše žena věděla, že jste jí oddaný na celý život.

Jste tak věrný, jak byste mohl být?

Za jeden z nejúžasnějších příkladů věrného manžela považuji příběh Robertsona McQuilkina, který po dvaadvaceti letech opustil své křeslo děkana Kolumbijské biblické školy a semináře, protože jeho manželka onemocněla Alzheimerovou chorobou. Nemoc se u ní rozvinula natolik, že nezvládala, když odešel, byť jen na několik hodin. Když odešel do práce, myslela si, že se ztratil, a vydávala se ho hledat.

McQuilkinovi bylo jasné, že ho teď jeho žena potřebuje na plný úvazek. Jeho rozhodnutí bylo obtížné, ale v určitém ohledu i jednoduché. Řekl: „Rozhodnutí svým způsobem padlo před dvaačtyřiceti lety, kdy jsem slíbil, že budu o Muriel pečovat v nemoci i ve zdraví, dokud nás smrt nerozdělí.“ McQuilkin dále řekl, že chtěl dodržet svoje slovo – a také chtěl být spravedlivý. Jeho žena se o něj obětavě starala celých těch dvaačtyřicet let, a pokud se teď dalších čtyřicet let bude starat on o ni, ani tak nesplatí svůj dluh.

Pro McQuilkina bylo toto prosté rozhodnutí jedinou volbou, ale nešlo jen o dodržení slibu a spravedlnost. „I když sleduji, jak postupně ztrácí paměť, Muriel je radostí mého života,“ napsal. „Každý den vidím nové projevy toho, jaká je – žena, kterou jsem vždycky miloval.“

O tom, co prožil, napsal McQuilkin knížku A Promise Kept (Splněný slib). Zmínil se v ní, jak ho překvapila reakce na jeho odchod z funkce děkana, aby se mohl postarat o manželku. Ženy a muži obnovovali své manželské sliby. Kazatelé vyprávěli jeho příběh při kázáních. Dlouho mu to bylo záhadou, až mu jeden význačný onkolog, který neustále pracoval s umírajícími lidmi, řekl: „Téměř všechny ženy stojí při svých mužích, ale jen málo mužů stojí při svých manželkách.“

Z knihy Emersona Eggerichse Láska a úcta. Vydal Návrat domů.