Východní meditace a hypnóza vs. modlitba, pasivita vs. aktivita

Uvádí, že další pradávnou technikou je soustředění se na pupík, čelo anebo některou jinou část těla. Meditující, podobně jako hypnotizér, potřebuje svou mysl zaměřit na jeden bod a samotu, aby nebyl ničím rušen.

Doktor Herbert Benson, vědec a fyzik z Harvardovy univerzity, prezentoval tzv. „světskou verzi východní meditace“. Benson však používá stejné prvky jako východní meditace – tiché prostředí a zaměření mysli na určitý bod (slovo nebo hinduistickou náboženskou frázi). Benson zároveň uvádí další, nejdůležitější prvek tohoto procesu: pasivní postoj. Rice si všiml, že všechny východní techniky meditační relaxace kladou důraz na pasivní postoj. Právě pasivní postoj (s převládajícími vlnami alfa během činnosti mozku) představuje jeden z největších problémů. Přestože navodí dočasné uvolnění a relaxaci tím, že člověk přestane myslet na určité stresory, zdá se, že cvičení při zvládání stresorů v praktickém životě nepomáhá.

Meditace nad Biblí a modlitba jsou naopak založeny na aktivní reflexi, která pomáhá zapojit do činnosti čelní lalok. Místo pasivního postoje, který potlačuje myšlení, křesťanská meditace zdůrazňuje společenství s Bohem, uvažování o jeho slovech, vnímání přítomnosti Boha a hledání jeho vůle. Tento druh meditace, kromě odbourávání stresu, nabízí smysluplné odpovědi při řešení problémů i otázek lidské existence.

Pasivní duševní stav, pěstovaný různými meditačními technikami, může (kromě jiného) nadělat více škody než užitku. Mnohé studie ukazují, že východní meditace a různá relaxační cvičení mají škodlivé účinky na nervovou soustavu. Klasický výzkum potvrdil, že cvičení jógy způsobovalo u účastníků kontrolní skupiny vyšší aktivitu sympatických nervů a zvýšení hladiny adrenalinu. Jsou to ty samé tělesné reakce, které vyvolá náhlý stresor. Výsledky potvrdila většina měření prováděných na lidech, kteří praktikují východní jógu.

V další studii měly osoby, které absolvovaly výcvik transcendentální meditace, poté, co se naučily tuto meditační techniku praktikovat, vyšší kardiovaskulární stresové reakce.

Vidíme, že problémy nastávají tehdy, když se při snaze zvládnout stresory místo konstruktivních strategií používají únikové meditační praktiky. Ke stejnému závěru dospěl i doktor Larry Dossey. Výzkum, který zkoumal stresové hormony před, ihned po a dva dny po operaci, přinesl překvapivé výsledky: stresové hormony oslabující imunitu se významně zvýšily jen u těch pacientů, kteří absolvovali formální relaxační trénink. U ostatních, kteří čelili úzkostem přímo a bez únikových relaxačních technik, se hladina stresových hormonů nezvýšila.

Ukázka z knihy dr. Neila Nedleyho „Život bez deprese“, kterou lze objednat na adrese www.a-o.cz.