Z pohledu deprese je nejdůležitější čelní mozkový lalok

Výzkum ukazuje, že odstraní-li se úplně nebo částečně dominantní hemisféra čelního laloku, zvyšuje se tím pravděpodobnost výskytu deprese. (U praváků je dominantní hemisférou obvykle levá hemisféra a naopak.) Jiné výzkumy dokládají, že odstranění nebo poškození levé či pravé čelní části laloku může vyvolat depresi.

Je paradoxní, že u dvou lidí se stejným poškozením čelního laloku se mohou projevit úplně odlišné změny chování. U jednoho to jsou třeba depresivní příznaky, jako pomalé pohyby těla, apatie, lhostejnost a nedostatek elánu. U druhého to může být například ztráta sexuálních zábran, lhostejnost vůči společenským pravidlům, nedostatek zájmu o druhé, nevhodné chování a ztráta zodpovědnosti za své chování (viz případ Phinease Gagea).

Jedním z možných vysvětlení rozdílných důsledků je skutečnost, že citlivé nervy čelního laloku ztratí (následkem poškození) schopnost ovládat určité emocionální tendence zakódované v osobnosti jedince. U některých lidí se při poškození vyšších kontrolních center projeví sklon k depresím, u druhých sklon ke společensky nepřijatelnému chování a ke ztrátě zábran.

Osoba s takovým chováním může působit dojmem šťastného, bezstarostného až euforického člověka, ve skutečnosti však má poškozen čelní lalok. Pokud se změní okolnosti života, projeví se toto poškození otevřenou depresí.

Ukázka z knihy dr. Neila Nedleyho „Život bez deprese“, kterou lze objednat na adrese www.a-o.cz.