Aloe, kaktus, který hojí sliznice
Až po otevření hranic jsem si za jedno euro dovezla aloe pravou /aloe vera/. Byl to malinký kaktousek, na který jsem si musela nechat zajít chuť ještě několik let. Po čase jsem jej přesadila do většího květníku a zásobila kompostem a on rychle vyrostl a začal se množit. Snad každý, kdo ke mně přišel na nějaký kurz, si jako bonus odnášel sazeničku aloe. Jednou jsem byla v Astroapatyce a zrovna tam zvonil telefon – nějaká paní sháněla aloe a mně se jí zželelo. Cestovala jsem pak s pichlákem z venkova do Prahy a paní jsem tu sazeničku do té apatyky dovezla a ona si pak (coby mimopražská) pro ni někoho poslala. Bylo to všechno dost složité. Paní mi pak telefonicky děkovala, ovšem zavolala právě v době, kdy jsem vlezla do horké vany. Měla toho tolik na srdci, že jsem se z vany dostala už polomražená a s vybitou baterkou. Nu, každý dobrý skutek… Znáte to J. Jinak ale musím říci, že sazeničky léčivek ráda dávám dál. Někdy se mi to v dobrém vrátí, když mi původní rostlinka uhyne.
Aloe za to stojí. Nejen že snižuje překyselení, tudíž pomáhá hojit žaludeční vředy a ulevuje u artritidy a u astmatu, ale zlepšuje i stav střevní sliznice – třeba u Crohnovy choroby. Působí preventivně proti rakovině. Ten účinek si vysvětluji tím, že pomáhá vyrovnat rovnováhu mezi kyselinami a zásadami v těle, a také vysokým obsahem účinných látek, např. germania, vitaminu C, E, A. Aloe má prý i vitamin B12 a všechny esenciální aminokyseliny. I zpěvák Laďa Kerndl si tuto rostlinku pochvaloval poté, co mu pomohla – stejně jako jeho žena – zvítězit nad rakovinou.
Aloe obsahuje také kyselinu skořicovou, která vykazuje protivirové účinky.
Osvědčilo se mi před zamýšlenou sklizní (ufiknutím listu) rostlinku pár dní nezalévat. Pak květině vysvětlím, že ji potřebuji zbavit listu kvůli léčbě, za což jí aspoň v duchu poděkuji. List omyju, osuším, oříznu trny. Nakrájím na kusy adekvátní místu v chladničce a nechám pár dní v chladu a temnu. Pak dle potřeby ukrojím špalík, rozříznu, odříznu gelovitou část, tu sním jak je a zbylými vnitřky listu si ještě potřu a tudíž vylepším pokožku.
Mám-li čas a chuť, udělám si nápoj – gel nakrájím, nasekám či umixuji s vodou, přidám med, citron a pár kapek vody z pomerančových květů a piju.
Aloe není náročná na pěstování. Zalévá se spíše méně než více. V létě je možné pěstovat ji venku – sluníčko má ráda, ale s mírou. Průvan stejně jako já «nemusí».
Co ještě nemusím? Konzumovat podivné vodičky, které jsou prý také z aloe. Jednu jsem si neprozřetelně koupila, ale intuice mi nevelela, abych to dojedla. Asi pro ty konzervanty – benzoan a sorban. Chuť byla zcela jiná, než jakou má moje květina.
Z knihy Hanky Synkové Všechno je dobré. Vydalo nakladatelství Triton.