Bio či nebio?
V dnešní době dosahuje rozloha ekofarem v České republice přibližně úrovně 6% z celkového zemědělského půdního fondu (oficiální číslo ještě není stanoveno, jedná se o odhad). Je to málo nebo hodně? Je to dost, na druhou stranu je však větší část této plochy zabrána trvale travními porosty - ekologické zemědělství produkující své produkty na orné půdě je v nepoměrné menšině. Toto je způsobeno především náročností ekologického zemědělství na orné půdě a z části také méně výraznou podporou ze strany státu (dotace) právě oproti trvale travním porostům.
V současné době se formuluje akční plán pro ekologické zemědělství, který by měl tomuto směru dát větší řád a určující směr. V časovém horizontu pěti let se předpokládá nárůst ekoploch ze současných 6% až na úroveň 25%.
Pro zajímavost uvádím fakta, která jsou každoročně publikována v dokumentu "Organic Agriculture Worldwide 2002 - Statistics and Future Prospects" (a která jsou volně k dispozici na internetu: http://www.soel.de/inhalte/publikationen/s_74_04.pdf).
Na světě se nachází 17 milionů hektarů ekologicky obhospodařovaných zemědělských ploch. Zajímavé je, že tak malá země, jako je Česká republika, patří v této oblasti mezi světovou špičku. Jsme totiž na osmém místě na světě co do podílu ekozemědělství na zemědělství celkovém (a na třináctém místě co se týče celkové rozlohy této plochy).
Ve světě se diskutuje o tom, jak by se tento směr měl jednotně nazývat. Používá se totiž více názvů: organické, ekologické či biologické zemědělství. Úplná jednotnost nepanuje ani u nás: vždyť zemědělství se nazývá ekologické, jeho produkty však bioprodukty.
Uvidíme, co z těchto úvah vzejde. Jedno je jisté, spotřebitel si v celosvětovém měřítku uvědomuje, co biopotraviny či organické produkty znamenají a přinášejí; výsledkem je, že jejich obliba stoupá. V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie je naše pozice v této oblasti poměrně velice silná (v některých ukazatelích předčíme průměr EU).
Jaké změny se chystají pro nás, spotřebitele? Bioprodukty budou více marketingově podporovány; jednotlivými výrobci a prodejci budou preferovány před "obyčejnými" potravinami.
Nebudu podceňovat čtenáře a poučovat je, co vlastně biopotraviny jsou. Chtěla bych však připomenout jednu věc. Pokud dáváte přednost koupi biopotravin, svědčí to nejenom o tom, že jste přesvědčeni o kvalitách těchto produktů, ale také o tom, že jejich zpravidla vyšší cenu vnímáte mimo jiné jako kompenzaci plateb, které by, pokud bychom měli platit náhrady za devastaci krajiny klasickým konvenčním zemědělstvím, jednou vyvstaly.
Pokud si koupíte například ovesné vločky v kvalitě BIO, zaplatíte sice o nějakou tu korunu navíc, ale může vás hřát pocit, že jste přispěli k ozdravění životního prostředí (a to nemluvím o rozdílu v kvalitě a chuti). Koupíte-li si konvenční vločky, vynaložíte aktuálně méně finančních prostředků; na druhé straně se však nápravy škod způsobených "průmyslovým" zemědělstvím stejně v budoucnosti budou platit z kapsy nás všech (žijeme na dluh). Toto je nutné si uvědomit nejen u biopotravin, ale i u dalších produktů (a postupů), které se nějakým způsobem snaží o nápravu škod způsobených životnímu prostředí činností člověka (např. kupování ekologických mycích, čistících a pracích prostředků Ecover či preferování rostlinné stravy).
Kupování biopotravin se může stát jedním z krůčků při návratu k přirozenému způsobu bytí, což platí jak pro přírodu, tak pro nás samotné.
Zuzana Macourková, CL