Bolí žirafu při pití hlava?

Pro takový evoluční scénař neměl samozřejmě žádné fosilní důkazy. Nebyl si ovšem také vědom určitých problémů specifických pro žirafy, které činí jeho koncept evoluce žiraf ještě obtížněji přijatelným.

Srdce žirafy je ve zvířecím království zřejmě nejsilnější – má-li se totiž krev dostat dlouhým krkem až do mozku, vyžaduje to, aby byla pumpována pod dvojnásobným tlakem, než je běžný. Mozek je ale delikátní orgán, který nevydrží vystavení vysokému krevnímu tlaku. K čemu dojde, když se žirafa skloní, aby se napila? „Vypere“ jí to mozek? Naštěstí existují tři mechanismy, díky nimž je žirafa schopna vypořádat se s tímto i souvisejícími problémy.

Pokud se chce žirafa pohodlně napít, musí na prvním místě roztáhnout přední nohy. Tím se srdce dostane trochu níže, což zredukuje výškový rozdíl mezi ním a hlavou pijící zvířete. Výsledkem je, že nadměrný tlak na mozek je nižší, než by byl, pokud by žirafa pila se vzpřímenýma nohama.

Za druhé, žirafa má ve svým krčních žilách sestavu jednosměrných záklopek, které se okamžitě, jakmile se hlava sníží, uzavřou a zabrání tak zpětnému toku krve do mozku.

Jak je to ale s průtokem krve hlavní krční tepnou, tzv. krkavicí, ze srdce do mozku?

Třetím designérským prvkem je „zázračná síť“. Jedná se o houbovitou tkáň s početnými malými krevním cévkami, která je umístěna blízko kořene mozku. Krev z tepen – dříve než dosáhne mozku – nejprve protéká touto sítí cév. Vědci se domnívají, že když se zvíře ohne k pití, tato pozoruhodná síť určitým způsobem utlumí proudění krve, takže mozek není vystaven plnému tlaku.

Vědci se také domnívají, že mozkomíšní tekutina, ve které plave mozek a která omývá páteř, zřejmě vytváří protitlak, jenž brání prasknutí nebo prosakování z mozkových kapilár. Jedná se o účinek podobný tomu, který vykonávají speciální úbory bojových pilotů nebo kosmonautů. Speciální úbor vyvíjí na trup i nohy nositele při vysokém zrychlení tlak, který jej chrání před ztrátou vědomí. Podobným tlakem tkáňové tekutiny mimo buňky je zřejmě zabráněno prosakování kapilár v nohách žirafy. Stěny žirafích tepen jsou navíc silnější než u jakéhokoliv jiného zvířete.

Kdyby věděl Darwin o všech těchto specifických žirafích zvláštnostech, určitě by ho z toho začala bolet hlava.

V nedávné době proběhla pečlivá měření a výzkum u živých žiraf v pohybu. Dosud se však nepodařilo představit přesný mechanismus, jakým tyto různé faktory kooperují, aby mohlo toto podivné zvíře žít. Přesto žirafa funguje více než dobře. Když se napije, postaví se, záklopky se otevřou, účinky zázračné sítě a různých protitlakových mechanismů se zmírní – a všechno je v pořádku. Dokonce ji ani hlava nezabolí!

Ze serveru www.creation.com.