Brouk prskavec

Mohly pouhé neřízené procesy a čas vytvořit všechnu tu nádheru okolo?

Rád bych vám představil člověka jménem Jobe Martin. Doktor Martin má velmi zajímavý životní příběh. Působil jako vysokoškolský profesor, a také jako zubař. Dokonce sloužil v týmu prezidenta Johnsona na palubě Air Force One, jako palubní dentista. Posledních dvacet let seznamuje své studenty s mnohými neuvěřitelnými tvory, kteří popírají evoluci. Nebylo tomu tak ale vždy. Dříve byl doktor Martin na základě svého vědeckého a lékařského vzdělání přesvědčen o evoluci:

„Na školách mě učili, že evoluce začala tzv. velkým třeskem. Říkají: když to bouchlo, vzniklo náhle obrovské množství hmoty, hlavně vodíku, ten se místy shlukoval v prach, až nakonec vznikla planeta Země. Evolucionisté říkají, že Země byla zpočátku suchá, a že vodu začala produkovat až po milionech let vulkanické činnosti. Později, v jednom jezírku vznikající vody, se začaly slučovat anorganické chemikálie pravděpodobně pod vlivem nějakého druhu záření, a najednou tu máme první zárodky života. Podle některých vědců to bylo zhruba před 3 a půl miliardami let. A pak se tyto první zárodky života vyvíjely neznámo jak další zhruba 3 miliardy let, než vznikla první buňka, to bylo údajně před šesti sty milióny let. No a časem se tyto první buňky změnily na vás a mě.

Na podzim roku 1971 jsem nastoupil na Baylor Dental College v Dallasu a měl tam svou první přednášku. Hovořil jsem o evoluci zubu. Vysvětloval jsem, jak rybí šupiny postupně putovaly do ústní dutiny, kde se proměnily v zuby. Několik studentů za mnou po přednášce přišlo a zeptali se: „Doktore Martine, už jste se někdy zabýval námitkami stvořitelského přístupu?“ Psal se rok 1971. Do té doby jsem o tom nikdy neslyšel, a to jsem byl už zhruba pět let aktivním křesťanem. Pomyslel jsem si, „Co je to za lidi? O čem to mluví?“ Řekl jsem „Jistě, podívám se na to s vámi.“ Víte, byl jsem tehdy mladý namyšlený učitel. Myslel jsem si, že je prostě přesvědčím.

A tak mě požádali, abych začal zkoumáním předpokladů, ze kterých evolucionisté vycházejí. Víte, za celých osm let studia jsem od žádného profesora neslyšel ani slovo o nějakém předpokladu. Když jsme je pak začali studovat, začalo mi docházet, že některá tvrzení skutečně nemusejí odpovídat realitě, například že Země je velmi stará a mnoho dalších.

Potom mě studenti požádali, abych blíže prozkoumal určité živočichy a potvrdil, zda mohli vzniknout evolucí. Jako první jsme se zaměřili na brouka z čeledi střevlíkovitých, zvaného prskavec. Měří až tři centimetry a vytváří výbušnou směs chemikálií. Přemýšlel jsem: „Fajn, ale jak se mohlo něco takového vyvinout?“ Řekněme, že evoluce je pravdivá a brouk se začne nějak vyvíjet, ale chybí mu obranný mechanismus, a tak si vyvine tuhle směs, která ho chrání. Předpokládejme nyní, že tento první krok evoluce skutečně proběhl.

A brouk má v těle chemikálii, která vybuchuje. Co to ale udělá s broukem? Bum! Vybuchne také. Jenže tím celá evoluce skončí. Říkal jsem si, jak se to tedy mohlo vyvinout? Brouk se evidentně sám do povětří nevyhodí. Má totiž v těle malou chemickou továrnu, která vyrábí zvláštní chemikálii: enzymový katalyzátor. Ten po vstříknutí do jisté neutrální směsi způsobí její explozi. Jenže to je pořád ten stejný problém. Jakmile brouk vyrobí poprvé tuhle chemikálii, letí okamžitě do povětří. Ale to nevidíme. Proč?

Protože má speciální tlustostěnnou reakční komoru, ale i s tou by zranil sám sebe, kdyby nedokázal řídit směr exploze. Má však v zadečku dvě trubice, kterými dokáže přesně zaměřit cíl, vysunout je z těla ven a zamířit. Řekněme, že se k němu ze strany blíží pavouk, a prskavec už se nestihne otočit. Zkrátka vysune hlaveň své zbraně, zamíří do strany a vypálí.

Když tenhle malý brouček vystřelí, člověk může slyšet jen takové lusknutí. Když ale ten zvuk vědci zpomalili, zjistili, že je to sled jednoho tisíce menších výbuchů, které jdou tak rychle za sebou, že slyšíme jen jedno malé prsknutí. Napadá vás: „Proč to tak je?“ To byla pro vědce opravdová kuriozita. Přišli na to, že kdyby chtěl prskavec - vypálit na pavouka jen jediný výstřel, jedinou explozi, zpětný ráz by ho odhodil pryč. Jako zážeh tryskového motoru. Pokud ale následuje více malých explozí po sobě, dokáže se nohama udržet na místě. Ale jak chcete slepou evolucí vysvětlit takový směrový sekvenční výbuch?

Již tenhle jeden malý brouček tak zcela popírá teorii evoluce. Možnost pomalého postupného procesu k vývoji takové obrany prostě neexistuje. Ani moderní verze evoluční teorie zvaná teorie „přerušovaných rovnováh“, předpokládající rychlou evoluci, nedokáže vysvětlit fungování tohoto brouka.

Říkal jsem si: tenhle brouk přece nemohl vznikat kousek po kousku milióny let? Kdyby vše nefungovalo už od začátku, dávno by vyhynul.  Abych byl upřímný, udělalo se mi poněkud nevolno. A má žena vám potvrdí, že následujících pět let jsem měl žaludek jako na vodě. Byl to velký vnitřní boj, než se mé evoluční uvažování změnilo natolik, abych dokázal připustit, že tenhle brouk, vlastně všechna zvířata, musela vzniknout najednou, plně utvořena.  Šlo to proti všemu, co jsem se kdy učil.“

Z DVD Neuvěřitelná stvoření popírající evoluci. Vydalo Štúdio Nádej, distribuuje Maranatha.