Buďte trochu uznalá – a dejte mu čas!
Možná jste získala podobné zkušenosti jako Jean Kerrová, která napsala: „Vdát se za muže je podobné jako koupit si něco, co jste dlouho obdivovala ve výloze. Když si to přinesete domů, radujete se. Jenže ne vždy se vám to hodí do bytu.“ Muž, s kterým jste chodila, vám připadal skvělý. Do té doby, než jste s ním začala žít. Teď máte pocit, že jde o návštěvníka ze vzdálené planety. Kladete si otázku, zda to spolu vydržíte.
Vzpomínáte si, jak jsem psal, že chlapecký mozek přijímá mnohem méně smyslových vjemů než dívčí? Platí to i pro muže. Jedna žena, které bylo něco přes čtyřicet (budeme jí říkat Sue), mi vyprávěla, jak ji frustruje schopnost jejího manžela žít se špinavou podlahou. Sue měla dojem, že tu špínu snad ani nevidí.
Jednoho rána si Sue všimla, že na podlaze v koutě koupelny leží zbytek role toaletního papíru. Rozhodla se udělat pokus. Napsala na papírovou roličku datum a dala ji zpět na místo, kde ležela. Chtěla vědět, jak dlouho bude jejímu muži Craigovi trvat, než ji zvedne.
Uplynul týden. Sue se každé ráno vzbudila a šla se podívat do koupelny. Rolička tam stále ležela. Uplynul měsíc, dva, tři, čtyři měsíce – celá zima! Sue tam roličku našla koncem října a teď už byl počátek března!
„Tak, to by mohlo stačit!“ pomyslela si. Když se Craig vrátil z práce, zavedla ho do koupelny a řekla: „Udělala jsem takovou malou zkoušku. Uhádneš, o co šlo?“ Craig se rozhlédl: „Nevymalovala jsi to tady, že?“ – „Ne.“ – „A podlaha je taky stejná, ne?“ – „Je.“ –„To tedy opravdu nevím…“ Sue ztratila trpělivost. „Ta rolička! Všiml sis té roličky na podlaze? Podívej! Napsala jsem tam datum. 30. října. Ležela tady čtyři měsíce!“
Craig pokrčil rameny. „To je mi líto. Já jsem si jí vůbec nevšiml.“
Wendy, jiná vdaná žena, rovněž provedla zkoušku. Velice jí vadilo, že se její manžel Allen choval, jako kdyby zubní pastu měla kupovat výhradně ona. Jednoho dne nechala Allena, aby se pokusil něco vymáčknout ze zcela prázdné tuby. Chtěla vědět, kdy mu dojde, že by měl pastu někdy koupit on.
Jednoho večera Allen vyšel z koupelny a řekl: „Wendy, v tubě už není žádná pasta a děvčata by si měla vyčistit zuby. Máme novou tubu?“ – „Já nevím,“ řekla Wendy. „Kupoval jsi teď někdy pastu?“ Allen byl zcela zmaten, jak to jen manžel dokáže. „Ne,“ zamumlal, jako kdyby kupování pasty bylo tou nejpodivnější věcí, kterou by mohl udělat. „Tak v tom případě asi pasta došla,“ odpověděla Wendy.
Allen z tónu Wendina hlasu poznal, že se cosi děje. „Tak co kdybych ji šel koupit?“ „To je skvělý nápad,“ řekla Wendy. Ano, domnívala se, že je to skvělý nápad. Do chvíle, než se vrátil. Přinesl, podle Wendiných slov, Galaktickou bublinkovou modrou pastu Hvězdné války!
Jako muž se musím přiznat, že netuším, v čem byl vlastně problém. Koneckonců, chtěla přece, aby Allen koupil zubní pastu – nebo snad ne? „Už jste od toho někdy čistil koupelnu?“ Wendy na mě skoro křičela. „To modré svinstvo se na všechno lepí!“
Když kupuje pastu Wendy, přemýšlí asi takto: Která zubní pasta znamená nejméně špíny? Když kupuje pastu Allen, klade si otázku: Z jaké zubní pasty budou mít děti největší radost?
Taková nedorozumění potkávají každé manželství. Patří to k velké propasti mezi tím, na čem záleží ženám, a tím, na čem záleží mužům. Máme-li se tedy vrátit „k zápletce“, obě pohlaví k sobě musí přistupovat se zvýšeným porozuměním.
Přestože mají pověst křupanů, většinu mužů těší, dokáží-li se postarat o rodinu. Mnozí muži, když začnou mluvit naprosto upřímně, mi však říkají, že si připadají nedocenění. Vím, že podobné pocity máte i vy. Nixméně jedním z nejlepších způsobů, jak muže emocionálně zdeptat, je brát ho jako samozřejmost. Usilujete-li o něco takového, pak vám to nedá mnoho práce. Stačí, když nikdy nepomyslíte na to, že pilně pracuje, je vám věrný a pečuje o rodinu. Tvařte se, jako že to všechno dělá rád a že to nestojí za řeč. On v tom patrně bude pokračovat, nicméně připravíte ho o značnou část motivace.
Pokud se my muži dokážeme postarat o rodinu, poskytuje nám to určité psychické uspokojení. Mnohem větší uspokojení nám ale poskytne, je-li manželka v této věci uznalá. V každém z nás je malý chlapec, který touží od někoho slyšet: „Skvělá práce!“
Až se příště setkáte se svým manželem, můžete mu dát úžasný dar, a přitom vás to nebude stát ani korunu. Řekněte mu: „Moc ti děkuji, že…“ a vyjmenujte tři nebo čtyři věci, které jinak berete jako samozřejmost.
Projevte více trpělivosti
Mně trvalo deset let, než jsem pochopil, co znamená být ženatý. Nemyslím, že bych se nějak výrazně lišil od ostatních mužů. Pokud se muž ožení nedlouho po dvacítce, bude mu trvat roky, nikoliv měsíce, než se odnaučí jednat sobecky a než se naučí být pozorný a víc se starat o blaho své ženy než o potřeby vlastního já.
Někteří muži od svých žen očekávají, že budou pokračovat v tom, co dělaly jejich matky. Až po pár letech jim konečně dojde, že i jejich ženy by byly rády, kdyby jim někdo pomohl – že touží po pomoci v domácnosti, po tom, aby mohly někdy vyrazit na oběd a na večeři a nechat svého drahého muže doma s tím, že se ten den postará o jejich drobečky.
Vybudovat dobré manželství vyžaduje spoustu času. Zkušenost mi říká, že mladí lidé potřebují alespoň deset let, aby se vymanili ze svých původních rodin a začali budovat tu svou. Nejmladší děti reagují jako nejmladší děti i tehdy, když už dávno nežijí s rodiči. Vstoupit do nové role vyžaduje čas. Nějakou dobu rovněž trvá, než přizpůsobíme svá životní očekávání a než se seznámíme s „knihou pravidel“ svého životního partnera, tedy s jeho nevyslovenými předpoklady, jak se mají lidé správně chovat.
Někdy to nedochází ani citlivému manželovi. Jste pro něj stejným tajemstvím jako on pro vás. Manžel potřebuje uričtý čas, než pozná, jak žít s ženou a jak číst neverbální signály, které vy považujete za naprosto jasné. Pro něj mohou být zcela tajuplné.
Z knihy Kevina Lemana Jsou muži skutečně takoví, jak si myslíte? Vydal Návrat domů.