Červená řepa, pomoc proti rakovině i Alzheimerovi

Recept je naprosto jednoduchý, náročné je pouze oškrábat tolik zeleniny. Do pořádného boršče dáváme zeleninu čerstvou, nejlépe z vlastní sklizně, a taky by v něm měla «lžíce stát». A tak té zeleniny do něj padne hodně. Nejprve si do hrnce dám vařit omytou, ale neoloupanou červenou řepu. Do druhého hrnce dám na olej zpěnit cibulku, přidám na nudličky nakrájenou kořenovou zeleninu a restuji. Když zelenina začne vonět tak, že hrozí, že se boršče nedožije, protože bude předčasně zkonzumována, zaliji ji vodou a osolím. Do třetího kastrolu dám vařit vodu s bobkovým listem a novým kořením. Za chvilku vařič vypnu a koření nechám louhovat. Ke konci přípravy pak tuhle vodu přes cedník přilévám k boršči.

Když zelenina poněkud změkne, přidám na hranolky nakrájené brambory. Když i ony trochu změknou, dodám nejlépe domácí kysané zelí a několik oloupaných rajčat, nakrájených na osminky. Je možné přidat i pár stroužků česneku. Mezitím vyzkouším, zda se už řepa uvařila. Přejedu po ní nožem a fouknu – když má tendenci se svlékat, bude už hotová. Dám ji do dřezu a ochladím vodou. Pak ji rukama (nebo lépe rukama v gumových rukavicích) zbavím slupky. Nakrájím na nudličky a přidám k polévce. Ochutnám. Dochutím biozeleninovým přípravkem würzl. Boršč by měl být přiměřeně kyselý – pokud mám pouze konzervovanou červenou řepu, dávám při servírování spíše jen sladkou smetanu (může být i sójová). Když je však řepa čerstvá a nemám zelí kyselé, jen hlávkové, dávám do talířů jogurt, případně polévku dochutím citronem či šťovíkem, aby získala potřebnou pikantnost.

Červená řepa je výborná též s křenem: Řepu uvařím a oloupu výše uvedeným způsobem. Nastrouhám na hrubém struhadle. Křen nastrouhám pro změnu na jemném struhadle. Obé smíchám. Zaliji lákem, který máme rádi – podobně jako když se nakládají okurky. Je to výborná příloha a vitaminová bomba na zimu.

Řepa obsahuje hodně kyseliny listové – odborníci tvrdí, že bez ní nezažijeme štěstí. Taky v ní je křemík – «minerál krásy». Ten posiluje vazivo, nehty, stěny cév, zkrátka zpomaluje stárnutí, no a taky pomáhá zbavit mozek jedovatých kovů, ano, i hliníku. Nějaký se sice «odstěhoval do Humpolce», jak se tvrdí ve filmu Marečku, podejte mi pero, zato jiný hliník je nám bohužel věrný a drží se v naší hlavě. Odborníci se domnívají, že zvýšený výskyt hliníku v našem těle souvisí s Alzheimerovou chorobou…

Proč máme tolik hliníku? Možná jsme z generace, která vyškrabovala ešusy nebo si vařila ve speciálním mlékovaru mléko a kaše. Možná jste v hliníkovém hrnci vařívali kyselé zelí… no a kyseliny s tím hliníkem zareagovaly. Anebo stále používáte prášek do pečiva, který obsahuje síran sodno–hlinitý. Možná jste spíš na pivo – takže pokud je skladováno v hliníkových plechovkách, i touto cestou se k vám hliník může po troškách dostat.

Možná vás někdy pálí žáha, zvlášť pokud často a rádi hodujete. Říkáte, že to nevadí, a jak reklama tvrdí, stačí zobnout si prášku a hned to přejde. Přejde, ale ten prášek většinou obsahuje hliník… Žáha dá pokoj, ledviny se ale ozvou, i když třeba ne hned…

Některý hliník se k nám prostě vetřel, vlastně ne, my jsme si ho vetřeli sami, v podobě různých tyčinek proti pocení, a taky v podobě některých šampónů. Častou složkou běžných šamponů je lauryl sulfát hlinitý. A tak se hliník ukládá a štosuje a pak se nemůžeme divit, že ho máme nejen plné podpaží, ale i hlavu.

Takže – jezte červenou řepu, ať český národ nezahyne na Alzheimera.

Mnozí lékaři už zaznamenali blahodárný vliv řepy na zdravotní stav onkologických pacientů. Červená řepa pomáhá při leukemii a také byly zaznamenány případy, že se zmenšily rakovinné nádory. Při výzkumech v Německu se osvědčila každodenní dávka čtvrt kila nakrájené červené řepy nebo 300 až 500 ml její šťávy.

Červená řepa je součástí speciální protirakovinné kúry dr. Breusse, v níž kromě kořenové zeleniny je také syrový brambor. Je třeba ovšem dodržovat určitá pravidla a kromě této šťávy užívat také určité čaje, například z šalvěje a kakostu. O tom ale existuje speciální knížka se slibným názvem Rakovina, leukémie a jiné zdánlivě nevyléčitelné nemoci, léčitelné přírodními prostředky. (Kdo máte osobní zkušenost s touto kúrou, dejte prosím vědět na hankasynkova@seznam.cz.)

Červená řepa, pokud je pěstovaná na nevyžilé půdě, obsahuje i dost selenu a taky trochu velmi vzácného rubidia a cézia. Všechny tyto prvky prý také pomáhají bojovat s rakovinou.

Červenou řepu intenzívně zkoumají vědci, zabývající se «čištěním chybně obsazených receptorů». Možná, že řepa přispěje k tomu, aby naše buňky mezi sebou lépe komunikovaly. Což by se kladně projevilo například u autoimunních chorob, u rakoviny, leukemie aj. Než to vědci vyzkoumají, klidně si toto «léčivo» dopřejte. Na rozdíl od nedostatečně prozkoumaných chemických preparátů tady určitě nic nezkazíte.

Červená řepa pomáhá i proti zlobivosti dětí. Vážně! Mně tedy jednou pomohla. Ovšem jestli si to přečte moje neteř, ta mi dá! Tak radši nebudu nikoho jmenovat. Řekněme, že jedno dítko v obýváku zlobilo, vztekalo se a bylo hubaté. Já jsem zatím v kuchyni připravovala řepu s křenem. Už jste někdy strouhali červenou řepu? Taková řepa je prostě všude. Nejvíc na rukou. Moje ruka tehdy, temně rudá, ověnčená třásničkami právě nastrouhané řepy, vypadala po čertech strašidelně. A když dítko ne a ne s tím zlobením přestat, pootevřela jsem tou čistější rukou dveře a tu «špinavější» jsem vysunula do obýváku. Už si nevzpomínám přesně, ale myslím, že jsem to tenkrát zvukově doprovodila nějakým tím bl–bl–bl. Nic víc. Ruku jsem zasunula, dveře zavřela. A za nimi se rozhostil kýžený klid…

Z knihy Hanky Synkové Všechno je dobré. Vydalo nakladatelství Triton.