Chutná i léčivá hlíva ústřičná

Hlíva si z hub pěstovaných uměle ve velkém a celoročně dodávaných do obchodní sítě zaslouží mnohem větší pozornost, než jaké se jí zatím dostává. Její bílá, kožově masitá, avšak šťavnatá dužina vybízí k širokému využití v teplé i studené kuchyni nejen pro delikátní houbovou vůni a chuť, ale především pro obsah látek významně prospívajících našemu zdraví.

Nejdůležitější z nich je polysacharid pleuran, který má schopnost stimulovat buňky imunitního systému zvané makrofágy. Tato tělíska putují krevním oběhem a průběžně v něm likvidují všechny cizorodé organismy, odumřelé a poškozené tělní buňky včetně rakovinných i odpadní produkty naší látkové výměny. Jakákoli sebemenší porucha makrofágů má za následek onemocnění. Mnohým můžeme s úspěchem předcházet - např. právě častým zařazováním hlívy ústřičné do jídelníčku.

Z botanického hlediska je hlíva houba lupenotvará, dřevokazná a částečně i - masožravá! Ve volné přírodě - u nás zejména v jižních Čechách - rostou její plodnice od podzimu do jara na kmenech a pařezech listnatých stromů (buků, lip, topolů aj.) v trsech s charakteristickým střechovitým uspořádáním. Pěstírny využívají k produkci plodnic obvykle pšeničnou nebo žitnou slámu. Pěstované hlívy obsahují stejné množství zdraví prospěšných látek jako druhy sbírané v lese; jejich účinek zůstává zachován i po usušení plodnic (mimochodem sušená hlíva ústřičná je hlavní složkou výborné kořenící směsi HOUBY VEGI).

Předcházet nemocem je - co svět světem stojí - o mnoho snazší než je léčit. To dobře věděl už starověký lékař Hippokrates, jehož myšlenkám dává současná věda plně zapravdu. Mocným nástrojem prevence je jídlo. Na tom, které si připravíme z hlívy nebo s hlívou (fantazii se meze nekladou) si určitě pochutnáme a navíc významně prospějeme svému zdraví!

Marcela Šerá