Člověk a biosféra I

Růst populace

V roce 1650 na světě žilo 500 milionů lidí. Dnešní populace přesahuje 6 miliard lidí. Porodnost za posledních 300 let zůstala víceméně stejná (přibližně 25-30 narození na tisíc lidí za rok), přesto exponenciální charakter křivky růstu znamená, že se jedná o enormní nárůst, který se ještě zvyšuje s tím, jak na světě lidí přibývá. Lepší lékařská péče a zkvalitnění hygieny snížily úmrtnost (v roce 1995 to bylo 9 úmrtí na 1000 lidí). Celkový nárůst populace činí 1,6 % ročně. Toto číslo vypadá na první pohled malé, ale přesto by mohlo vést ke zdvojnásobení světové populace za pouhých 43 let.

Každoroční přírůstek činí asi 90 milionů lidí (současná populace Mexika), což znamená, že každý den přibude 250 000 nových lidí. Kdyby se toto tempo růstu udrželo, světová populace by koncem 21. století dosáhla počtu 18 miliard lidí. Proto bylo svoláno několik mezinárodních debat o kontrole porodnosti, jako například „Konference o populaci" pořádaná OSN v Káhiře. Na tomto setkání vyjádřili představitelé římskokatolické církve a islámského světa silný nesouhlas s antikoncepcí jako metodou kontroly porodnosti, což jen dokazuje, jak rozdílné jsou lidské pohledy na to, jak zmírnit obrovský nárůst lidské populace.

Tato planeta je teoreticky schopná uživit i takto velkou populaci, ale distribuce znalostí a technologie na to bohužel nestačí. Země třetího světa nejsou schopny vyprodukovat dostatek potravin a jiných produktů na to, aby uživily své obyvatele, zvláště nastanou-li sucha a nevyvinutá infrastruktura spolu s rozháranými vládami vedou k problémům s distribucí potravin; dokonce i v situaci, kdy by bylo možné potřebné zdroje získat od zemí, které jimi plně disponují. V roce 1950 připadali na každého člověka žijícího ve vyspělých zemích dva lidé ze zemí „třetího světa". V roce 2020 se tento poměr více než zdvojnásobí, a některé odhady mluví dokonce o poměru pět ku jedné. 85 % veškerého bohatství světa se soustředí v průmyslově vyspělých zemích (Evropa - západní i země bývalého východního bloku, Japonsko, USA, Kanada, Austrálie a Nový Zéland), přičemž životní úroveň tam je 20krát vyšší, což je také palčivý problém.

Méně rozvinuté země se potýkají s hladomory a nemocemi a odhaduje se, že denně na následky podvýživy zemře 40 000 dětí. V Indii si 37 % populace nemůže dovolit koupit dostatek jídla a v oblastech světa postižených suchem je situace často zcela nepředstavitelná. Věkový profil v zemích s rychle rostoucí populací je další komplikace. Valnou většinu obyvatel těchto zemí tvoří děti a neplnoletí mladí lidé - a právě ti trpí nejvíce. Je jasné, že s ohledem na všechny tyto limitující faktory je světová populace už nyní větší, než je možné pomocí současné techniky a technologií uživit. Nemoc AIDS navíc přidává k problémům další rozměr, neboť kvůli ní zůstávají celá společenství dětí a mladých lidí bez rodičů nebo zodpovědného dozoru, protože jejich rodiče na AIDS zemřeli. To vede k dalšímu postupujícímu rozpadu společnosti.

Znečištění ovzduší

Atmosféru znečišťuje šest základních typů látek: oxidy dusíku, oxidy síry, oxidy uhlíku, prachové částice, plynné organické sloučeniny a fotochemické oxidanty. Jen Spojené státy vypouštějí denně do atmosféry 700 000 tun znečišťujících látek. Závody o velmocenské postavení způsobily, že vzduch na mnoha místech planety není vhodný k dýchání. V Rusku jsou hladiny znečištění atmosféry naprosto šokující. Jediné město (Nižnij Tagil) vypouští ročně do atmosféry 700 000 tun znečišťujících látek. Metalurgické provozy v Rusku také do vzduchu vypouštějí obrovská množství kovů, včetně těžkých kovů. To vede k extrémnímu znečištění půdy především v některých oblastech.

Na ruském poloostrově Kola je množství kovů vypouštěných do vzduchu tak obrovské, že se dokonce vyplatí znovu je získávat z půdy, kde se usazují jako spad. Oblast okolo města Mončegorsk byla označena za „technogenickou poušť". Clemens Reimann, vedoucí norského týmu, který zkoumal rozsah znečištění, poznamenal, že všechny vzorky vody z místních toků přesahovaly bezpečné limity stanovené pro pitnou vodu. „Nechtěl bych tam žít," říká. „Všechno je tam mrtvé. Neroste tam nic, jen občas nějaká malá břízka se zažloutlými listy. Je to jako poušť." Některé výsledky ukazují, že místní mech je natolik kontaminován niklem, že obsahuje 100 330 částic na milion, zatímco mech v Británii obsahuje 2,2 částice niklu na milion.

Smrt vegetace v dalších ruských průmyslových zónách vede k rozsáhlé erozi a vzniku pouští, což má za následek úbytek zásob sladké vody. Odhaduje se, že Aralské jezero, šesté největší sladkovodní jezero na světě, možná již za dvacet let nebude existovat, bude-li pokles hladiny vody pokračovat současným tempem. Znečištění půdy, atmosféry, zdrojů sladké vody i oceánů není jen záležitostí místních vlád, ale celého světa, neboť právě on tím bude dříve nebo později dotčen. Znečištění se nedá omezit jen na jedno místo, ale šíří se dál prostřednictvím globální cirkulace vody a vzduchu.

Z knihy prof. Dr. Waltera Veitha „Genesis Konflikt". Vydalo nakladatelství Maranatha.