Člověk a půda

Ještě donedávna se pěstovalo ekologicky na téměř veškerém území naší planety a ještě i nyní jsou stále tyto plochy obrovské. Jedná se o všechny původní ekosystémy jako jsou lesy, savany, pralesy...

Tyto plochy se zmenšovaly jen a jen v důsledku negativní činnosti člověka. Člověk v důvěře v sílu vlastního rozumu narušil vztah s přírodou. Rozvoj vědy a techniky pak korunoval lidské dílo. Věda a technika není špatná, pokud neruší daný řád v přírodě a pokud se neodvrací od daných principů a vztahů.

Člověk se tak vzepřel všemu, co jej živilo a co jej dělalo šťastným. Ze zemědělství a z vesnic se pomalu lidé vytráceli do měst za prací v továrnách a za lepším a snadnějším životem. Zemědělci z nedostatku pracovní síly začali používat mechanizaci. A protože se začal zvyšovat počet lidí, které museli zemědělci uživit, začala se používat hnojiva a výnosnější odrůdy ke zvýšení úrody. A tak člověk krok za krokem narušoval dané a vyvážené vztahy v ekosystému - až začal bojovat se škůdci a chorobami. Začal závod ve „zbrojení".

Naštěstí s rozvojem vědy a poznání důležitosti vyváženého stavu v ekosystému - a také škodlivosti chemických prostředků na přírodu a člověka - se snížila toxicita chemických přípravků a vznikly selektivní přípravky hubící jen „škůdce". Lidstvo se již probudilo z euforické touhy poručit větru a dešti a pomalu odhaluje příčiny svého negativního působení na život na naší nádherné planetě Zemi. A tak se zvyšuje zájem o ekologické pěstování.

Lidé opět začínají studovat přírodu a obnovovat svůj narušený vztah k ní. Každý člověk ví, že narušit vztah není nic těžkého a je to hned, ale obnovit jej je vždy těžší a namáhavější. A tak i obnovit vztah na našich biozahrádkách je těžší a dlouhotrvající - a zdá se nekončící. Je to dáno tím, že každá biozahrádka je obklopena ještě narušeným ekosystémem, a také tím, že i my sami jsme ještě nepomohli úplně obnovit původní stav, který minimalizuje napadení rostlin chorobami a škůdci a zajišťuje optimální podmínky pro růst.

Půda a její úrodnost

Půda je důležitá nejen pro pěstování rostlin, ale pro život na Zemi jako takový. Na celé zeměkouli je jí dostatek, aby uživila všechny lidi. A přesto jich miliarda hladoví. Nebudeme rozebírat politiku, abychom nedošli k závěru, že se snad jedná o politický záměr nějakého subjektu.

Někteří lidé tvrdí, že naše Země není schopna uživit lidstvo a to hlavně, pokud by se všude pěstovalo ekologicky, protože ekologické zemědělství má nižší výnosy. Tento názor není moc přesvědčivý.

Ochrana půdy v naší republice je malá. Za posledních pět let jsme ztratili 115 000 hektarů zemědělské půdy, což znamená, že denně ztrácíme kvůli zástavbě 63 hektarů. Máme zaděláno na potravinový problém v soběstačnosti, ale o to více budeme mít hal majitelů našich západních sousedů, kde si již zemědělskou půdu začínají chránit.

Tímto úvodem chci říci, že základem úspěchu je náš vztah k půdě, člověku a veškerým vztahům týkajících se našeho života na zemi. Půdní úrodnost a zdravá půda je pak dílčí krok, jak vypěstovat zdravé rostliny obdarované zdravou a vysokou úrodou. My lidé mnohdy uvažujeme zkratkovitě a pod pojmem zvýšení úrody si dáme rovnítko hnojivo. Uvažujme tedy v širších souvislostech a podívejme se podrobněji, co se vše podílí na půdní úrodnosti.

Kvalitní zdravá půda musí mít schopnost chránit kvalitu životního prostředí, podporovat produktivitu rostlin a živočichů a neohrožovat zdraví lidí. Kvalita půdy je dána mnoha faktory a vlivy.

Důležité je se zaměřit na výběr pozemku před zahájením pěstování a pak na ty vlivy a zásahy pěstitele, kterými můžeme kvalitu půdy zlepšovat.
Druh půdy (zrnitostní složení) patří mezi dané faktory, které se velmi těžko ovlivňují. Určitě se nám bude lépe pěstovat na černozemi a hnědozemi. Na střední, hlinité nebo písčitohlinité půdě než na těžké, jílovité nebo lehké, písčité půdě.

Půdní pórovitost umožňuje proudění vody a vzduchu v půdě. Probíhají zde látkové přeměny a výměnné reakce mezi mikroorganismy a kořínky rostlin. Takže obsah póru je pro život v půdě a pro rostliny velmi důležitý a znamená to tedy, zda máme půdu kyprou a nebo slehlou. Pórovitost můžeme na zahrádce významně ovlivnit zpracováním půdy, a to zejména zpracováním půdy (orba, vláčení, kypření, válení...) v optimálním vlhkostním stavu, ne za mokra. Dále jak těžká technika je použita. Pozor si musíme dávat na chození po pozemku za mokra a také na závlahu, protože těžké kapky a přemokřená půda dokáže udělat své. Kyprost a vlhkost půdy dobře podpoří mulč na povrchu půdy.

Sorpční komplex (organominerální) je velmi důležitou funkční složkou půdy. Sorpčními silami poutá prvky, které mají důležitou funkci v půdotvorném procesu a prvky důležité ve výživě rostlin. Velikost sorpce je dána velikostí povrchu a tedy množstvím a kvalitou nejjemnějšího podílu půdy. Rozhodující je obsah organických látek (koloidů) tvořících součást sorpčního komplexu, protože jeho poutací schopnost je desetkrát vyšší než poutací schopnost minerálního podílu. Přítomnost těchto koloidů významně ovlivňuje vlastnosti půdy. Působí na půdní soudržnost, tvárnost, propustnost pro vodu a kornatěni půdy. Mají schopnost poutat vodu a výrazně ovlivňují vodní režim půdy.

Reakce půdy je poměrně významným prvkem úspěšnosti pěstování rostlin. Polním rostlinám převážně vyhovuje pH neutrální, případně mírně kyselé nebo mírně zásadité. Reakce půdy je vlastností proměnlivou. Je ovlivňována množstvím minerálních a organických látek z nichž je půda složena, ale významně je ovlivněna látkami do půdy dodávané člověkem.

Humus je složkou tvořenou odumřelými zbytky rostlin a živočichů v různém stadiu rozkladu a přeměny. Kvalita humusu je lepší, čím je vyšší poměr huminových kyselin k fulvokyselinám. Takové půdy jsou odolnější vůči zhutnění a okyselení. Pokud budeme řešit výživu rostlin jen průmyslovými hnojivy bez organického hnojení, pak si vytváříme zbytečné problémy, které nelze nijak odstranit. Půda se tak stane mrtvým produktem, protože se vytvoří nepříznivé prostředí pro půdní organismy, které mají největší podíl na kvalitní a tudíž zdravé půdě.

Půda je jedním z nejdůležitějších přírodních zdrojů, je srdcem na naší biozahrádce a pochopení složitého systému a všech vzájemných vztahů je klíčem ke správnému využívání tohoto daného bohatství s minimalizováním negativních vlivů na prostředí.

ing. Jiří Pospíšilík,ekofarmář