Co dělat?

Perfekcionismus má řadu podob. Může to být snaha být nejlepší ve všem, co člověk dělá, což je obvykle mužská podoba, protože muži potřebují být úspěšní. Nebo to může znamenat být co možná nejvíc precizní a důkladný, což je typicky ženská podoba, protože ženy nechtějí být kritizovány.
Abyste dokázali svůj perfekcionismus ovládat, musíte si především svou zoufalou potřebu být dokonalí umět přiznat. Nejen to, musíte si uvědomit nesprávnost a marnost takového uvažování. Nikdy nemůžete být dokonalí. Proč si nedovolíte být nedokonalí? Udělejte to alespoň pro dnešek. Nemějte strach o zítřek. Zítřek vám neuteče.

Začněte každý den tím, že sami sobě dovolíte být nedokonalí. Vědomě usilujte o to, abyste byli méně kritičtí k sobě i k druhým. Možná bude jednodušší začít s těmi druhými. Když někdo udělá chybu, zkuste oddělit skutek od toho, kdo to udělal, což není tak docela jednoduché. Pamatujte na to, že když musíte někoho poučit (zejména děti), je pro toho dotyčného těžké oddělit vaši kritiku toho, co udělal, od své vlastní představy o sobě. Zkuste o tom, co se stalo, mluvit všeobecně a neříkat - „ty jsi udělal tohle" nebo „ty jsi udělal tamto".

Také pomůže, když si uvědomíte, že leopardi nemění své skvrny. „Skvrny" na vašem partnerovi nebo na vašich dětech nezmizí. Máme tendenci říkat: „Chci, aby se můj manžel, moje žena nebo moje děti změnili, a já udělám všechno pro to, aby se to podařilo." Hodně štěstí! Možná jste to už slyšeli, ale přesto je zvláštní, jak často musím při svých sezeních znovu opakovat, že chování druhého člověka v žádném případě nezměníte. Změnit můžete jen své vlastní chování, a když se skutečně budete snažit, může se stát ta nejpodivnější věc. Umožní to druhým lidem ve vašem okolí, aby se změnili tak, jak jste si to původně přáli!

Zapamatujte si následující tři slova a často si je opakujte: „Udělal jsem chybu." Jakmile se vám podaří zvládnout tohle, naučte se ještě další dvě větičky, které jsou stejné důležité. „Je mi to líto." „Odpusť mi."

Jsou to tři krátké věty, celkem devět slov. Těchto devět slov však patří k tomu nejtěžšímu, co může člověk v kterékoli řeči vyslovit. Pro perfekcionisty je to zvlášť těžké, ale tyto věty jsou klíčem k vysvobození z okovů frustrace. Opakujte si ta slova, používejte je a zjistíte, že není žádná tragédie, když se vám něco nepodaří.

Nekritizujte unáhleně za všechno sami sebe, a když vás budou kritizovat druzí, neunáhlujte se s odpovědí. Perfekcionisté jsou velmi citliví. Buďte si vědomi své citlivosti. Připusťte si ji a snažte se s ní vyrovnat. Jak? Uvědomte si, že čas pracuje pro vás. Nějakou dobu to trvá, než změníte zakořeněné zvyky.

Dávejte si pozor na chvíle, kdy se přistihnete, že jste příliš citliví nebo nabroušení vůči kritice, ať už vychází od druhých, nebo z vás samých. Tyto chvíle nemůžete vždy předvídat a předchá¬zet jim. Často si možná při ohlédnutí zpět budete muset přiznat: „Ano, nemusel jsem se včera tak rozčílit, když jsem zapomněl poslat ten důležitý dopis." Nevadí, že si to uvědomíte až potom, i to je pokrok. Opakuji, že zakořeněné zvyky nelze změnit přes noc.

Jedna praktická rada, kterou obvykle dávám zklamaným perfekcionistům: „Udělejte pro sebe něco hezkého." Jak hlásá reklama na barvu na vlasy: „Vy si to zasloužíte."

Není vždycky jednoduché přesvědčit perfekcionisty, že si to zaslouží. Vzpomínám si, že jsem měl před několika lety jednu klientku, která šla do místního obchodního domu, koupila si nové šaty a za pár dní je tam odnesla zpátky. Ta žena byla prvotřídní perfekcionistka, která vždycky vrátila všechno, co si koupila, protože stále nacházela něco, co na tom nebylo v pořádku. Jako psycholog jsem z jejího chování vyvodil, že zřejmě nedokázala připustit, že by si zasloužila nové šaty. Jako by si říkala: „Nezasloužíš si nové šaty. Nezasloužíš si nový svetr."

A přitom ta žena nové šaty skutečně potřebovala. Už několik let si nekoupila nic nového. Tedy, něco si koupila, ale nenechala si to. Nakonec se mi ji podařilo přesvědčit, že je v pořádku koupit si něco nového a nechat si to. Že nemusí hledat chyby na tom, co chce mít pro sebe. Že si zaslouží nové šaty!

Perfekcionisté často chtějí stihnout příliš mnoho. Berou si toho příliš mnoho najednou. Snažte se dělat vždycky jen jednu věc! Dokončete A a pak se teprve začněte zabývat záležitostí B. Chápu, že některé věci nelze ovlivnit - například když telefon přeruší vaši přednášku, která začala v 9 hodin. Jde však o to, abyste si nenaplánovali přednášku na 9 hodin a schůzi na 9.30.

Když si děláte denní plán, promyslete si, co od jednotlivých akcí očekáváte. Perfekcionisté jsou pověstní svými nereálnými představami a příliš vysokými cíli.

Zároveň s tím, jak se budete učit správně si věci plánovat a stanovovat si reálné cíle, musíte se také naučit říkat ne. Jak jsem již tolikrát opakoval, perfekcionisté jsou většinou prvorození a jedináčci. A co víme o těchto lidech? Chtějí a potřebují od druhých pochvalu. Proto je pro ně velmi těžké někoho odmítnout: „Ne, to nemohu udělat. Ne, tohle neudělám."

Díky tomu se perfekcionista sám chytá do pasti v mnoha situacích, kdy říká ano, když ve skutečnosti chce říci ne. To, že není schopen říci ne, může prohloubit jeho frustraci k bodu, za kterým následuje už jenom zhroucení.

Jestli se nenaučíte říkat lidem ne, nebudete nikdy schopni říci životu ano. Najde se příliš mnoho těch, kteří vás budou chtít zneužít a budou vámi smýkat z jedné strany na druhou, aby získali, co chtějí. Velmi často to budou dokonce příslušníci vaší vlastní rodiny. Pokud se těmto snahám nenaučíte říkat ne, bude to znamenat, že řeknete ano bolestem hlavy a žaludečním vředům.

Perfekcionisté jsou často pesimisté. Přemýšlejte a meditujte o věcech, za které můžete být vděční. Ještě důležitější je přemýšlet o lidech, za které můžete být vděční, a uvědomit si proč. Připomeňte si tři dobré věci, které se vám staly dnes nebo třeba minulý týden. Pak přemýšlejte, co příjemného a radostného se vám může přihodit příští týden.

Prvorození a jedináčci mívají potíže sdílet své myšlenky a pocity, a dokonce i sami pro sebe je reflektovat. Proč? Pro¬tože mají strach, že kdyby někomu řekli, co si skutečně myslí (přiznali, jací skutečně jsou), ten člověk by se jim vysmál.

Nejlepší je začít reflektovat své myšlenky a pocity sám v sobě. Změňte negativní uvažování o sobě v pozitivní. Například si neříkejte: „Nenávidím tyhle schůze." Raději si řekněte: „Obvykle tyhle schůze nemám moc rád, ale tentokrát se na to těším."

Neříkejte si: „Dělám ze sebe hlupáka." Raději si řekněte: „Nebojím se udělat cokoli hloupého. Druzí lidé se mi za to nebudou smát."

Neříkejte si: „Nemůžu mluvit k tolika lidem." Řekněte si: „Obyčejně nerad mluvím k tolika lidem, ale jsem připraven, a to, co chci říci, je důležité."

Ještě jedna rada, pokud jde o vztah k druhým lidem: Perfekcionisté většinou neumějí odpouštět. Když je někdo urazí nebo nedocení, příliš dlouho pak v sobě nosí zášť. Potřebují pracovat na své schopnosti odpouštět. Pro perfekcionistu je klíčem k odpuštění uvědomit si, že lidé dělají chyby a svět se točí dál.

Z knihy Johna Lemana „Sourozenecké konstelace". Vydalo nakladatelství Portál.