Čtyři styly připoutání

Během prvních dvou let života rozvíjíme svůj styl připoutání. Připoutání (spojení, vazba na druhou osobu) se rozvíjí zejména na základě vzájemných interakcí nemluvněte a matky, která má na dítě mírně silnější vliv než otec. Studie ukázaly, že proces navazování spojení je důležitým faktorem zdravého vývoje.

Dr. John Bowlby, slavný britský psycholog, který se zabýval vlivem nedostatečných projevů náklonnosti v dětství a je autoritou na připoutání, došel k závěru, že stabilní a spolehlivá osobnost je postavena na tom, že dítě mělo absolutní přístup ke svým nejbližším a jejich podporu.

Co to konkrétně znamená? Dítě by mělo mít jistotu, že má bez jakýchkoli výhrad vždy přístup ke svým rodičům a že ho pokaždé přivítají s otevřenou náručí. To je základ bezpečného, autonomního charakteru a kvalit později v životě.

Pokud děti prožily oddělení od rodičů či blízkých osob, objeví se u nich postupně fáze vzdoru, kdy pláčou a volají, aby se rodiče vrátili. Po ní nastane fáze zoufalství, ve které se stáhnou do ústraní a stanou se apatickými a smutnými. Nakonec, ve fázi odloučení, se v podstatě vzdají šance na obnovu vztahu.

U těchto dětí se vyvine schopnost oddělit se od svých emocí a eliminovat negativní pocity týkající se odcizení. V sebeobranné reakci se stávají necitelnými, vyměňují věci za vztahy a pohřbívají svou potřebu důvěry, intimity a blízkosti. Přestávají být schopné obrátit se na kohokoli pro emoční podporu, spoléhají se raději na sebe a materiální věci, které si oblíbily.

Existují čtyři styly připoutání. Svůj vlastní styl rozvíjíme na konci druhého roku života na základě toho, jak vycházíme s rodiči a nejbližšími osobami. Styl připoutání, který rozvineme v oněch prvních měsících a letech, se bude odrážet v mnoha aspektech našeho života.

Tento způsob navazování vztahů zůstává po celý život nezměněn, pokud nedojde k intervenci a zranění se neuzdraví.

Vyhýbavé připoutání - chráněné já

Motto: „My jsme nikdy nebojovali, protože jsme nikdy nemluvili!" - Takoví lidé se ujišťují, že jsou soběstační a mají vše pod kontrolou, vyhýbají se intenzivním pocitům i konverzacím, které mohou vyvolat silné emoce nebo emoční blízkost. Obvykle si vezmou úzkostlivě připoutaného člověka, který hledá blízkost, ujištění a přilnavost. Odpovídají svému úzkostnému partnerovi tak, že zůstávají bez emocí a rezervovaní, čímž se pokoušejí regulovat jeho emoční hladinu.

Tendence toho, kdo se chrání, je odehnat druhého zraňujícími poznámkami a bolestným ponižováním. Jeho postoj je: Přiblížit se znamená zažít zklamání a zranění. Je lepší zůstat bez vztahů, emočně nezapojený. Samota je lepší než bolest z emocionálních zranění.

Váhavé připoutání - ustrašené já

Projevují se silné, ale ambivalentní (váhavé a nerozhodné) emoce. Kolísající emoce naruší vědomí sama sebe a zamlží vědomí, že daná osoba může být milována.

Tito lidé hrají roli sluhy, dívenky pro všechno. Lpí zoufale na partnerovi, nezávisle na jeho/jejím sobeckém chování. Nerozvinou dost důvěry potřebné k tomu, aby udělali vlastní kariéru nebo něco sami dokázali.

Starají se o své partnery, naplňují všechny jejich potřeby (později už pak jen ty, které podle nich zabrání odchodu partnera nebo jeho smrti). Používají svůj vlastní styl "závislosti", aby si svého partnera/ svou partnerku udrželi. Roste v nich vnitřní zloba kvůli všemu, co musí dělat, aby byli šťastni. Často bývají nemocní, čímž vyjadřují svoji závislost na partnerovi.

Váhavý typ zůstává zticha - kvůli strachu, že bude odmítnut nebo zneužit.

Zmatené připoutání - potlačené já

Vzniká v domácnostech, kde se objevuje psychické vydírání, citové zanedbání, tělesné násilí, sexuální zneužívání (incest a/nebo obtěžování), závažné manželské neshody či návykové chování (závislost na něčem).

Lidé se zmateným citovým spojením se cítí polapeni v chaotickém světě, rychle mění emoce, mají impulzivní chování a neuspořádané vztahy.

Zmatení trpí:

Problémy s identitou. Nejsou schopni poučit se z minulých zkušeností a zvážit následky do budoucna.

Emočními bouřemi. Mají nevhodné záchvaty vzteku a paniky. Trápí se chronickými pocity deprese, během dne mají málo radosti. Zakoušejí nepředvídatelné reminiscence vzpomínek s ohromujícími emocemi.

Fyzickým rozrušením. Jsou neustále ve stavu fyzické pohotovosti, ve které je tělo připraveno buď utéci, nebo bojovat.

Ztotožněním se s agresorem. Berou na sebe vinu za agresi, která na nich byla páchána, když byli dětmi, a zbožňují skutečného agresora - zejména pokud jím byl rodič.

Chybnými domněnkami. „Jsem zraňován, protože se mnou asi není něco v pořádku." Posedlé/chorobné chování je vede k domněnce, že mají svou situaci pod kontrolou.

Narušenými vztahy. Jejich nedostatek důvěry, strach z opuštění, strach z intimity a změněné sexuality ničí jejich vztahy. Pohybují se mezi posedlostí vše kontrolovat a stavem nechat se ovládat. Často se u nich opakují předchozí traumata.

Pevné připoutání - zdravé já

Tento styl by si každý přál mít, ale je vlastní jen malému procentu lidí. Předpokládá, že člověk vyrostl v plně funkční rodině, kde vládly klid a harmonie. Kolik takových rodin však ve skutečnosti je?

Lidé, kteří navazují vztahy pevným připoutáním, si jsou jisti sami sebou - necítí tlak na to, aby podávali výkon. Vycházejí s ostatními opravdově a sebevědomě (bez skryté manipulace). Neberou kritiku osobně a respektují pocity ostatních - necítí se jimi ohroženi. Vědí, jak řešit konflikt. Umí vyjadřovat pocity a názory, aniž by u toho jednali hrubě a zraňovali druhé. Mají k lidem zdravou důvěru. Umí vyjádřit hněv, aniž by druhého napadali.Zdravé vyjádření hněvu může být ve skutečnosti léčivou zkušeností.

Jaké chování z výše uvedeného seznamu stylů připoutání podle vašeho názoru platí o vás?

Závěr

Co je třeba k tomu, abychom mohli zlepšit naši schopnost vytvářet pevné, zdravé vazby? Podívat se na svou historii, na naše rané vztahy a na konkrétní vlivy, které jsme pociťovali v pozdějším dětství a dospívání.

I když rané devastující zkušenosti nemohou být z naší paměti vymazány, mohou být minimalizovány v procesu ozdravění. Zjistíme-li pravdu o našich zkušenostech a vědomě se budeme zabývat těmi, kteří nás zranili (nezávisle na tom, kde jsou a jestli jsou ještě naživu), odstraníme emoční náboj těchto vzpomínek a budeme schopni se zbavit hořkosti a zloby.

Každý z nás se může odpoutat od dysfunkčního citového spojení s blízkou osobou a přiblížit se k pevnému připoutání, což může být hlavním faktorem úspěšného a šťastného manželství.

Z knihy Nancy a Rona Rockeyových Spojení srdcí. Vydalo o.s. Maranatha.