Dětská méněcennost
Chválu si schováváme pro několik vybraných jedinců, kteří byli od narození požehnáni přednostmi, které hodnotíme nejvíce. Je to špatný systém a my jako rodiče bychom měli dětem poskytnout patřičnou protiváhu.
Kdy vlastně pocity méněcennosti začínají? Připadá mi, jako bych měla pocit nedostatečnosti odjakživa a nemohu si vzpomenout, kdy to všechno vlastně začalo.
Nepamatujete si na to proto, že vaše pochyby o sobě samém pochází z nejranějšího období vaší vědomé existence. Malé děti se rodí s nepotlačitelným nutkáním zkoumat svou vlastní cenu. Je to stejně „přirozené" jako jeho touha chodit a mluvit. Nejprve je to primitivní zhodnocení, jaká je jeho pozice doma a pak se toto hodnocení rozšíří dál na jeho první společenská setkání za domovními dveřmi. Tyto počáteční dojmy o sobě samém mají základní vliv na jeho rozvíjející se osobnost, zvláště pokud jsou jeho zážitky bolestné. Není nic neobvyklého, kdy dítě ještě dřív, než začne chodit do mateřské školky, dospěje k závěru, že je ošklivé, neuvěřitelně tupé, nemilované, zbytečné, hloupé nebo divné.
Tyto prvotní pocity méněcennosti mohou být během základní školy utlumeny a umrtveny. Číhají v podvědomí dítěte a lze je snadno probudit. Ale dítě se silnými pochybnostmi o sobě samém během těchto středních dětských let „shromažďuje" důkazy o své méněcennosti. Každý nezdar či každá nelaskavá poznámka se mu ostře vpisuje do paměti. Každé odmítnutí nebo výsměch poznamenává a zjizvuje v těchto „tichých létech" jeho jemnou osobnost. A pak se to stane! Vstoupí do období dospívání a jeho svět uvnitř exploduje. Všechny nashromážděné důkazy budou vzkříšeny a vehnány do jeho vědomí s prudkostí sopečné erupce. Touto zkušeností se pak bude zabývat po celý zbytek života. Bylo to u vás stejné?
Proč si dnes lidé uvědomují své tělesné vady a nedostatky více než v minulosti? Co je důvodem epidemie méněcennosti, se kterou se dnes setkáváme?
Ohromný důraz na fyzickou přitažlivost je vedlejším produktem sexuální revoluce. Naše společnost je eroticky nabitá už od poloviny šedesátých let, kdy se začaly hroutit tradiční normy morálky a veškeré zábrany. Televize, rozhlas, časopisy, biografy, reklamní tabule, literatura i oblečení - v tom všem se odráží dříve nevídané uchvácení smyslností. Když je tedy dnes sex ve společnosti na prvním místě, pak i sex-appeal a osobní kouzlo nabývají nové společenské důležitosti. Jednoduše řečeno, čím víc se kultura společnosti zaměřuje na sex, tím více odměňuje krásu a trestá ošklivost.
Myslím si, že zdůrazňování erotiky v americké společnosti sedmdesátých a osmdesátých let přineslo zvýšení počtu emocionálně zraněných lidí, kteří si dobře uvědomují, že nejsou v oblasti flirtu a koketérie schopni konkurovat jiným. Je-li tedy krása vnucenou, ale platnou měnou, pak musí tito lidé nevyhnutelně vyhlásit bankrot.
Pro ilustraci uvedu tragický incident, ke kterému došlo v šedesátých letech v Chicagu, kdy bylo brutálně zavražděno osm studentek. Následujícího dne hodnotil rozhlasový komentátor tuto násilnou událost těmito slovy: „To, co dělá celou tragédii ještě o mnoho horší, je skutečnost, že všech osm dívek bylo velmi hezkých!" Jinými slovy, tyto dívky byly cennějšími lidskými bytostmi, protože byly krásné a o to byla jejich smrt tragičtější.
Je smutné, že nejzranitelnější obětí tohoto pošetilého maření lidské hodnoty jsou děti, které jsou příliš malé, aby pochopily, o co se jedná, příliš nedospělé, aby se s tím dokázaly vyrovnat, a příliš zdrcené, aby se mohly bránit.
Z knihy Jamese Dobsona „Zdravá rodina". Vydalo nakladatelství Nová naděje Brno.