Dáme si do nosu?
V důsledku alkohol napadá mnohé tělesné tkáně, zejména tukovou tkáň. Alkohol dráždí výstelku trávicího traktu, zvyšuje riziko rakoviny jater a ústní dutiny, žaludečních vředů, zánětu slinivky břišní a gastritidy. A chronické užívání alkoholu může způsobit rozsáhlé poškození mozku.
Ve světle těchto faktů by nikoho nemělo překvapit, že alkohol je u U.S. National Toxicology Program a International Agency for Research on Cancer na seznamu známých příčin rakoviny. Pouhá jedna sklenička denně zvyšuje u ženy riziko rakoviny prsu o 9 procent, nezávisle na jiných rizikových faktorech.
V nižších dávkách alkohol stimuluje nervové buňky a snižuje zábrany. Je ale klasifikován jako sedativum, protože ve středních a vyšších dávkách ve skutečnosti potlačuje nebo brání normálnímu fungování nervových buněk. Nizozemští vědci nicméně přišli na to, že už jeden drink může zpomalit reakce, takže lidé dělají více chyb a přitom jsou méně schopní si být těchto chyb vědomi.
Podobně jako jiné návykové látky působí alkohol na početné nervové okruhy, včetně mozkových center odměňování a nutkání - a vyvolává zvýšené tolerování a fyzickou závislost. Kromě poškození volnými radikály způsobuje alkohol odumření mozkových buněk, což má za následek zmenšování mozku. Podle Kennetha Mukamala, učitele na Harvardské lékařské fakultě, je každá sklenička spojena se zmenšením velkého mozku, což je samo o sobě spojeno s demencí. Kenneth Mukamala poznamenává: „Je jasné, že alkoholici mívají menší mozek, překvapivé je, že se to netýká jenom alkoholiků."
Jak je to s těmi zmenšenými mozky? Může člověk, který přestane pít, získat zpět motorické i mentální funkce, o něž dlouhodobým užíváním alkoholu přišel? Naštěstí může vzdání se alkoholu opravdu zvrátit většinu škod, ke kterým došlo během jeho chronického užívání. Čelní mozkové laloky, kde sídlí mozková centra pro pocity a plánování, jsou zvláště náchylné na poškození alkoholem. V průměru asi po dvou letech abstinování získá tato část mozku zpět část své ztracené hmotnosti. Podle autora jedné studie: „Tyto výsledky svědčí o reverzi strukturálních abnormalit v některých mozkových regionech abstinujících alkoholiků."
Abstinující alkoholici měli větší objem bílé kůry mozkové, vláken spojujících buňky v čelních mozkových lalocích. Současně měli méně zjizvenou bílou kůru mozkovou ve většině oblastí mozku a větší průměrný objem šedé kůry mozkové. Dr. Edith Sullivan, docent psychiatrie na Stanford University v Kalifornii tuto studii komentoval: „Když se vezme vše v úvahu, tyto poznatky představují nadějná data pro zotavující se alkoholiky a měly by sloužit i jako motivace pro stálou střízlivost."
Francouzský paradox
Je jasné, že alkohol, a to dokonce i ve společensky přijatelných množstvích může poškodit mozkovou tkáň. Snižuje však alkohol opravdu riziko infarktu? Některé studie opravdu naznačují, že mírné až střední užívání červeného vína snižuje riziko srdečního infarktu a smrtelného srdečního onemocnění. Studiím, které na druhé straně zpochybňují rozsah prospěšných účinků pití červeného vína či to, zda prospěšné účinky vyrovnají rizika, se dostává velmi malé publicity.
Jedna analýza 42 publikovaných studií o účincích alkoholu na srdce dospěla k tomuto závěru: „Tato analýza zjistila, že konzumace až dvou skleniček denně může vyvolat změny v hladinách molekul, které snižují riziko srdečního onemocnění, a současně zvyšovat hladinu jistých molekul, které napomáhají srdečnímu onemocnění." Jinými slovy - k žádnému skutečně prospěšnému účinku nedochází.
Alkohol mírně ředí krev, tím se zřejmě snižuje riziko mozkové mrtvice vyvolané vytvořením sraženiny. Snížení množství nasyceného živočišného tuku a zvýšení spotřeby ovoce, celozrnných obilovin a zeleniny však zajistí totéž - ve skutečnosti mnohem více - bez rizika poškození mozku a dalších orgánů, rakoviny a vzniku závislosti.
Článku publikovaným na téma tzv. francouzského paradoxu se dostalo široké publicity. Jde o to, že ve Francii a dalších zemích, kde se konzumuje hodně nasycených tuků a vína, je výskyt srdečního onemocnění nižší než v zemích jako je Británie, kde je spotřeba tuku vysoká a spotřeba vína nízká. Závěr, že víno je prospěšnou složkou francouzského životního stylu, se však dostal pod silnou palbu kritiky.
Britští výzkumníci nezjistili žádné důkazy svědčící o tom, že by pití červeného víno poskytovalo jakoukoliv ochranu před srdečním onemocněním. Vědci přišli na to, že nižší úmrtnost na ischemickou chorobu srdeční ve Francii souvisí s dřívější nižší konzumací nasycených tuků v této zemi - plus s vyšší spotřebou zdravějších tuků v posledních více než třiceti letech. Navíc nejsou některá onemocnění, která jsou v Británii řazena mezi kardiovaskulární, klasifikována ve Francii stejným způsobem - což významně zkreslilo výsledky studie. Podle této a dalších zpráv se neprojevoval žádný rozdíl mezi vlivem pitím vína a dalších lihovin na úmrtí na srdeční choroby.
Jednadvacet let probíhající studie na téměř 6 000 skotských mužích ukázala, že neexistoval žádný jasný vztah mezi spotřebou alkoholu a úmrtím na koronární srdeční onemocnění, ale že docházelo ke zdvojnásobení rizika mozkové mrtvice, když se porovnávali mírní pijáci alkoholických nápojů s abstinenty. Vědci kromě toho došli k závěru, že ani pití malých množstvích alkoholu nepřináší žádný prospěch pro zdraví. Ve skutečnosti alkohol již při konzumaci na úrovni běžně společensky přijímané, dokonce i v dávkách, které nebrání řízení motorových vozidel, vyvolává prudký nárůst destruktivní aktivity volných radikálů, což je spojeno s širokým spektrem chronických onemocnění, včetně onemocnění jater a srdce.
Podle dr. Roberta Superko, ředitele Cholesterol, Genetics, and Heart Disease Institute v kalifornském Berkeley, byl prospěšný kardiovaskulární účinek alkoholu silně přeceněn. Na nedávné konferenci, kterou pořádala American College of Cardiology, prohlásil, že je velmi pravděpodobné, že studie, které doporučují konzumaci alkoholu pro zdravé srdce jsou „velmi zkreslující". „Když k tomu přidáte značnou roli, kterou alkohol hraje v alarmující epidemii obezity ve Spojených státech," říká dr. Superko, „objeví se nám velmi nelichotivý obraz kardiovaskulárních účinků alkoholu. Vyhýbání se alkoholu spolu se zvýšením fyzické aktivity a vyloučením jednoduchých cukrů ze stravy by měly být základní prvky jakékoliv strategie usilující o snížení problému s obezitou. Alkohol je koncentrovaným zdrojem kalorií. Jedna sklenka vína obsahuje tolik kalorií jako jedna tyčinka Snickers - což je asi tolik, kolik se spálí chůzí na vzdálenost 1600 metrů."
Utrhněte si hrozen!
Chcete-li dosáhnout optimálního zdraví, můžete si utrhnout hrozen nebo napít hroznové šťávy - namísto vína. V modelové studii na zvířatech byla šťáva z červeného hroznového vína „mnohem účinnější" než víno obsahující alkohol při snižování tvorby plaků v cévách. Kromě toho docházelo v krvi ke zvyšování hladiny antioxidantů, které pomáhají bojovat proti srdečnímu onemocnění.
Předpokládá se, že rostlinné složky, které se nacházejí v hroznovém víně a kterým se říká polyfenoly, jsou hlavním zdrojem prospěšných účinků, protože zřejmě rozšiřují krevní cévy. Ukázalo se, že víno neobsahující alkohol dokázalo cévy roztáhnout rychleji, zatímco alkohol ve skutečnosti prospěšný účinek, i když k němu došlo, spíše zpomaloval.
Nejnovější informace o vinné révě je tedy takováto: Konzumace čisté nefermentované šťávy z hroznů se všemi jejími „požehnáními" je nepochybně nejjistějším a nejmoudřejším způsobem, jak využít prospěšné účinky hroznového vína.
Z knihy „Být volný". Vydala organizace Lifestyle Matters.