Děložní čípek a životní styl

Děložní čípek má dvě části. Vnitřní čípek (endocervix) má velkou úroveň sekrece (děložní sliz) a je vystaven stejným změnám jako sliznice dělohy, i když v menším měřítku. Vnější čípek (ectocervix) má stejnou stavbu a stejné zahnutí (zavinutí) jako pochva.

Děložní čípek je tedy náchylný k mnoha různým traumatům, ať už porodním (obtížný porod, potrat, opakované anebo nadměrné elektrokoagulace, tj. koagulace cév nebo zničení tkáně horkem z vysokofrekvenčního elektrického proudu), opakovaným infekcím nebo dalším nejrůznějším poškozením.

Podle současných vědomostí nesouvisejí rizikové faktory pro rakovinu děložního čípku (která je nejběžnější rakovinou pohlavních orgánů u ženy) s výživou, ale souvisejí s životním stylem.

Rakovina děložního čípku a životní styl

Ohromná zásoba epidemiologických důkazů dnes naznačuje, že rakovina děložního čípku je téměř výlučně způsobována faktory, kterým někteří autoři říkají "faktory okolního prostředí".

Syntetický hormon DES

DES, neboli diethylstilbestrol, byl poprvé oficiálně dán do souvislosti s rakovinou děložního čípku, když se zjistilo, že touto nemocí trpí dcery matek, kterým byl podáván tento syntetický hormon, aby se zabránilo samovolnému potratu. Od čtyřicátých let byl naneštěstí DES plošně používán i při chování zvířat, jejichž maso bylo určeno pro spotřebu lidmi, a i když byla tato praxe v některých zemích zakázána, skutečností zůstává, že legislativa je velmi daleko od toho, že by nemohla selhat. Nikdo nemůže dnes konzumovat produkty živočišného původu a jejich vedlejší produkty bez toho, že by se zamyslel nad skutečností, že opakované anebo stálé vystavení nízkým dávkám DES je nebezpečnější než náhodné vystavení jedné velké dávce DES.

Antikoncepční prostředky

Mezi antikoncepčními prostředky a rakovinou děložního čípku existuje jednoznačný vztah. Řada studií, mezi nimi jedna studie vypracovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO), zjistila "přímý vztah" mezi braním antikoncepční pilulky a rakovinou děložního čípku.

Sexuálně přenosné nemoci

Sexuálně přenosné nemoci jsou vysoce rizikovým faktorem. Ženy, které mají kondylom (bradavice na genitáliích) - což je podle statistik jedna z pěti29 - a/nebo infekce herpes, mají velmi vysoké riziko onemocnění rakovinou děložního čípku. Herpes virus má rovněž značný vliv na výskyt rakoviny penisu u mužů.

Sexuální hygiena

Studie na židovské a muslimské populaci ukazují velmi nízký výskyt rakoviny děložního čípku. Důvodem je sexuální hygiena, která požaduje, aby se žena zdržela pohlavního styku během menstruace a 40 až 80 dní po porodu chlapce nebo děvčete. Jakékoliv opakované trauma, kterému je vystaven překrvený a krvácející orgán, může podpořit výskyt rakoviny (a předání nemoci).

Sexuální aktivita

Sexuální aktivita od raného dospívání je jedním z nejzávažnějších rizikových faktorů. Mladé dívky, které užívají antikoncepci, se vystavují velmi vysokému riziku sexuálně přenosných chorob a nemívají žádnou představu o sexuální hygieně. Jejich životní styl tak obsahuje tři nejvýznamnější rizikové faktory pro onemocnění rakovinou děložního čípku.

Není možné ignorovat skutečnost (anebo ji přecházet mlčením), že čím mladší dívka je, když začne být sexuálně aktivní, a čím větší množství partnerů vystřídá (což je nevyhnutelný důsledek), tím vyšší je riziko rakoviny děložního čípku. Dívčí pohlavní orgány získají určitý stupeň dospělosti a hladina hormonů se ustálí až dva roky poté, co dívka začne pravidelně menstruovat.

Kouření

Kouření je rizikovým faktorem pro rakovinu děložního čípku, protože pro mladou dívku je předzvěstí brzké, nespoutané sexuální aktivity, s doprovodnými riziky sexuálně přenosných chorob.

Pro ženy, které nezažily bezstarostné mládí anebo neměly takové štěstí, aby se jim dostalo výchovy, která by kladla důraz na důležitost jejich panenství, je test na přítomnost rakovinných buněk v děložním hrdle (Pap smear, Papanicolaou test) nepostradatelným prostředkem sekundární prevence.

Tento lékařský test je o to účinnější, v čím ranějším stadiu onemocnění je proveden. V úplně prvních stádiích onemocnění existuje vynikající možnost úplného uzdravení v důsledku čistě místního zásahu. Tento test by se tedy měl provádět jednou ročně od chvíle, kdy žena začne být sexuálně aktivní s více než jedním partnerem. Častější vyšetření jsou indikována, pokud má žena nějakou formu sexuálně přenosné nemoci anebo pokud byly její matce podávány DES během jejího těhotenství.