Děti a rozvod

Pokud jde o děti, jejichž rodiče se rozvedou, pak si můžete být ve všech případech jisti, že rozvod na ně bude mít nedozírné dopady. Některé z nich se ještě po dvaceti či třiceti letech označují jako „děti rozvodu". Tato traumatizující událost se stala součástí jejich individuální osobnosti a zasáhla je možná silněji, než kdyby osiřely nebo byly adoptovány.

Dlouhodobé studie dokládají, že pro tyto děti je rozvod rodičů natolik zlomovou životní událostí, že dramaticky ovlivní další nasměrování jejich životů. Děti z rozvedených rodin obvykle získají nižší vzdělání než jejich vrstevníci z úplných rodin, i když v zaměstnání se jim pak daří podobně. Dívky z rozvedených rodin mají často svou první sexuální zkušenost v podstatně mladším věku než jejich vrstevnice z úplných rodin. Mnohem méně dětí z rozvedených rodin také ve srovnání se svými vrstevníky vstoupí do manželství, protože mnozí z nich pochybují o vlastní schopnosti vytvořit trvalý svazek s partnerem. Často mají tendenci mít méně dětí než děti z úplných rodin.

Mnoho dětí by v životě dokázalo lépe fungovat, kdyby zůstaly v dysfunkční rodině, než když musí žít v rodině, ve které mají pouze jednoho rodiče anebo nového nevlastního rodiče.

Narušení pocitu bezpečí

Rozvod téměř vždy u dětí ohrozí jejich pocit bezpečí. Intuitivně se obávají toho, že pokud se jejich rodiče už nemají rádi a opustili jeden druhého, mohou to samé udělat jednoho dne i jim. A společnost v nich tento pocit posiluje. Rádio, hudba, literatura a obzvláště televize vytrvale propagují myšlenku, že rozbité rodiny nejsou zas tak velikým problémem.

Když děti vědí, co očekávat a kdy, cítí se bezpečně. Po rozvodu se ale téměř vždy mění schopnost rodičů uspokojit potřeby svých dětí. Rozvádějící se rodič čelí obrovským starostem týkajícím se např. ztráty příjmu, nového zaměstnání, starostí o děti nebo nových vztahů. Mnozí si uvědomují, že tyto problémy mají svůj dopad na jejich děti, ale doufají, že to děti pochopí a brzy se to zlepší.

Děti ale naše snahy takto optimisticky nevnímají. I když se o tom téměř nikdy nezmíní, jsou vším hodně zmatené a bojí se změn, které se kolem nich dějí. Jen málokterý rodič je schopen procházet rozvodovým řízením a přitom uchovat dětem stejné domácí rituály. Děti se tak obvykle musí vyrovnat s domácí situací, která je naprosto chaotická, ať už v domácnosti jednoho rodiče, nebo v obou. A tato situace může trvat měsíce, někdy i několik let.
Oba rodiče mají obecně méně času pro své děti, které později v naprosté většině mluví o období po rozvodu jako o době osamělosti. Mnoho dětí zjišťuje, že jejich dětství náhle skončilo, protože byly vrženy do role pečovatele o své mladší sourozence nebo dokonce i o rodiče. V mnoha případech dokonce dětem rozvod nikdo nikdy skutečně nevysvětlil, bylo jim to jednoduše oznámeno jako skutečnost - a to někdy až poté, co k rozvodu došlo.
V důsledku výše zmíněných okolností se děti často cítí opuštěny těmi, na kterých jim nejvíce záleží. Navíc pak může snížení rodinných příjmů vést k nutnosti přestěhování nebo změny školy, což s sebou pro děti nese také zrušení kroužků nebo soukromých aktivit.

Reakce dětí

Když dětské sny o dokonalém světě náhle přeruší rozchod rodičů, mohou děti reagovat na toto vnitřní znepokojení rebelií - vzdorovitým chováním. Často se u nich projeví hluboký a dlouhotrvající smutek. Děti prožily emocionální zranění, s jakým se dosud nesetkaly, a v mnoha případech o tomto zranění nikdy s nikým nehovoří. Jejich dětské chápání je často vede k závěru, že jsou to svým způsobem ony, kdo mohou za rozvod svých rodičů.
Samozřejmě ne všechny děti obvinují samy sebe. Čím jsou děti starší, tím pravděpodobněji budou dávat vinu otci, matce, případně oběma rodičům. Mnohé z těchto dětí ale žijí v nejistotě ohledně důvodu a pozadí rozvodu jejich rodičů. I když o tom s rodiči nemluví, je možné, že se tím trápí i několik let a přemýšlejí nad tím, kdo to vlastně zavinil.

Pokud rodič dokáže uznat svou chybu, usnadní tím dítěti jeho těžkou situaci - zvláště pokud to dokáže udělat bez toho, aby zkritizoval druhého rodiče. Rodič, který připustí své selhání a který citlivě umožní dětem, aby plakaly nad ztrátou, kterou utrpěly, jim dává prostor ke komunikaci a k uzdravení. Ale i když děti budou jasně slyšet, že ony za rozvod nenesou žádnou vinu, přesto to nutně neznamená, že se této myšlenky zcela zbavily. Rodiče je o tom budou muset opakovaně ujišťovat i v následujících měsících a letech, kdy jejich děti porostou a budou věci lépe chápat.

Děti z rozvedených rodin jsou v porovnání s dětmi z úplných rodin daleko více vystaveny riziku negativních vlivů, jako jsou například drogy, alkohol nebo sexuální promiskuita. Lze proti tomu ale bojovat tím, že se budete aktivně zapojovat v jejich životech. Pokud na ně chcete mít nějaký vliv a ochránit jejich budoucnost, pak se musíte záměrně snažit být součástí jejich životů. A k tomu je potřebujete znát a rozumět tomu, co prožívají.

V mnoha případech vede rozvod děti k tomu, že přirozeně přilnou více k rodiči, kterému bylo podle nich ublíženo nebo který se jim zdá slabší. Dítě jen zřídkakdy dokáže proplout vzbouřenými vlnami rozvodu bez toho, aby se přiklonilo na jednu stranu. Je to přirozené, ale zároveň to dítěti komplikuje situaci, protože jeho srdce má stále blízko i k druhému rodiči. Chová k němu lásku a hluboké city, ale bojí se, že kdyby je vyjádřilo, mohlo by to v něm zanechat pocit, že podvedlo zase toho druhého rodiče, se kterým teď žije. Rozvod tak nutí dítě žít dvojím životem, kdy se stále cítí jako na tenkém ledu a musí se ke každému z rodičů chovat odlišně.

Snažte se proto udělat všechno pro to, abyste zbavili své děti tohoto velkého vnitřního stresu. Obzvláště se vyvarujte jakýchkoli negativních poznámek týkajících se vašeho bývalého partnera, které by děti mohly uslyšet nebo je u vás vypozorovat.

Z knihy Richarda T. D'Avanzo a spol. Porušený slib. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.