Děti se učí tím, čím žijí
Ovšem i při tom nejtradičnějším chápání školní výuky okamžitě narazíme na pojmy jako jsou úsilí, vytrvalost, svědomitost, čestnost, zodpovědnost atd., tedy na vlastnosti a dovednosti, které počítáme do oblasti výchovy. Oddělovat vzdělávání ve smyslu předávání informací a dovedností od výchovného působení proto nelze.
Tradiční vzdělávání má své vedlejší účinky
Většinou máme zájem, aby další generace pokračovala v dobrých počinech a tradicích předchůdců, aby si uměla poradit s problémy, které jí čekají. Snad ze setrvačnosti, snad z nedostatku času k zamyšlení a jinému pohledu na věc považujeme však ve vzdělávání za důležité to, co je dobře měřitelné a srovnate1né, tedy především snadno ověřitelná fakta. Naší pozornosti potom snadněji uniká závažnost výchovného působení školy, které se nedá snadno měřit a srovnávat.
Nemám na mysli záměrné působení, jako je občanská a rodinná výchova či napomínání a nabádání dětí ke slušnému chování. Daleko závažnější je právě to nezáměrné, bezděčné, vyplývající z metod a organizace výuky, z klimatu třídy, z působení školy jako instituce. Jeho dopadu si nejsou učitelé a ani rodiče dostatečně vědomi. A pokud ano, často to považují za nutnou daň za dobré vzdělání děti.
Ve vzdělávání existuje ale jiná cesta, jiné metody a jiná organizace výuky. Ví se o nich, jsou i vyzkoušené. Jejich zavedení však není snadné.
Předmětem důkladné analýzy odborníků a zamyšlení každého, komu není naše budoucnost lhostejná, by měl být soulad či nesoulad mezi tím, co děti ve škole slyší a co zažívají. Tradiční škola je postavená na víře v moc slova. Děti se však učí především tím, čím žijí. Nevím, kdo je autorem plakátu, který se mi kdysi dostal do rukou. Píše se v něm mimo jiné, že žije-li dítě v ovzduší kritizování, učí se odsuzovat, žije-li v ovzduší nepřátelství, učí se útočit, žije-li v ovzduší výsměchu, učí se nejistotě. Také však naopak: žije-li dítě v ovzduší bezpečí, učí se důvěřovat, je-li povzbuzováno, učí se sebedůvěře. Je-li dítě přijímáno a uznáváno, učí se mít rádo samo sebe, žije-li v ovzduší lásky a přátelství, učí se hledat a nacházet lásku kolem sebe.
Škola vychovává každou vteřinou v ní strávenou tím, jak je uspořádána, co a jak v ní děti prožívají. Odborně se tomu říká skryté osnovy. Co učitelé jen říkají, nemá velký význam, pokud se to rozchází s tím, co dítě ve škole zažívá. Vzpomeňme si na účinnost jednotlivých druhů učení: nejméně se naučíme z toho, co jen slyšíme. Potřebujeme o věcech diskutovat, sami zkoušet a zažívat, či dokonce mít příležitost učit je druhé, abychom si je dlouhodobě zapamatovali či trvale osvojili, "Tolikrát jsme jim to už říkali, ale jako by hrách na stěnu házel," je častým povzdechem učitelů (ale právě tak i rodičů).
Výklad o demokracii v občanské výchově nenaučí děti demokraticky ani uvažovat, ani se tak chovat, když každý den tráví ve škole fungující autoritářsky. Zodpovědnosti se děti nenaučí, i když je o ní řeč třeba každý den a učitelé k ní neustále děti nabádají, pokud nebude dána možnost, aby děti mohly své vlastní učení spoluovlivňovat. Jestliže učitel hovoří o důležitosti přátelských vztahů, nemůže současně připravovat dětem co nejvíc soutěží a tím je stavět navzájem proti sobě. Máme-li ve společnosti potíže s xenofobií a s rasizmem a víme-li, že obojí souvisí s mírou sebeúcty, sebedůvěry a s mírou tolerance, zkusme poctivě rozpoznat, jak a čím, jakými zkušenostmi (nikoli výkladem v hodinách rodinné či občanské výchovy) si děti tyto "protilátky" ve škole osvojují a čím se naopak učí být přes veškerá slova a nabádání netolerantní.
Poučování nepomůže
Tvrzení, že pokud rodina vychovává dítě jinak, škola nic nezmůže, celkem potvrzuje to, co je uvedeno výše. Ze zkušenosti vlastních školních let víme, že záměrná výchova se ve škole děje hlavně poučováním a používáním vnější motivace, tedy odměn a trestů, což, jak bylo řečeno, nemá šanci měnit chování v žádoucím směru podstatně a trvale.
Pokud ale bude škola schopna postavit například proti negativním zážitkům sobectví z rodiny pozitivní zážitek (ne jen slova) radosti ze společné práce, zážitek, kdy má dítě příležitost projevit štědrost, laskavost, vstřícnost, nabídnout pomoc i o pomoc požádat, ale také je zažít od ostatních dětí vůči sobě, pak má velkou šanci na vyvážení negativního vlivu rodiny. Takový zážitek je však sotva možný při tradičním stylu výuky (výklad, samostatné procvičování, vyzkoušení). Projektové vyučování, kooperativní učení ve skupinkách a další metody již takové zážitky umožní.
Člověk se odjakživa změně brání do té doby, pokud ji nezačne vidět jako nevyhnutelnou. Je třeba, aby si co nejvíc lidí uvědomovalo souvislosti mezi působením školy na děti a naší ekonomickou prosperitou i společenskými problémy, abychom přijali fakt, že transformace vzdělávání je stejně důležitá jako transformace ekonomická.
Jana Nováčková
Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání (MKV) vznikla v březnu 1995 z přesvědčení, že vzdělávání učitelů a osvěta rodičů patří ke klíčovým oblastem potřebným k tomu, aby se naše školství mohlo vyrovnávat s novými nároky na vzdělávání generace, která bude žít v rychle se měnícím světě 21. století.
Vzdělávací kurzy Společnosti MKV jsou ucelenými cykly seminářů, které navštěvuje jedna stálá skupina účastníků v pravidelných časových intervalech. Kurzy vycházejí z myšlenek obsažených v článcích seriálu Mýty ve vzdělávání.
Kurz "Respektovat a být respektován" je určen jak učitelům tak rodičům. Slova mají velký vliv na chování dětí i dospělých. V kurzu se účastníci postupně naučí:
· co dělat a říkat, když je dítě v emocích a chová se nerozumně
· rozpoznat chybná schémata v komunikaci a nahradit je komunikačními dovednostmi, které získají děti ke spolupráci
· jaké jsou alternativy k trestání, řešení chronických problémů v pěti krocích
· jaká rizika v sobě skrývají odměny a pochvaly a co místo nich · co říkat, abychom nevytvářeli závislost na autoritách, ale podporovali jejich autonomii a zodpovědnost · jak zbavit děti "nálepek"
Kurz "Cesty k efektivnější výuce" je určen učitelům. Kromě výše uvedených komunikačních dovedností obsahuje následující témata:
· v čem spočívá vnitřní proměna školy
· záměrná a systematická péče o vztahy ve třídě a sociální dovednosti dětí jako základ efektivnější výuky a prevence sociálně nežádoucích jevů (šikany, vandalizmu, drogových závislostí apod.)
· nové poznatky o činnosti mozku při učení
· metody vytváření bezpečného klimatu ve třídě
· motivace dětí k aktivitě a zájmu o učení
· metodologie kooperativního vyučování
· jiné přístupy k hodnocení ve výuce
Kurzy jsou akreditovány MŠMT (č. 26 127/2000-20-117) a lze je uspořádat ve spolupráci s Vaším vzdělávacím střediskem či vedením školy, přijedeme kamkoliv v republice. Sami organizujeme kurz "Respektovat a být respektován" pro veřejnost v Praze a Kroměříži.