Děti & tuky, antikoncepce

Výsledkem bylo, že čínské ženy byly náhle a brutálně vystaveny třem vážným rizikovým faktorům vzniku rakoviny prsu: První porod po třicítce, užívání hormonů z důvodů antikoncepce, opakované potraty.

V roce 1988 publikoval International Union Against Cancer článek v International Journal of Cancer, který popisoval rizikové faktory rakoviny prsu u čínských žen v Beijingu. Podle této zprávy vypracované čínskými lékaři, měly tamní ženy nízký výskyt rakoviny prsu, tj. pětkrát nižší než bílé Američanky. I v Číně jsou však oblasti s vysokým výskytem rakoviny prsu, jedná se o velké městské aglomerace Šanghaje, Beijingu a Tianjinu. Bylo zjištěno, že většina obětí rakoviny prsu v těchto městech byly ženy, které měly středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání, sklon k nadváze v porovnání s kontrolní skupinou a za sebou historii benigního onemocnění prsu (cystická mastitida). Kontrolní skupinu tvořily oproti tomu ženy, které porodily první dítě před dosažením pětadvaceti let, které měly hodně dětí a které dlouho kojily. Ty ženy, které v průběhu svého života kojily celkem ekvivalent devíti let, měly o 64 procent nižší riziko rakoviny prsu než ženy, které děti, které se jim narodily, nekojily.

Čínští lékaři uzavřeli svůj článek konstatováním, že rizikové faktory rakoviny prsu ve velkých městských centrech v jejich zemi byly stejné jako rizikové faktory ohrožující ženy na Západě, tj. žádné děti, pozdní první porod (po třicítce), nadváha po menopauze. Ochrannými faktory bylo, jako všude jinde, množství dětí a několik roků kojení.

Ve stejném roce (1988) publikoval Japanese Journal of Cancer Research článek vypracovanými japonskými lékaři o rizikovým faktorech rakoviny prsu u žen žijících v této zemi. Začínal konstatováním, že rakovina prsu je západní nemocí, která ale začíná nabývat hrozivých proporcí v japonských městských centrech. Autoři studovali zvláště dva rizikové faktory: raný příchod puberty a pozdní nástup menopauzy.

Raná puberta se stává ve všech západních státech stále běžnějším jevem. Jako výsledek stravy, která obsahuje příliš velká množství koncentrovaných tuků a bílkovin, které akcelerují nabírání váhy, raný nástup puberty vystavuje malá děvčata od 6 až 8 let výše vysokým hladinám endogenních estrogenů, a tak zbytečně prodlužuje jejich vystavení těmto karcinogenním hormonům. V roce 1880 bylo průměrným věkem první menstruace 16,2 roku, dnes je to na Západě 11,7 roku. Ženy, které zažívají v naší společnosti normální pubertu, jsou tedy vystaveny endogenním hormonům o pět roků déle, než tomu bylo u žen před sto lety. Pokud dosahují puberty dříve, jsou vystaveny škodlivým účinkům estrogenů produkovaných jejich vaječníky, žlázami nadledvinek a tukovou tkání nejméně o 10 let déle, než tomu bylo u žen před sto lety.

V Japonsku patří mezi děti, u kterých dochází k rané pubertě ty, které vyrůstají ve městech a na stravě amerického typu, s hot-dogy, hamburgery, zmrzlinou, vejci, sýry, mlékem, mořskými živočichy a sladkými moučníky jako častou součástí jídelníčku. Japonské ženy, které i nadále konzumují tradiční stravu založenou na rýži, miso omáčkách a zelenině nejsou obézní a první menstruace je obecně potkává i nadále ve 14 letech.

Pozdní menopauza (v roce 1976 na Mezinárodním kongresu o menopauze ve Francii bylo konstatováno, že normální věk nástupu menopauzy je 51 roků; v Japonsku dochází tradičně k menopauze v průměru ve 48 letech.53) rovněž zvyšuje riziko rakoviny prsu, protože evidentně prodlužuje vystavení škodlivému působení estrogenů. V Japonsku dochází k pozdní menopauze u žen, které jsou vyšší a tlustší než je průměr, jedí západní stravu s rybami a mořskými živočichy každý den, nekouří a mají vyšší vzdělání.

Po celém světě platí, že jakmile lidé začnou jíst stravu s vysokým obsahem tuku a vysokým obsahem bílkovin, založenou na konzumaci produktů živočišného původu, pozorujeme zrychlený růst u dětí, který se poté transformuje do rychlého nabírání váhy a brzké puberty. Navíc, jakmile se ženy stávají vzdělanějšími, mají sklon vdávat se a mít první dítě později. Mají samozřejmě méně dětí a, protože mají práci mimo domov, nemohou dětem věnovat veškerý svůj čas, důsledkem je, že se kojení stává řidším jevem. Ženy jsou vystaveny velmi speciálnímu typu bioendokrinologie, který je charakterizovaný "nepřestávající ovulací", ke které dochází od první až do páté dekády jejich života, což je přibližně čtyřicet let. Ať se jedná o Američanky, Evropanky, Číňanky nebo Japonky, ženy, které nemají děti a/nebo je nekojí se tak stávají vysoce rizikovými kandidátkami na rakovinu prsu.

Vždy existovaly populární názory, které tvrdily, že množství dětí hraje roli pro ženino dobré zdraví a její mladistvé vzezření. Lidé, kteří propagovali pilulku pro kontrolu porodnosti, však vypustili do světa slogan, že užívání orální antikoncepce je méně nebezpečné, než přivést na tento svět dítě.

Podívejme se na to zblízka. V roce 1990 poskytl článek v International Journal of Epidemiology výsledky jedné norské studie o vztahu mezi počtem dětí, které má žena během svého manželství, a úmrtností na rakovinu prsu. Autor studie, Eiliv Lund, je zcela kategorický. "Tato studie ukázala, že ve všech věkových skupinách docházelo k podstatnému snížení rizika úmrtí na rakovinu prsu pokaždé, když se zvýšil počet dětí, které ženy měly." Až do doby, kdy došlo k poklesu plodnosti na konci 19. století byly v Norsku zcela normální velké rodiny (6 dětí a více) a dlouhé období kojení každého dítěte bylo standardem až do roku 1920.

Lund poté porovnává norské obyvatelstvo s eskymáckou populací v Kanadě. Až do zcela nedávné doby měli lidé žijící na velkém severu mnoho dětí a velmi nízkou úmrtnost na rakovinu prsu. Rakovina prsu se prakticky objevovala jenom u žen, které nikdy nekojily. Závěr, který z toho učinil, byl, že norské i eskymácké ženy s mnoha dětmi měly podobně nízké riziko rakoviny prsu, i přes diametrálně odlišnou stravu, což posiluje hypotézu, že rakovina prsu je způsobována nízkým počtem dětí".

Ženy na celém světě dnes opět slyší stejná varování, jako ženy z vyšší společnosti Francie 19. století, které tehdejší lékaři varovali před jejich"sterilními radovánkami". S přibylým časem se ovšem tehdejší jasnozřivá varování dnes stala pouhým konstatováním skutečnosti. Imunita vůči rakovině prsu, dělohy a vaječníků se zakládá na tom mít mnoho dětí a kojit je po řadu let.

Může tomu tak opravdu být? A co to všechno, co nám bylo v posledních 40 letech předkládáno - tj. že ženy nepotřebují věrné, tvrdě pracující muže; že manželství je dostává do podřízeného postavení; že kariéra je vrcholem úspěchu; že těhotenství ničí břicho a ňadra; že vychovávání dětí je ztrátou času, protože někde jinde se dá dělat něco více vzrušujícího a zajímavějšího?

Vlastní tělo je pro ženu důležitou školou. Když pochopí, že její tělo je něčím více, než co může vidět, že se nejedná jenom o otázku pleti, když se naučí mu naslouchat, objeví jeho biologické funkce a naučí se, že jsou nedílnou součástí její sexuality, stane se lidskou bytostí se svou vlastní identitou.

Proč nabízejí těhotenství a kojení tak účinnou ochranu před rakovinou prsu a dělohy? Jen si to představte: děti nejsou paraziti! Od okamžiku početí začínají matce prospívat, chrání její zdraví i krásu. Během těhotenství a období kojení vaječníky odpočívají a přestávají vytvářet estradiol. Děloha i prsy jsou proto po dlouhé měsíce a roky během plodného období ženy chráněny před agresivními účinky těchto estrogenů.

Je-li tedy rakovina prsu způsobována útokem estrogenu a specificky estradiolu (hormon vaječníků, který se považuje za karcinogenní, pokud není inaktivován a z těla vyloučen), není obtížné přijmout, že "rakovina prsu je způsobována nízkým počtem dětí". Jsou-li tedy endogenní estrogeny karcinogenní, můžeme opravdu i nadále věřit tomu, že exogenní estrogeny jsou neškodné?

V roce 1990 Brinton prošel vědeckou literaturu vztahující se k účinkům podávání hormonů na rakovinu prsu. Neexistuje o tom absolutně žádná pochybnost: pokud žena užívá po dvacet či více let estrogen, má o 50 procent vyšší riziko rakoviny prsu, a toto riziko se zvyšuje ještě více, pokud má příbuznou, která již rakovinou prsu onemocněla, pokud nemá žádné děti, pokud je obézní, pokud měla cystickou mastitidu a byla vystavena injekcím postupně se uvolňujícího progestinu (ženy, které byly vystaveny tomuto antikoncepčnímu prostředku před 25 lety věku mají zvýšené riziko onemocnění rakovinou prsu v pětatřiceti letech, i když se tato rakovina obvykle objevuje až po padesátce.) každé tři měsíce jako antikoncepčního prostředku anebo kombinaci estrogenu a progesteronu. Vystavení moderní ženy endogennímu estrogenu, protože neměla žádné děti anebo jenom jedno či dvě a nekojila je, a exogennímu estrogenu (antikoncepci), protože nechce mít děti, představují rizikové faktory související se životním stylem, které mohou vytvořit půdu pro vznik rakoviny.

Tři další "faktory okolního prostředí" by bylo třeba dodat: káva, alkohol a cigarety. Moderní žena pije kávu a alkohol a kouří více než v jakémkoliv jiném období dějin země. Její životní styl se zakládá na potřebě soustavného potýkání samé se sebou, s ostatními ženami a, ještě specifičtěji, s muži na pracovišti - proto si osvojuje tyto mužské zlozvyky v marném pokusu vyrovnat se se stresem, který ji stravuje.

Daniele Starenkyj: Menopause - A New Approach